Kdy spolehlivě poznáte, že je vaše dítě levák?

Doby, kdy se leváci násilně přeučovali, nebo kdy je středověká církev spojovala s čarodějnictvím a sympatiemi k ďáblu, který byl údajně také levák, jsou naštěstí dávno pryč. V Čechách a na Slovensku bylo přeučování levorukých žáčků oficiálně zrušeno v druhé polovině minulého století, a to dokonce rozhodnutím Ministerstva školství v roce 1967.

Mnozí z nás však možná ještě pamatují, že praxe na školách tak rychlá nebývala a někteří pamětníci přeučování si mohou dokonce vybavit koktající a zadrhávající levoruké spolužáky. Ano, i tak se může dle odborníků projevit násilné přeučování.

Leváci to zkrátka nikdy neměli jednoduché, a to i přestože mezi ně patřilo mnoho významných osobností, jako například Albert Einstein, Henry Ford, Ronald Reagan, Greta Garbo, Jimi Hendrix, Charlie Chaplin, královna Alžběta i princ Charles a William. A pozor, levákem je údajně i Bart Simpson :-)

Že by geny aneb levákem po rodičích?

Již řadu let je známým faktem, že děti, které mají jednoho nebo dokonce oba rodiče levoruké, obvykle zcela rovnocenně střídají svou levou a pravou ruku, než dospějí k důsledné preferenci dominantní ruky.

Jane M. Haleyová, dětská neuropsycholožka a odbornice na problematiku levorukosti, tvrdí: „Ze zjištěného vyplývá, že existuje gen pro pravorukost, ale nikoliv gen pro levorukost. Když zdědíte gen pro pravorukost, budete téměř vždy pravákem, ale když nezdědíte gen pro pravorukost, vaše preference se může v jednotlivých směrech libovolně lišit, nebo zůstat na půl cesty.“

Dle některých odborníků by se tedy dalo tvrdit, že levorukost je zčásti dílem genů. Podle neuropsycholožky Haleyové, ale i některých jejích kolegů, je dokonce možné pozorovat jistou preferenci již v děloze. „Ultrazvuková vyšetření ukazují, že dokonce i v děloze zřejmě 90 % dětí preferuje svůj pravý palec, což koresponduje s dělením populace na praváky a leváky,“ podotýká odbornice.

Kdy budeme mít jasno?

Jane M. Haleyová ohledně rozpoznání levorukosti či pravorukosti říká: „Až přibližně ve věku tří let dítě definitivně vyjádří svou preferenci stran tak, že při rozhodujících činnostech jako jídlo a hra dává důsledně přednost jedné ruce před druhou.

Samozřejmě existuje řada odborných testů, prostřednictvím kterých psycholog nebo třeba speciální pedagog potvrdí či vyvrátí rodičovská pozorování. Jiných věcí si odborník všímá v batolecím věku, jiných u předškoláka, kdy je problematika leváctví a praváctví pochopitelně nejvíce aktuální.

Potencionální levák pod drobnohledem

V batolecím věku se obvykle například pozoruje, jakou rukou dítě ukazuje, mává, drží lahvičku či dudlík, jakou ruku preferuje při kutálení míčem, nosí a používá hračky a podobně.

Později si rodič všímá také práce s pastelkami nebo štětcem při kreslení, při házení předmětem, používání různých nástrojů a předmětů denní potřeby (hřeben, kartáček). Důležité je všímat si i práce nohou, třeba během kopání do balónu a při důrazném šlápnutí na předmět. Významné je i to, jakým okem dítě spontánně nakoukne do klíčové dírky.  

Mnoho odborníku na problematiku levorukosti doporučuje, abychom děti pozorovali především u naprosto spontánních her a činností, kdy mají absolutní volnost, neboť činnosti vázané na určité nástroje či společenské zvyklosti mohou vést k chybným závěrům.

Velkou roli totiž hraje také nástroj, kterým dítě manipuluje – mnoho jich je vyrobeno pouze pro praváky. V je potřeba vzít i touhu dítěte napodobovat rodiče a kamarády (praváky).

Co když si u předškoláka nejste jistí?

„Pokud si dítě v průběhu mateřské školky pořád není jisté svou stranovou preferencí, nemusí být od věci nechat vyšetřit jeho specifické motorické dovednosti, aby se vidělo, kterou stranu preferuje a která ruka je šikovnější,“ doporučuje neuropsycholožka Haleyová.

A proč je to vlastně tak důležité? Pochopitelně kvůli nástupu do školy, protože jen tak lze eliminovat případné nepříjemnostmi a nedorozumění, které by neznalost specifických potřeb leváka přineslo.