[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pravdou je, že ještě dřív, než dostali od příbuzných a kamarádek první stříkací pistoli na vodu, zbraně imitovali a předváděli je, i když žádné fyzicky neměli. Rodiče velmi často zbraně dětem zakazují, a to i hračky, které zbraně i jen vzdáleně připomínají. Jiní rodiče to moc neřeší a klidně vyrobí synovi prak z klacku. Můj táta například mým synům vyrobil nádherné dřevěné meče, které viděli v nějaké pohádce o princích a rytířích. K tomu jim vyrobil i dřevěné štíty, které krásně pomaloval.
Bylo to špatně? Neřekla bych, že by dnes byli naši synové agresivní, neperou se a spíše vše řeší domluvou a slovy. Ani jeden netouží po skutečné zbrani. Jak to tedy je – vadí, když jsou kluci v dětství posedlí zbraněmi?
Naši kluci si sice v létě hráli u vody se stříkací pistolkou a měli i plastové zbraně s pěnovou municí, ale nebyly to jediné hračky, s nimiž trávili čas. U pistolky vydrželi třeba půl hodiny a pak si zase hráli s něčím jiným. Strach z toho, že by později tíhli ke zbraním, jsem neměla. Vychovávala jsem je tak, aby nebyli agresivní, a myslím, že žádná dětská pistolka by to nezměnila. Ostatně ani odborníci nejsou radikálně proti.
Psychologové tvrdí, že žádná studie dosud neprokázala, že by hra se zbraněmi v dětství způsobila, že se z dětí později stanou kriminálníci. Navíc říkají, že špetka zdravé agresivity je v dětství přirozená, a pokud děti nikomu neubližují a jen tak běhají po dvorku a dělají, že střílejí, vybíjejí si tím své emoce. Pomáhá jim to také ve správném vývoji. Navíc varují: když jim to budete zakazovat, může je to lákat ještě víc.
Agresivnější hry bývají obecně u chlapců běžnější, není to ale prediktorem budoucího násilí! „Víme, že chlapci si pravděpodobně mnohem více než dívky hrají se zbraněmi a předstírají střílení,“ říká klinický psycholog Michael G. Thompson, autor knihy Ochrana emočního života chlapců. Zabývá se také tématem hry s imaginárními zbraněmi pomocí prstu nebo nějakého klacku.
Na otázku, jak se vypořádat s násilnými hrami chlapců, odpovídá – nijak. Je to jen hra, zábava, nikdo při ní není zraněný, nebo alespoň ne úmyslně.
„Jistě, předstírání střelby je jistě násilné téma, které může dospělé znepokojit, ale skutečně neexistuje žádná prokázaná spojitost mezi chlapeckou hrou a násilím dospělých mužů,“ dodává psycholog. Stejně jako neexistuje žádný výzkum, který by tvrdil, že dívky, které si hrají s panenkami na rodinu, se stanou v brzkém věku sexuálně aktivními. Daleko významnější vliv na budoucí agresivitu a násilí dětí má skutečné násilí – děti, které rodiče často fyzicky trestají, se v dospělosti stávají častěji agresivními.
Pokus zakázat dětem, aby si hrály s imaginárními zbraněmi nebo dětskými zbraněmi, mívá spíše opačný účinek, než jaký mají rodiče v úmyslu.
„Všechno, co se zakazuje, je pro děti přitažlivější, protože tomu věnujete až moc pozornosti. Navíc děti nechápou, proč by nemohly dělat to, co jim připadá přirozené,“ říká dětská psycholožka Emily Edlynn. Místo toho vybízí rodiče, aby viděli střelbu jako příležitost, jak dětem pomoct mírnit agresi. Ujistěte se, že děti chápou, že nikdo nesmí být při hře zraněn nebo že se nesmí cítit nepříjemně, a pomozte jim pochopit příznaky toho, že to někdo další nepovažuje za zábavné.
Dětem tedy dovolte hru, když si budou chtít hrát s vodní pistolkou, mečem nebo pistolkou se šipkami, ale vybírejte vhodné hračky a nastavte určitá pravidla. Proberte s nimi, kde je zbraň vhodná a kde není. Předstírat, že například ve třídě váš syn prstem „zastřelí“ svého kamaráda, je nevhodné, protože agresivně ukazuje prstem na jeho tvář. Mluvte o těchto hranicích a opakujte je pořád dokola.
Pokud si hraje více kluků s pistolkami, obvykle má taková hra „moralistickou“ náplň, to znamená, že dobří bojují proti špatným. Hra má i spravedlivý podtext, ale je nutné, aby se děti ve hře na dobré a zlé střídaly a pokusily se vidět svět očima někoho jiného. „Některé důkazy naznačují, že kluci, kteří mívají agresivnější hry, jsou méně agresivní v jiných interakcích nebo v chování ve třídě,“ říká psycholožka Edlynn.
Není třeba hned kupovat nějakou dětskou zbraň, když dítě uvidí někde na pískovišti nebo v hracím koutku kluka s něčím podobným v ruce a bude to chtít taky. Zpočátku můžete zkusit vyrábět vlastní zbraně ze stavebních bloků, papíru nebo dítě může použít prsty. Nechcete-li, aby měl váš syn nerfku, nemusíte ji hned kupovat. Ale ujasněte si, proč ne. Buďte upřímní. "Vím, že si s tím rád hraješ, ale mě to děsí." Rovněž stojí za to pochopit, zda je střelba vašeho dítěte typická pro jeho vývoj. Pokud agresivní chování vychází ze skutečných konfliktů, je potřeba tomu věnovat pozornost.
Mají to od kamarádů nebo z televize? Pokud ano, možná se více zaměřte na to, na co se dívají. Promluvte si s dětmi o skutečném významu zbraní, i když si myslíte, že se zbraněmi nikdy nepřijdou do styku. Rozhovory o rozdílu mezi realitou a hrou jsou velmi důležité. Proberte s nimi základní pravidla hry, která se jim ostatně budou hodit do života. Nikdy nestřílet na lidi, hraje se fair play (neútočit zezadu, nepodrážet protivníkům nohy nebo nestřílet po těch, kteří zakopli) a raději obrana než útok (díky zbraním můžete děti učit, jak by mohly chránit vlastní dům či rodiče).