[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nutriční terapeutky v Poradenském centru Výživa dětí se ve své praxi setkávají s celou řadou situací a problémů spojených s více či méně vhodným stravováním dětí a také s jeho nejrůznějšími důsledky. Nejčastěji diskutovanou situací je vyšší tělesná hmotnost dítěte, následuje, pro někoho možná překvapivě, odmítání jídla.
Jíst odmítají děti každého věku, nejčastěji předškoláci, výjimkou však nejsou ani děti jedenácti- nebo dvanáctileté, které jedí pouze pečivo, suché těstoviny a brambory a z ovoce třeba jen banány. Podle stesků rodičů dětem nabízené jídlo nechutná a raději budou celý den o hladu, než aby ho snědly. Alespoň, že jsou ochotné sníst ty sladkosti.
Ačkoli rodiče dětem často vyhoví a raději jim nabídnou sladkost, aby snědly alespoň něco, obávají se, aby jim nechyběly nějaké důležité látky a aby nebyly podvyživené.
Pokud v rodině nastane situace, že potomek nejí, měli by rodiče v první řadě zachovat klid a nadhled. Uvědomit si, že děti jsou ve výběru jídel spíše konzervativní, nemají rády nové věci a než přijdou novému jídlu na chuť, potřebují jej ochutnat až 10x!
Nátlak, vyhrožování nebo dokonce fyzické násilí také nepomohou, spíše naopak – dítě má jídlo spojené s nepříjemnými prožitky a situace se ještě zhoršuje. Základní podmínkou, pokud dítě odmítá jíst, je tedy TRPĚLIVOST. Rodiče by se dále měli vyhnout některým sice zažitým, ale taktéž chybným postupům. Není dobré:
Vhodné naopak je vzít děti na návštěvu do kolektivu nebo rodiny se stejně starými dětmi, které problémy s jídlem nemají a kde panují vhodné stravovací návyky, a zúčastnit se s nimi stolování. Při vybíravosti pomáhají také jednoduché „fígle“ a drobné „lži“, například „to není ryba, ale losos“, „to není maso, ale sekaná“, atd. Známým, byť o něco tvrdším postupem, je nechat dítě „vyhladovět“.
Žádné zdravé dítě ale nebude o hladu dobrovolně a z vlastního přesvědčení, a tak by se rodiče neměli obávat, že právě jejich dítě takový den nepřežije. Postup je velice jednoduchý, vyžaduje ale od rodičů notnou dávku trpělivosti, asertivity a důslednosti:
Tak pokračuje celý den. Pokud dítě skutečně nic nesní, bude několik dalších dní pokračovat tak, jak bylo zvyklé a po například 10 dnech přijde na řadu opět den s „přísnějším“ režimem.
V době jídla je třeba dát dítěti jistou míru svobody. To, že si s jídlem na talíři hraje, sahá na něj rukama či jej rozděluje na hromádky atd., ještě nemusí znamenat, že nic nesní. Jen potřebuje na seznámení s pokrmem více času. Není nutné veškeré pokusy o zařazení něčeho nového nebo zdravého do jídelníčku dítěte vzdát hned po prvním neúspěchu. Na poprvé stačí jen málo. Navíc, když dítě uvidí, že jej nikdo k ničemu nenutí, nebude se bát zkoušet dále.
Pokud rodiče chtějí, aby se jejich dítě stravovalo zdravě, měli by se tak jednak stravovat také, měli by ale také mít sami představu o zásadách zdravé výživy dětí. Kromě pravidelnosti (tzn. snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře), kdy dítě učíme jíst pomocí „jídelních rituálů“ jsou to také pravidla týkající se výběru a četnosti konzumace jednotlivých potravin.
Čtete také: Ten řízek ti nedám!
Snídaně je pro organizmus velice důležitá, neboť jej pomáhá nastartovat pro celý nadcházející den. Pro děti je ale velice důležitá i svačina, která dodá energii pro výkon ve škole či školce. Zoufat nemusejí ani rodiče, kteří nemají čas svačinu sami připravovat, v současnosti je totiž možné zakoupit zdravou svačinu i v některých školních automatech (více na www.happysnack.cz).
