[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ty klávo!“ výkřik odposlechnutý v šatničce školky mě zprudka posadil na značku hříbku hned pod bundičky dětí. Zkomolené R dodalo „klávě“ čtyřiadvacetikarátový punc směšnosti a já si vydechla, že to nevyslovil můj potomek. Spíš než vybraný slovník mě ale u hubatého předškoláka zarazilo jeho špatné R...
Nebudeme teď zabíhat do závažných řečových vad, kdy jsou komplikace způsobené například sluchovými vadami, rozštěpy patra nebo situacemi, když děti koktají. V těchto případech je včasná logopedická péče nezbytná a samozřejmá. Spíš se zaměříme na běžné situace, kdy dětský jazyk škobrtá v hláskách, a to jak, kdy a kde s tím neotálet, nám poradí logopedka a speciální pedagožka Ester Stará.
Zhruba ve dvou letech děti začínají napodobovat mluvu rodičů a pokoušejí se tvořit první věty. Za první větu se v tomto věku považuje i „Mama-tata-papa“. Dříve, než potomek sfoukne třetí svíčku na dortu, začíná klást oblíbené otázky: „Co to je?“, „Proč?“, používá některá přídavná jména a zájmena. Je už taky schopen vyslechnout patnáctiminutovou pohádku nebo příběh.
My jako rodiče můžeme být nápomocní trpělivostí, aktivním rozvíjením slovní zásoby, vyprávěním. Radši než opravovat je vhodnější komentovat, co se děje kolem, mluvit na ně, číst leporela, zpívat písničky, opakovat říkadla a chytře motivovat k mluvení. Je nutno podotknout, že pasivní slovní zásoba dítěte v tomto věku je mnohokrát větší než ta, jakou je dítě schopné samo aktivně mluvit.
„Obecně se dá říct, že pokud je řeč dítěte výrazně odlišná od řeči jeho vrstevníků, je dobré se s logopedem poradit. Uvedu několik signálů, které bychom neměli přehlédnout.
Ostražití bychom měli být, pokud dítě kolem třetího roku ještě nemluví. Zhruba ve čtyřech letech bychom měli vyhledat odbornou péči, pokud je řeč obsahově chudá, dítě se obtížně vyjadřuje, odpovídá jednoslovně nebo dvouslovnými větami, řeč je nesrozumitelná a gramaticky chybná, nevyslovuje celou řadu hlásek nebo hlásky tvoří deformovaně,“ upozorňuje logopedka a speciální pedagožka Ester Stará na důležité mezníky a signály v nich.
„A samozřejmě u dětí po pátém roce věku, které ještě netvoří některé hlásky, vynechávají je nebo nahrazují artikulačně jednoduššími, s návštěvou logopeda neotálejte. Je to vhodná doba na to, abyste se pokusili o vyvození všech hlásek ještě před nástupem do školy.“
Chvilku, ale často!
U logopeda to probíhá jako na tréninku. Logoped si s dítětem povídá a přes různé hry nacvičuje správnou výslovnost. Rodič je obvykle přítomen a má možnost okoukat, co s dítětem nacvičovat doma. Trénink správných řečových stereotypů spočívá v každodenní práci, cvičení se tedy musí často opakovat. Platí zásada chvilku, ale často. „Zodpovědět, kolik času budeme na nácvik hlásky potřebovat, je obtížné. Závisí to na mnoha faktorech.
Na úrovni motoriky mluvidel, na sluchovém rozlišování, soustředění, ochotě s logopedem spolupracovat a v neposlední řadě na tom, jak poctivě a pravidelně budou rodiče s dítětem doma procvičovat,“ líčí dobu nácviku Stará.
„Logopedi se navíc nevěnují jen výslovnosti. Rozvíjejí slovní zásobu dítěte, vyjadřování a jazykový cit, jemnou motoriku, sluchové rozlišování… Dokážou posoudit, zda je dítě schopné se přiměřeně soustředit i zda je k nástupu do školy zralé.“
„Když se nápravě řečových obtíží začneme věnovat pozdě, riskujeme například, že si dítě zafixuje špatné návyky a ty pak půjdou obtížně odstranit. S nástupem do školy navíc dítěti přibude řada povinností a na pravidelné procvičování bude méně času.
