Maminka.czChování a vztahy

Kdybychom tak uměli mít rádi sami sebe

Jana Benešovská 6.  11.  2009
Pohled do zrcadla provázejí každé ráno totožné myšlenky: zklamání z toho, jak vypadám, jak se chovám a jak žiju. Toužím po změně a chci získat pocit spokojenosti sama se sebou?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Nejrůznější výzkumy odhalily, že víc než devadesát procent lidí se sebou není spokojeno. Proč? Mohla se na tom podepsat výchova, kdy nám rodiče od dětství vtloukali do hlavy, jací bychom měli být a co bychom měli dělat, abychom se zalíbili, a tak se o to snažíme. Mohlo to být vinou nějakého nevhodného zážitku z minulosti, například ponižování od spolužáků ve škole.

Nebo je tím viníkem manipulace, které dennodenně musíme čelit. Jen si to přiznejme, kolikrát denně stojíme před zrcadlem a bojujeme s otázkami: Vypadám dneska dobře? Jsem dostatečně trendy? Média spolu s módním, filmovým, ale i hudebním průmyslem nám předhazují kdejaké ikony a my máme tendenci se s nimi srovnávat. Ať se hneme kamkoli, dozvídáme se tam, že perfektní žena je nejen krásná a štíhlá, ale je také výborná manželka, matka, milenka, kolegyně a kamarádka.

Měla by mít úspěšnou kariéru, naleštěnou domácnost, spokojeného manžela a děti, moderní oblečení a nějakého dostatečně reprezentativního koníčka, třeba golf. U mužů je to podobné: muž by měl dobře vypadat, pracovat na svém těle v posilovně, měl by být úspěšný v práci, vydělávat dost peněz a zároveň by měl být skvělým milencem, milujícím manželem schopným v pravý čas překvapit romantickým výletem nebo dárkem plus pochopitelně perfektním otcem se vším, co ke slovu perfektní patří.

Po pravdě, ať jste žena nebo muž, co z toho máte vy? Nic moc? Nejste jediní. Přesto ve vás masáž ve znamení ideálů neustále vytváří jakousi představu o tom, co je správné, a vy se snažíte ji naplňovat, ačkoli vaše osobnost, vlohy, talent, přednosti i nedostatky takové představě vůbec neodpovídají. Zatěžujete sami sebe příliš velkými sousty a je pochopitelné, že pokud se vám nedaří je spolknout (splnit), pramení z toho mnohé frustrace, zklamání a odmítání sebe samých.

Vyhovuje vám to také?

„Dnes má skutečně spousta lidí problém s tím, že nemají rádi sami sebe. Je to hlavně z toho důvodu, že současnost se snaží předepisovat, co je správné, a co není. Jak máme vypadat, jak máme jíst, jakou kosmetiku používat, jak se máme chovat, jak má vypadat náš partnerský život, kolik bychom měli mít v životě sexuálních partnerů a další nesmyslné předpisy, které se na nás valí ze všech stran a jsou deklarovány jako podmínka pro spokojený život.

A někdy je skutečně těžké tuto manipulaci ustát a rozhodnout se, že zrovna vy si chcete zařídit svůj život jinak, protože to třeba jinak cítíte,“ říká psycholožka Katarína Filasová. Taková masáž vám podsouvá pocity méněcennosti a nutí vás poměřovat se podle obecných měřítek nebo hodnot těch druhých. Přitom zapomínáte, že největší prioritou jsou pro vás hodnoty vlastní. Proto se neustále snažíte vyrovnat se někomu druhému, cítíte se mizerně a máte pocit, že všichni kromě vás jsou na tom lépe.

Může za to mylná domněnka: „Měl/a bych být jako...“ Ale v životě nevyhrávají ti, kteří dokážou bravurně kopírovat, ale lidé odlišní! Podle Lenky Černé, která vede kurzy v oblasti osobního rozvoje, mají s nedostatečnou sebeláskou stejný problém ženy i muži. Jenže zatímco na ženy je vyvíjen tlak hlavně z hlediska vnějšího vzhledu, u mužů souvisí sebeláska především s pracovními a finančními úspěchy, díky kterým mohou zajistit rodinu a dosáhnout určitého postavení.

