Kdy vyrazit do porodnice, na co nezapomenout? Poradíme vám

Někdy jsou to opravdu horké chvilky. Třeba když začnete rodit a partner není doma, popřípadě nejede auto, na silnici jsou kolony, vystresovaný manžel poprvé v životě špatně odbočí a bloudí anebo píchnete kolo… To všechno jsou situace, které se mohou stát, přestože jste svůj přípravný plán na akci CESTA dotáhla takřka k dokonalosti. Ačkoli většina cest do porodnice proběhne sice ne v klidu (adrenalin je totiž cítit i ve vzduchu), ale v naprostém souladu s připraveným plánem i představami, není od věci vědět, jak na případný plán B.

Štěstí přeje příčetným

Pomiňme teď případy žen, u nichž je předporodní logika naprosto bez komplikací. „Já mám porodnici o ulici dál, takže když jsem se chystala rodit, šla jsem po svých, a navíc, protože oba kluci přišli na svět o prázdninách, i v pěkném letním počasí,“ svěřila se nám s klidnou cestou na příjem čtenářka Míša.

Podobně jako Denisa: „Mně praskla voda při návštěvě babičky v nemocnici, takže jsem jen sešla o dvě patra níže na porodní oddělení a odsud jsme již odcházely dvě,“ směje se. Většina cest (a příprav na ně) však probíhá poněkud hektičtěji a neprožívají to jen ženy. Ať se muži tváří jakkoli srdnatě, přesun rodící ženy berou jako velmi zodpovědný úkol a mohou pociťovat velký stres.

„Žena měla za úkol odnosit dítě do porodu, já zase odvézt ji do porodnice bezpečně a rychle. Od začátku jsem to bral jako vážnou věc, a když to přišlo, byl jsem asi přehnaně nervní. Zpětně vnímám, že jsem se choval skoro nepříčetně,“ popsal mi svůj zážitek kamarád Pavel.

„Cesta pětadvacet kilometrů pro mě ale byla velkou výzvou, a i když okolo všechno probíhalo jako každý jiný den a nic zvláštního se nedělo, mně přišlo, že jsem v akčním trháku plném nástrah a spiknutí, takže bylo zapotřebí se maximálně vybudit, abych svůj úkol úspěšně splnil. Stihli jsme to a dcera Laura se nakonec narodila až po šesti hodinách v porodnici.“

Pozor na to, muži mohou cítit nejen stres, ale i paniku, a v tu chvíli raději nespoléhejte na to, že kromě svého řidičského úkolu ještě zvládnou myslet na něco dalšího. Nenechávejte tedy nic na poslední chvíli a tašku do porodnice si sbalte v předstihu (zhruba ve 35.tt). Než v den D šlápnete na pedál, ujistěte se, že máte: sbalená zavazadla do porodnice, připravené potřebné dokumenty (u řidiče občanský a řidičský průkaz), vozidlo v pojízdném stavu (včetně dostatečně plné nádrže), drobné občerstvení.

Od věci není ani takzvaný „porodnický balíček“ s vybavením toho nejnutnějšího pro případ rychlého porodu, kdy lékařská pomoc nedorazí včas.

Autem nebo sanitkou? Kontrakce napovědí

Nemáte auto ani domluvený odvoz a porod se pomalu rozjel? Pak existuje několik možností, jak se do porodnice dostat. Pokud nejsou kontrakce příliš časté a porod je takzvaně na začátku, můžete využít taxislužbu (taxikáři mají s převozem rodiček zkušenosti) anebo si objednat soukromou sanitku.

Ta nabízí služby převozu pacientů i rodiček, které nemají nárok na sanitku RZS (ta pro vás přijede v případě, že je porod skutečně v běhu, navíc bezpečnostní předpisy nedovolují svézt s vámi i váš doprovod). Výhodou oproti taxíkům je, že tyto sanitky nabízejí plné lékařské vybavení a v případě překotného porodu lze efektivněji zasáhnout.

Za tuto službu zaplatíte 100 až 500 Kč, podle počtu najetých kilometrů. V případě, že však stahy přicházejí v kratších intervalech, neváhejte volat 155! Nejste si jistá, jak dlouhou cestu ve stavu 2v1 ještě zvládnete a jestli již nevolat sanitku s lékařem?

