[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Po celá staletí musely matky vychovávat syny, aniž měly doma muže. Není pochyb, že ženy dokážou vychovat dobré muže, ale – a je to velké ale – ty úspěšné s nimiž jsem mluvil, vždy zdůrazňovaly, že našly dobré mužské vzory a dostalo se jim pomoci od strýců, dobrých přátel, učitelů, trenérů vedoucí a tak dále…“ tvrdí klinický psycholog a rodinný psychoterapeut Steve Biddulph. Který svým tvrzením, vycházejícím z letité praxe, jednoznačně uklidňuje a zároveň i lehce zneklidňuje všechny statečné maminky, které vychovávají své syny (i dcery) samy, bez muže, bez otce svých dětí.
Nicméně právě tyto matky potřebují obrovský kus opory a podpory od svých blízkých a také dostatek osobního času pro sebe. Bez obojího se často dostávají na hranice svých sil, což pochopitelně „odnášejí“ nejen ony samy, ale také jejich děti. Pokud se matčin „život na hranici“ protne s počátkem klučičí puberty, mohou si oba zúčastnění „prožít své“. Malí kluci svou mámu zbožňují, je to jejich první láska a skutečná princezna, čím víc se ale blíží puberta, tím více jim mohou nabídnout muži, mužská společnost a skutečné mužské vzory.
„Chlapec od šesti do čtrnácti let stále zbožňuje svou matku a má se od ní hodně co učit. Jeho zájmy se však mění: Více se zaměřuje na to, co mu mohou nabídnout muži. Ví, že se mění v muže, a aby mohl dokončit svůj vývoj, musí si od nějakého muže, který je k dispozici, stáhnout svůj software,“ vysvětluje psycholog Steve Biddulph. Moudré matky by v této době – od 6 do 14 let – měly částečně „vyklízet pole“ a dávat mnohem více prostoru vztahu synů s jejich otci či jinými mužskými vzory. Což pochopitelně neznamená, že přestanou projevovat svou podporu a lásku, jen by při tom měly poodstoupit na krok či více kroků dál od svých malých mužů a přenechat o něco více času velkému muži-otci, aby položil základy synovy mužskosti.
Ani „otcův čas“ však není nijak extrémně dlouhý; na vrcholu puberty, kdy většina kluků roste jako o závod a s jejich tělesnou výškou i hladina testosteronu, která v této době stoupne až o osm set procent, se nespokojený, hádavý a náladový adolescent začne s otcem trkat růžky. A malé růžky a velké rohy se do sebe čas od času řádně zaseknou. Není to pro otce a syny obvykle lehký čas a v některých rodinách může být i zbytečně bolestný. Otcové by v této době měli mít na paměti, že oni jsou už „velkými kluky“, které by již v žádném případě nemělo všechno vytočit či zbytečně zatvrdit. I tím mohou být svým synům úžasným vzorem.