„Muži mají také často problém s přijetím sebe samých v oblasti sexu a uspokojení partnerky. Pokud je trápí poruchy erekce, nedostatečná kreativita v sexu nebo velikost jejich přirození, neumějí se s tím vyrovnat. Protože je to ale téma citlivé a není tolik vidět, podobně jako třeba ženská nadváha, příliš se o něm nemluví ani nepíše,“ tvrdí Lenka Černá. Co z toho plyne? Pokud chcete mít rádi sami sebe, měli byste především přestat poslouchat, co vám předkládají média nebo jiní lidé, a začít se ptát: „Vyhovuje mi to také? Mám z toho radost? Cítím se dobře?“ Odpovědi by se pak měly odrazit ve vašem chování.

Naučit se mít rádi sami sebe. To je základní meta, které chtějí lidé dosáhnout. Odvíjí se od ní nejen pocit, že žijete spokojený život, ale také veškeré další úspěchy. Problém je v tom, že sebeláska je specifická a neměřitelná veličina. Je to cosi, co nikdo nikdy neviděl, přesto by to každý chtěl mít. Ale jak by měla sebeláska vlastně vypadat? „Mít sami sebe rádi vlastně znamená přijmout se takoví, jací jsme právě teď, bez neustálých výhrad a připomínek, co by na nás mělo být jinak,“ říká psycholožka Katarína Filasová a dodává: „Sebepřijetí se odvíjí od dostatečného sebepoznání.

Abyste sebe sami mohli mít rádi, potřebujete být si vědomi toho, co umíte, co vás baví, a také naopak: co neumíte, nechcete, případně nesnášíte, a podle toho se i řídíte. Nehrnete se do aktivit, které vám nejdou, nesvádíte se sebou bitvu o to, abyste byli hubenější, krásnější, chytřejší, ale zkrátka berete své kvality i nedostatky takové, jaké jsou, a hledáte cestu jak je uplatnit tak, abyste měli spokojený život.“ To ovšem neznamená, že na sobě nemůžete dál pracovat a snažit se zlepšovat svůj život.

Ostatně, bez toho by to ani nešlo - neustálý rozvoj osobnosti je totiž motorem naší psychiky. Potom jde v zásadě o to, jak se u práce na sobě cítíte a proč ji děláte. Jestli proto, že MUSÍTE, jelikož to po vás vyžadují druzí a jednotlivé úkoly se pro vás logicky stávají otravnými, nebo z toho důvodu, že CHCETE. V tom případě vás rozvoj bude bavit a celkově budete spokojenější.

Hleďte do přítomnosti!

Ať je vysvětlení sebelásky trochu jednodušší, řekněme například, že neumíte anglicky. Pokud sami sebe nemáte rádi, neustále si to vyčítáte a pořád nadáváte, jak je možné, že jste s angličtinou ještě nezačali. Jestliže naopak máte sebelásky dostatek, smíříte se s aktuální neznalostí a vytyčíte si angličtinu jako cíl, po jehož splnění jste vždycky toužili, a tak na něm budete pracovat. Sebeláska je také o tom, že znáte své možnosti, časové i finanční, svůj talent, a tudíž se sami na sebe nebudete zlobit, že ke splněnému přání postupujete krůček po krůčku.

Naopak, budete mít dobrý pocit a na konci se dokážete pochválit, čímž svou sebelásku ještě posílíte. Z toho plyne, že sebeláska znamená umět žít v přítomnosti a zbytečně se nepatlat v minulosti. Schválně se zamyslete: Kolikrát už jste se ohlédli za svým životem s pocitem lítosti? Myslíte si, že různé životní situace jste mohli zvládnout daleko lépe, a představujete si, jaké by to bylo, kdybyste tenkrát udělali to či ono. Myšlenkové návraty do minulosti vám mohou pofoto: moct, ale má to jednu podmínku: že budete myslet na své úspěchy a že si budete vytvářet pozitivní vzpomínky.