Vadná výslovnost se dál může promítnout do psaní, znesnadňovat rozlišování hlásek. Nemluvě o tom, že dítě s řečovou vadou si může vyslechnout nelichotivé narážky od spolužáků,“ varuje před opožděným nácvikem logopedka. Dítě, které špatně mluví, se za vadu obvykle začne stydět, posmívání ho může zbytečně stresovat, a k problémům s učením máme našlápnuto.
„Nemůžu říct, že by odkládání logopedické péče mělo za přímý následek vznik specifických poruch učení,“ dodává Stará. „Pravdou ale je, že při včasné nápravě můžeme u některých dětí odhalit deficity, jež se mohou ve školním věku na vzniku specifických poruch učení podílet. Začneme-li to tedy řešit včas, je to rozhodně přínosem.“
Na internetových stránkách Asociace klinických logopedů České republiky v sekci pro veřejnost najdete užitečné informace o poruchách výslovnosti a o možnostech jejich nápravy. K dispozici je i podrobný adresář logopedických pracovišť podle krajů.
Mnoho dětí totiž končí svůj den u televize. Dlouhé bloky pohádek jsou pro řadu z nich samozřejmostí, ale pro rozvoj jejich řeči nejsou ideální. Když děti pozorují hýbající se obrázky, nejsou nuceny zapojit sluchovou pozornost. Dřív děti na sluchovou cestu hodně spoléhaly, učily se rozumět mluvené řeči, babičky i dědečkové jim více vyprávěli, častěji zpívali, rodiče před spaním četli pohádky, vyprávěli si, co kde zažili... Nebylo běžné odložit dítě k počítači nebo ho „zaparkovat“ k televizi. (Ono však tehdy ani nebylo k čemu.)
Dnes je ale všechno jinak a rodiče volí jednodušší cestu. Nechat děti sledovat pohyb na obrazovce je pro obě strany snazší. Pak přichází údiv nad tím, že nová generace dětí se neumí soustředit, trpí poruchami pozornosti, a když jim někdo něco vypráví, sdělované informaci mnohdy ani nerozumí. To my jsme ale naučili děti vypínat sluchový kanál...
„Během své praxe se neustále přesvědčuji, že mnoho dětí má nedostatečně rozvinutou řeč po stránce obsahové,“ líčí své zkušenosti z praxe Stará. „Obtížně se vyjadřují, nedokážou pohotově reagovat, položit otázku, mají chudou slovní zásobu, snížený jazykový cit, horší sluchovou paměť."
Jak děti v této oblasti rozvíjet, přitom není tajemstvím. Hlavní úkol leží právě na rodičích.
Být maminkou předškoláka s sebou tedy nese kus zodpovědnosti. V srpnu si odškrtáváme vybavení pro našeho školáka: stůl, lampa, aktovka, penál. Na co ale může být v srpnu už opravdu pozdě, je právě výslovnost potomka a ta rozhodně stojí za chvilku vaší pozornosti.
Dnes je naprosto běžné, že máma je Češka a táta Francouz nebo Angličan a rodiče mluví dohromady jiným jazykem, než jakým pak rozmlouvají s dětmi. A nemusí to být vždy jazyk země, kde dítě vyrůstá, nebo jaký používají v zařízení, které děti navštěvují. Vyvstává tak otázka, jestli volit pro dítě z bilingvní rodiny jazykovou školku.
U dětí z bilingvních rodin je dobré mít na paměti, že jsou vychovávány dvěma jazyky, a proto je třeba jim dopřát dost času. Jinak je možné pracovat s nimi stejným způsobem jako s dětmi z jednojazyčných rodin. Když přemýšlíte nad volbou speciální jazykové školky z toho důvodu, že mluvíte doma jiným než českým jazykem, možná se vám bude hodit rada logopedky a speciální pedagožky Ester Staré: „Pokud se nejedná o dítě s jinými speciálními vzdělávacími potřebami, důvěřovala bych školce a posléze i škole v místě vašeho bydliště. Myslím, že pro dítě je největší výhodou, když má kamarády v prostředí, kde žije.“