Během dopoledne by měly děti přijmout přibližně polovinu energie a oběd tuto první polovinu završuje. Ten, který nabízí dětem školní jídelna, je většinou zcela vyhovující, i když některé děti mají tendenci tvrdit opak. Do dětského jídelníčku patří i odpolední svačina, která už ovšem může být lehčí. Večeře je pak posledním jídlem dne a její podoba záleží na tom složení celodenního jídelníčku.
Základem jídelníčku dětí by mělo být pečivo (pro děti starší cca 10 let celozrnné), 2-3x denně by také děti měly jíst mléčné výrobky. Přednost mají mléčné výrobky polotučné (jogurty do 3 % tuku, čerstvé sýry a nepřesolené sýry s obsahem do 45 % tuku v sušině), nevhodné jsou ale tavené sýry a sýry velmi slané (napříkad jadel).
Protože děti potřebují kvalitní bílkoviny, měly by jíst také maso, především libové kuřecí, telecí i vepřové, a alespoň 1x týdně by se na jejich talíři měly objevit ryby. Ty totiž obsahují nejen snadno stravitelné bílkoviny a jód (u mořských ryb a plodů), ale jejich tuk také obsahuje nezbytné mastné kyseliny omega-3, které jsou nezbytné pro zdravý růst a vývoj dětí. Ty jsou obsaženy také v rostlinných olejích a tucích z těchto olejů vyrobených, tzv. margarínech (například Rama nebo Flora). Z celkového příjmu tuků by měly ty rostlinné tvořit celé 2/3. Na živočišné tak zbývá jen 1/3 včech tuků, přičemž ale musíme počítat i s těmi obsaženými v potravinách (mase, mléce, mléčných výrobcích, vejcích).
Nedílnou, avšak nepříliš oblíbenou součástí zdravého dětského jídelníčku, jsou ovoce a zelenina – děti by je měly jíst ke každému dennímu jídlu (pouze menší porci, než je doporučováno dospělým) a luštěniny, které by se měly objevit alespoň 1x týdně.
Naopak až příliš oblíbené jsou u dětí sladkosti. Ty nemůžeme dětem zcela odepřít, ale není dobré používat je jako „platidlo“ nebo nástroj k donucení dítěte k vykonání nějaké činnosti. Je také dobré naučit se mezi nimi vybírat a sáhnout spíše po těch zdravějších, jako jsou cereální výrobky bez polevy nebo s polevou bez trans mastných kyselin, sušené ovoce, ořechy, čokolády s vysokým podílem kakaa.
Zásady zdravé výživy stanovují také pravidla pro pitný režim. Kromě dostatku tekutin v závislosti na věku dítěte je nezbytný také výběr. Základem by měla být neperlivá stolní voda, ovocné čaje, 100% ovocné džusy ředěné vodou, voda se šťávou nebo ochucené ale nepřeslazené vody určené přímo dětem.
Pokud se rodiče trápí s velikostí porce, kterou jejich potomek jí (nebo spíše nejí), měli by si uvědomit, že každé dítě má zcela jiné specifické nároky ovlivněné momentálním růstem. Proto dítě, které podle rodičů jí málo, nemusí zákonitě hladovět. Je velmi pravděpodobné, že mu prostě jen stačí menší množství jídla. Obecně pak platí, že je lepší dávat dětem menší porce, ať si v případě potřeby přidají.
Je ale velmi těžké naučit děti řadu potravin vůbec jíst, natož naučit je jíst je s chutí. I v raném věku mají ale děti právo na to, aby jim něco nechutnalo. Nechce-li dítě konkrétní potravinu jednou – nevadí, rozhodně se ale nevzdávejte a zkuste mu ji dát ještě několikrát.
Jestliže však něco dítě odmítá systematicky, smiřte se s tím. Ani dospělí přece nejedí vše. Rodiče se ale často domnívají, že nezáleží na tom, co do sebe dítě dostane, hlavně že je to „něco“.
Takže když drobeček odmítá polévku, je tu vždycky sušenka, bonbónek, čokoládka, které dodají potřebnou energii. Jak se pak má naučit, že má jíst (skoro) všechno a ještě u toho „pěkně“ stolovat.
Pokud ratolest odmítá např. pouze přesnídávku a chce raději jogurt, nechce rohlík, ale preferuje chleba – dopřejte mu to. Pokud nechce vůbec nic, je možné, že prostě nemá hlad. Nevadí, ale na další jídlo si počká až do oběda – i hlad je přece individuální záležitost.