„Z budoucnosti si také můžeme udělat přítele, když si uvědomíme, že představováním si toho, co se stane, tvoříme vizi vlastního kroku. Svět možná není spravedlivý, ale je přesný. To znamená, že všechno, co jsme dostali, je přesně to, čemu jsme věřili a co jsme očekávali, že dostaneme,“ říká Sanaya Roman, autorka knihy Žít s radostí.

====Jak se naučit sebelásce?====
Ono se to řekne, „tak přestaň poslouchat média a ostatní a nauč se mít ráda sama sebe“, ale jak to provést? Kde začít? A jak, když v hlavě vám pořád jako těžký balvan sedí ten mylný názor, že „byste měli být jako...“? Kdybyste s takovými otázkami přišli za psycholožkou Katarínou Filasovou, řekla by vám, že nejdůležitější je právě zbavit se představ o tom, jací byste měli být. Jak se to dělá? Vždycky, když se v myšlenkách přistihnete u nějakého „měl bych“ nebo „měla bych“, odbornice radí „zkontrolovat“, jestli je tohle skutečně VAŠE přání.

Ne partnera, ne vaší matky ani vašich dětí a už vůbec ne médií. Jestli chcete být spokojení sami se sebou, měli byste také přestat podmiňovat spokojenost neustálými požadavky. Je hloupost, že se začnete mít rádi až ve chvíli, kdy se zbavíte toho velkého břicha nebo celulitidy. Sebeláska nenaskočí jen tak, sama od sebe, protože budete mít najednou ploché břicho nebo hladká stehna. Pocítíte ji ve chvíli, kdy se začnete považovat za přitažlivé, a budete se podle toho chovat.

„Sebeláska je v podstatě otázka životní filozofie. Pokud sami sebe nedokážete pochválit, neustále se na sebe zlobíte a do představ o sobě samých dosazujete obrázky z magazínů, televize a reklam s tím, že když je nenaplníte, bude to tragédie, nikdy k pocitu spokojenosti nedojdete,“ tvrdí Katarína Filasová. Jenže být si vědom vlastní hodnoty, znát své kvality a umět se například pochválit, to je dost těžký oříšek k rozlousknutí, aby se o to člověk pokoušel sám.

„Pokud nejste spokojení sami se sebou, musíte být rozhodnutí, že se svou sebeláskou něco uděláte, a musíte přestat nadávat na současné výsledky. Pokud máte shnilá jablka, nemůžete nadávat na jablka samotná, ale musíte se podívat na strom, který je vyplodil, a ten strom vyléčit. Je to o vaší hlavě, o tom zjistit příčiny nízké sebelásky a začít pracovat - většinou na nevhodném emočním naprogramování, které si s sebou nesete třeba od dětství. Nechtějte ho ale řešit sami, zkuste si najít vhodného odborníka. Pokud jste to sami nezvládli dřív, těžko se vám to teď najednou podaří,“ říká Lenka Černá.

Je důležité, jak vypadám?

Už to tady zaznělo: spousta lidí nedokáže milovat sebe samé, protože se neustále stresují předsevzetími týkajícími se vizáže, kterou považují za klíč k sebelásce nebo minimálně za nejvhodnější začátek cesty, kterou k ní mohou dojít. „Zhubnu o deset kilo, nechám se poupravit od plastického chirurga, navštívím kadeřníka...“ a pak už se konečně dostaví ona kýžená spokojenost. Jenže ouha! Pak je tohle všechno splněno, ale sebeláska pořád nikde.

Jak je to možné, když jste pro sebe tolik udělali? Dnes máte spoustu možností, jak na sobě zapracovat. Plastický chirurg, kadeřník, stylista, vizážista... ti všichni vás mohou poupravit. Image je bezpochyby důležitá věc, ale ani když budete stoprocentně vydesignovaní k dokonalosti, sebelásku si tím nekoupíte. Můžete mít sebelepší oblečení, a stejně sami se sebou nebudete spokojeni. A můžete mít kabát ze secondhandu a ostatní vám budou závidět, jaká z vás vyzařuje pohoda!

