[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Teorií, kdy dát dítěti propíchnout ouška pro náušnice, existuje několik a každá má své pro a proti. Finální rozhodnutí je na rodičích, případně na doporučení pediatra, který má miminko v péči a zná jeho zdravotní stav. Nicméně, co pro dítě znamená tento zásah v tom kterém věku, je dobré znát již dopředu.
Ušní lalůček je měkký, dobře se s ním manipuluje, ale v tomto věku může mít každá infekce horší důsledky, protože imunitní systém je ještě „v záběhu“, nezkušený a někdy reaguje neadekvátně.
Vpich je rána a zároveň tedy i místem vstupu patogenních bakterií. „Nejsou k dispozici statistické údaje o komplikacích po propíchnutí uší v tak útlém věku, sama jsem však viděla u holčiček několik takzvaných granulomů, tedy bulek, v místě vpichu,“ vysvětluje dětská lékařka Marta Šimůnková.
Boltce jsou stále poddajné a měkké, dítě neprotestuje, tříměsíčního kojence ještě „přeperete“. Zádrhel je proti tradičním doporučením v tom, že na konci třetího měsíce už dítě nemá takřka žádné protilátky od matky a své se teprve učí tvořit.
„Imunitní systém je v té době v nejhorší kondici, a hlavně se v tomto období objevují ty nejvážnější formy atopického ekzému. Jsem rozhodně pro odložení,“ dodává Marta Šimůnková. Nikdy navíc nelze vyloučit nechtěné poranění, když se dítě učí sahat si na nos, ucho, při prvních pohybech mimo postýlku. A hrozí infekce, zhoršené hojení.
...a rozhodne se svobodně, že tuto ozdobu chce nosit. Kdy chápe, že to bude trochu bolet, možná krvácet (podle způsobu aplikace náušnic), že se bude muset o ouška starat, než se zahojí. To je předškolní věk (a samozřejmě dále). Ve svém okolí najdete určitě řadu nejrůznějších zkušeností.
Zahojení bez obtíží, jedno ouško zdravé, druhé hnisající, až po dlouhé a úporné hojení obou boltců. Když už dají rodiče píchnout ouška, pak raději jen holčičkám, u nichž to je „normální“. Synům by měli ponechat svobodnou volbu, zda budou „cvoček“ v uchu skutečně chtít nosit.
„Nejvhodnější doba na aplikaci je od tří do šesti měsíců života, dítě musí být naprosto zdravé a nesmí být v té době současně očkované. Klasické propíchnutí sterilní jehlou s sebou nese možné komplikace, nejčastěji šikmý vpich. Upřednostnila bych metodu nastřelování.
V současnosti je možné propíchnout boltec „klasicky“ jehlou, nebo náušnici nastřelit. Vždy je nutné postupovat za sterilních podmínek, tedy použít sterilní jehlu, vydezinfikovat ucho a pracovat rukama ve sterilních rukavicích. Použijí-li se zlaté náušnice, je nutné je předem na několik dní naložit do čistého lihu (dezinfekce).
Je to taková malá „operace“, kterou by měl provádět zdravotnický pracovník s dostatkem zkušeností. Při nastřelování je nutné vybrat pracoviště s hygienickým certifikátem a takové, kde je zjevně vidět, že dbají na hygienická pravidla. Při nastřelování se používají zásadně náušnice z chirurgické oceli, které jsou v komerční sadě připraveny pro okamžité použití, jsou sterilní.
Při dodržení správného postupu se nastřelení provede „bez dotyku lidské ruky“, tedy s velmi omezeným rizikem infekce. Po zahojení lze pak ocelové náušnice vyměnit za zlaté.
Spočívají v tom, že nikdy nejsou z ryzího zlata, ale vždy jde o směs s dalšími kovy, včetně malého podílu niklu nebo chromu. Na obojí může vzniknout alergie, a právě ta může být důvodem pomalého hojení a hnisání i přes veškerou péči.
O propíchnutý boltec je nutné pečovat, alespoň 2x denně ho otírat dezinfekcí a pohnout náušnicí. Kromě čistého moku (slabě nažloutlého) v malém množství, který se objeví kolem ranky a je známkou hojení v prvních dvou až třech dnech, je jakýkoli jiný výtok známkou možné infekce a je rozhodně lépe poradit se s lékařem, jakou léčbu včas zvolit.
Odborná spolupráce: MUDr. Marta Šimůnková, MUDr. Ilona Ludvíková