[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Poznat, že je čas se rozhodnout a ještě k tomu správě zvolit jednu z osudových variant, není vůbec nic jednoduchého ani naučitelného. Nelze tak následující řádky brát jako univerzální návod na řešení vlastních problémů. Jedná se spíše o snahu vás inspirovat při zamyšlení o další budoucnosti vašeho vztahu.
Je celá řada obecných i subjektivních faktorů, které ovlivňují váš postoj ke vztahu, tedy vůli v něm dále pokračovat, nebo onen kritický hlásek v hlavě, který vám radí co nejrychleji utéct. Tím nejdůležitějším jsou bezesporu děti. Pokud máte s partnerem děti, je to výrazný stimul pro boj o zachování vztahu a dávání další a další šance.
Nejsou-li děti přítomné, rozchází se mnohem snadněji a vůle udržet vztah nemusí být tak velká. Mezi další klíčové faktory patří výše společného majetku (či zadlužení), délka vztahu, protože z delšího vztahu se odchází mnohem komplikovaněji než ze vztahu několikaměsíčního, a třeba i vlastnictví domácího mazlíčka. To vše může hrát roli.
Po počátečním poblouznění a zamilování v důsledku chemických procesů, objevení někoho nového a jeho zidealizování si přichází zpravidla styk s realitou, tedy ono sejmutí růžových brýlí. Svého partnera začnete vnímat mnohem kritičtěji a dopředu se začnou drát věci, které vám dříve připadaly nepodstatné.
Důležité pro další setrvání ve vztahu, u nějž jste na vážkách, je mít s partnerem něco společného. Pokud se protiklady přitahují, může to tak platit pouze pro krátkodobé vzplanutí. V dlouhodobém vztahu je ale nutné, aby si oba partneři rozuměli, chápali se a měli co nejpodobnější světonázor (v nejširším slova smyslu).
ČTĚTE TAKÉ: Ester Janečková: "Nejdůležitější je mít touhu a správného partnera"
Neméně podstatné jsou také společné koníčky a zájmy. Není třeba si dělat hlavu z toho, že žena má ráda operu, zatímco muž ji nenávidí a preferuje fotbal. Pokud ale nenaleznete ani jednu činnost, která vás spojuje, baví oba zároveň a jste schopni ji spolu provádět, pak se jedná o další kamínek na misku vah ve prospěch rozchodu. Bez podobného charakteru, osobnostních vlastností, světonázoru a společných zájmů se bude velice špatně koexistovat.
Neklape-li sexuální život, může to nadělat ve vztahu pořádnou paseku. Počáteční vášeň, touha a chtíč se po čase nutně utlumí, ovšem neměly by vymizet zcela. Pokud je jeden z partnerů skutečně sexuálně frustrovaný, zatímco druhý nemá sebemenší vůli na zlepšení stavu, bude to další hřebíček do vztahové rakve.
Během delšího společného soužití se občas stane, že vás určitá partnerova vlastnost, způsob chování, gestikulace, postoj či vyjadřování začne neuvěřitelně štvát. Může se jednat o naprostou prkotinu, která po měsíci odezní. Pokud je to ale dlouhodobé a vy cítíte, že vám to život neuvěřitelně znepříjemňuje, pak je třeba jednat o nápravě nebo útěku.
To, co by mělo předcházet finálnímu rozhodnutí, jestli o vztah bojovat, nebo jej pustit do propadliště dějin, je po sečtení všech výše uvedených bodů konfrontování partnera s vašimi výtkami. Pokud je schopen sebereflexe, upřímné lítosti za to, co provedl, nebo má nehranou touhu vztah udržet, domluvit se na kompromisu, vyjít vám vstříc a zlepšit status quo, pak si zaslouží druhou šanci. Jestli ale svůj zájem o problémy vaše vztahu jen předstírá, nebo se nesnaží ani o to předstírání, jestli nemá vůli sebe a své chování změnit, jestli mu už na vašem vztahu nezáleží, pak bude pro oba lepší, půjdete-li každý svou cestou.