Hodně lidí nastupuje cestu k sebelásce způsobem, že se objednají u těch nejlepších odborníků, ale zapomenou na toho nejdůležitějšího - psychologa nebo kouče, který by jim skutečně mohl ukázat, jak jít spokojenosti naproti. Protože spojovat ji pouze s vizáží nestačí. Navíc někdy je to podle psycholožky Kataríny Filasové cesta opačným směrem. Lidé chtějí změnit svou vizáž nikoli kvůli sobě, ale aby lépe zapadali do škatulek daných například médii, a očekávají, že sebeláska přijde ruku v ruce s novými ňadry, účesem nebo šatníkem za desetitisíce. „Kdo odpovídá současným požadavkům na zevnějšek, toho se manipulace a s ní spojený tlak dotýkají podstatně méně.

Jenže za jakou cenu? Kolikrát bohužel za cenu velkého sebeobětování - neustálého odpírání si jídla, investování mnoha peněz do kosmetiky, masáží, posiloven, doplňků stravy, což se pochopitelně může odrazit zase v jiných oblastech života,“ dodává odbornice. Nechce tím říct, že starat se o to, jak vypadáte, je zbytečnost. Jen svému zevnějšku někteří lidé přikládají zbytečně velký důraz a zapomínají, že za ním pokulhává práce, vztahy, koníčky a vůbec všechno ostatní, co je také třeba naplňovat, aby o svém životě mohli mluvit jako o spokojeném. „A nevyváženost v oblasti práce, vztahů a osobního života sexy postavou skutečně nenahradíte,“ dodává.

Když je sebelásky příliš...

Být člověkem, který má rád sám sebe, rozhodně neznamená stát se dokonalým ve všech směrech. Daleko zásadnější je uvědomit si sám sebe, své kvality. Vědět, co chcete, umíte, máte a můžete světu nabídnout. Také se nesmíte bát života a strachovat se, co zase přinese za „jobovky“ nebo nároky. Smiřte se s tím, že takhle svět funguje, a neustále si připomínejte, že druzí vás vidí takové, jaké sami sebe vidíte vy, takže je žádoucí vidět se v dobrém světle. Už jsme mluvili o tom, že sebeláska je neměřitelná. Proto je také těžké najít soudce, který řekne, jestli už jí máte dostatek, nebo jestli už jste náhodou nepřestřelili, protože to se také může stát.

Takže jak by měla vypadat sebeláska, aby jí bylo tak akorát, ani málo, ani moc? Lenka Černá vidí hranici ve slově pokora. Buďte dostatečně sebevědomí, zároveň však ochotní naslouchat a odpouštět. „Zdravá sebeláska je taková, kdy svým chováním nemáte tendenci nikomu škodit, tedy nebudete prosazovat sami sebe na úkor ostatních. Člověk s dostatečnou sebeláskou má rád sám sebe, zároveň je však schopný vážit si druhých a neodsuzovat je za chyby. Právě díky tomu, že on už svou sebelásku našel, by měl být schopný víc vnímat ostatní a snažit se jim pomáhat,“ říká Lenka Černá. Nedostatek sebelásky, kterou ze sebe lidé často dostávají formou boje proti ostatním, odbornice dokonce považuje za kořen všechno lidského zla.

Že by mohla mít pravdu, naznačuje třeba několik příkladů z historie. Je přece veřejně známo, že například Josif Stalin byl ušlapávaným dítětem a spolužáci ve škole se mu smáli za to, že kulhá. A že Adolfu Hitlerovi se jeho židovští spolužáci posmívali za to, že je ošklivý. Co jiného bylo jejich chování, než klukovská pomsta a odplata obrovských rozměrů za ponížení, které je poznamenalo? A že je následovaly tisíce lidí? Kdo v sobě nemá dost sebelásky, nikdy nebude naslouchat sám sobě, protože si nevěří, ale vždycky bude tíhnout k autoritám. Dřív tuto úlohu plnila církev, v určitém období diktátoři, dneska média a mediální hvězdy. Dřív se za odlišnost trestalo, dneska vyhrává. Tak buďte připravení být jiní a buďte na to navíc pyšní... Vyplatí se to.

Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Sam, diktátoři, Nejlepší odborník, Ploché břicho, Splněné přání, Diktátor, Investování, Hitler, TAK, Obrovský rozměr, Řád, Stylista, Sebeláska, Odpírání