Když hlídají tátové...

Filip Laifert 

30 let, horolezec a živnostník, provádí výškové práce horolezeckou technikou 

(dcera Rút, 3 roky, dvojčata Hugo a Viktor, 1,5 roku) 

Kamarádi říkali, že jak máš dítě, je to tlustá čára a konec. Když slyšeli, že brzy po dceři přijdou ještě dvojčata, tak to prý znamená dvojitou, ohromně tlustou čáru, a škodolibě se mi smáli. Jenže já na to říkám: „Tlustá čára není zeď!“ A tradá, žijeme krásně i s dvojčaty a se starší dcerou, a to byste se divili, co všechno se dá stihnout, zažít a procestovat...

To víte, že jsem se bál. Nejvíc asi toho, aby byli všichni zdraví, obzvlášť kluci. Přece jen to nebylo úplně standardní těhotenství, čekali jsme nejrizikovější typ dvojčat, obavy byly veliké. Když o tom teď přemýšlím, přes ten svůj strach jsem ani neměl prostor, abych se na něco těšil. Tedy, na děti jsem se samozřejmě těšil moc!

A co mě s dětmi nejvíc překvapilo? Asi ten kravál, který dělají. Všechny... Snažím se dělat všechno, co je spojeno s dětmi. Snad jen nakupování oblečení a ostatních potřeb pro děti obstarává výhradně moje žena nebo babičky. Máme opravdu skvělé zázemí v rodině, i díky nim můžeme občas na chvíli vypnout...

Když přišly děti, vzalo mi to „svobodu a bezstarostnost“, ale ukázalo mi to taky nové dimenze, hlavně pokud jde o čas... 

A když za mnou všichni tři přijdou, pověsí se mi na nohu, zaječí „tatí!“ a dají mi pusu, je to nepopsatelný pocit! 

FiFoto: Ivy E. Morwen