Doktor Václav Kozák, primář dětského oddělení Podřipské nemocnice s klinikou, radí: „Do porodnice by maminka měla jet tehdy, pokud jí odteče plodová voda, a to ať následují děložní kontrakce, nebo nikoli. Dalším důvodem jsou pravidelné děložní kontrakce po pěti až deseti minutách, což svědčí o začátku první doby porodní. Na odtok plodové vody se v tomto případě nečeká. Dobré je samozřejmě mít automobil a partnera ve vhodnou dobu ‚při ruce‘, další možností je taxi. Rozhodnout se, zda jet do porodnice ‚na vlastní pěst‘, anebo zůstat doma a volat záchranku, není pro laika vždy jednoduché, ale orientačním vodítkem by měla být frekvence děložních kontrakcí.“

Jak časté stahy tedy již znamenají alarm? „Pokud se v deseti minutách objevují maximálně dvě až tři kontrakce (to znamená kontrakce zhruba po pěti minutách), svědčí to o začátku první doby porodní, kdy máme řádově ještě několik hodin času. Jsou-li kontrakce do čtyř za deset minut (to je po dvou a půl minutách), jsme už pravděpodobně na konci první doby porodní, což je doba, kdy je třeba takzvaně ‚za pět minut dvanáct‘ odjet do porodnice.

K porození dítěte nás už dělí řádově jen desítky až jednotky minut. Pokud však jsou kontrakce již po dvou minutách a méně, nacházíme se ve druhé, tedy vypuzovací době porodní. Už prostě rodíme!“ varuje primář a pokračuje důležitou informací: „Tato druhá doba porodní trvá u prvorodiček v průměru deset až dvacet minut.

V této chvíli můžeme jet do porodnice jen tehdy, je-li porodnice opravdu ‚za rohem‘, to znamená maximálně zhruba do patnácti minut. Je-li porodnice dál, voláme vždy sanitku, to znamená číslo 155. Je potřeba si uvědomit, že život rodičky má přednost před životem plodu, proto je-li ohrožen život matky i dítěte, není namístě riskovat a jet svým autem a ohrožovat tím vlastní život.

Stejně tak i v případě, jde-li o překotný porod, častější u vícerodiček, nebo v případech, kdy se ‚prořezává‘ hlavička plodu, a dále v případě i pro laika evidentních porodních patologií, jako je například krvácení, objeví-li se ručička nebo nožička, eventuálně pupečník a tak dále, tehdy je potřeba volat sanitku vždy!“ doporučuje lékař.

Porodnický manuál

Někdy se to však do porodnice ani přes veškerou snahu nestihne a miminko se dere na svět doma nebo třeba v autě. Co v takovém případě dělat? Určitě hned zavolejte lékařskou pomoc a dále postupujte podle instrukcí RZS. Je ale dobré vědět, že v případě kontrakcí po deseti a více minutách necháváme rodičku volně ležet na zádech a povzbuzujeme ji k hlubokému dýchání.

Jsou-li stahy častější (pět a méně minut), vyzveme rodičku naopak k dýchání mělkému a hlídáme, aby při stazích netlačila. „Mělkým prodýcháváním“ děložních stahů někdy získá záchranář cenné minuty, kdy ještě může dorazit odborná pomoc. Je-li však již hlavička plodu v porodních cestách nebo cítí-li rodička silný tlak na konečník, podložíme rodičku prostěradlem a je potřeba mimo stahy dýchat zhluboka a při kontrakci silně tlačit. Vhodné je, aby se rodička chytila pod stehny nebo v podkolenních jamkách, předklonila hlavu (bradu uložila na hrudník), zadržela dech a během děložní kontrakce silně zatlačila.

Čistým ručníkem jemně zatlačíme na ženinu hráz, aby se minimalizovalo její poranění při průchodu plodu porodními cestami (hráz si může přidržovat i rodička sama, kontakt ženy s prořezávající se hlavičkou bývá stimulační a miminko tak i snáze vklouzne do máminy náruče). V průběhu porodu dítě pouze jemně přidržujeme, v žádném případě jej netaháme ani nepřetáčíme. Hlavička se při průchodu porodním kanálem otáčí kolem své osy, čemuž nebráníme.

Obličej miminka může být pokrytý blánou z plodových obalů, tu odstraníme rukou, stejně uvolníme případně obtočený pupečník kolem krku. Po narození miminka zkontrolujeme jeho životní stav a osušíme ho (tím, jak jej sušíme, provádíme taktilní stimulaci dýchání, pro podporu dýchání je nejlepší tření zádíček a plácání do plosek nohou). Pokud však miminko nedýchá, okamžitě zahajujeme resuscitaci. Spontánně dýchajícího novorozence zabalíme do čistého prostěradla (deky či fólie) a položíme mamince na prsa k prvnímu přiložení.
Pupeční šňůru není potřeba přestřihávat hned, nejde-li o život ohrožující situaci.