[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dnešní móda krátkých triček a nízkých pasů nahrává prochlazení a zánětům ledvin. Ty mohou ledviny i trvale poškodit. Jako u všech nemocí i tady je důležitá prevence a včasná léčba, protože špatná funkce ledvin může vést až k jejich chronickému selhávání. U akutního selhání, ke kterému dochází po náhlém závažném poškození ledvin, mohou ledviny na krátké období zcela přestat fungovat.
Poté se částečně nebo úplně zotaví. Chronické selhání ledvin je progresivní stav, kdy během dlouhého období dojde k jejich nevratnému poškození. Tento stav se může vyvinout jako důsledek infekce, cukrovky, vysokého krevního tlaku nebo zděděných poruch. V konečné fázi chronického selhání přestanou ledviny plnit svou funkci. V tento okamžik nastupuje možnost dialýzy nebo transplantace.
Ledviny máme dvě, ale řada lidí se narodí a žije s jednou, aniž o tom ví třeba celý svůj život. S jednou ledvinou se dá žít naprosto plnohodnotný život. Proto je možné i za života svému blízkému ledvinu darovat.
Ledviny jsou velmi přizpůsobivým orgánem a u většiny lidí pracují perfektně, i když je zachováno pouze 15 procent jejich funkce. Jsou filtrem, který zbavuje tělo toxických odpadních produktů a solí a ty jsou pak vyloučeny do moči. V případě úplného selhání ledvin však tento filtr přestane fungovat. Koncentrace odpadních produktů v krvi narůstá a objevují se rozmanité potíže. Pokud ledviny již nefungují, používají se léčebné metody, jako je hemodialýza a peritoneální dialýza, jejichž pomocí se odstraňují odpadní produkty z těla. Dialýza ale nezastoupí mnoho dalších životně důležitých funkcí, jako je například tvorba hormonů nebo stimulace tvorby červených krvinek.
Z tohoto hlediska může významně pomoci právě transplantace ledvin.
Její úspěšnost se od doby prvních pokusů podstatně zvýšila. „Před dvaceti lety bylo pouze 35 procent transplantovaných ledvin funkčních po jednom roce od transplantace. Nyní se mohou, díky lékařským pokrokům, téměř všichni pacienti těšit mnoho let z fungujících ledvin. Pro žijícího dárce jsou rizika minimální, jsme schopni odebrat ledvinu i laparoskopicky a vracíme zdravého člověka do života, jako měl dřív,“ říká profesor MUDr. Miloš Adamec, CSc., přednosta pražské Kliniky transplantační chirurgie IKEM.
Pacient může získat ledvinu od zemřelého nebo od žijícího dárce. Kdo je zemřelý dárce? „Osoba, u které je prokázána velice přísnými a přesnými vyšetřeními smrt mozku. Krevní oběh je pomocí přístrojů a léků zachován a některé z orgánů včetně ledvin mohou zachránit život pacientovi, který na transplantaci čeká. V našich právních normách je zakotven tzv. princip předpokládaného souhlasu s posmrtným darováním orgánů a tkání s tím, že každý z nás má možnost vyslovit za svého života nesouhlas s posmrtným darováním.
U dětí do 18 let a osob zbavených právní způsobilosti musí být vždy informován jejich zákonný zástupce a ten může vyjádřit nesouhlas i po smrti dítěte. Velice důležité je, abychom si všichni uvědomili, že pravděpodobnost, že někdo z nás bude dárcem orgánů, je daleko menší než pravděpodobnost, že někdo z nás či z našich blízkých onemocní a bude orgán k transplantaci potřebovat,“ vysvětluje MUDr. Eva Pokorná, CSc., prezidentka České transplantační společnosti a vedoucí lékařka oddělení odběrů orgánů Transplantcentra IKEM.
Nejčastějšími dárci jsou rodiče dětem.
Tvoří dohromady téměř polovinu žijících dárců v Institutu klinické a experimentální medicíny. Ze tří set transplantací v IKEM vedou jednoznačně matky, které darovaly ledvinu svému dítěti, je jich 108, pak jsou to sourozenci, manželské páry a potom otcové dětem.
Přibližně deset procent představují u nás žijící dárci (rodiče, sourozenci, jiní příbuzní, ale i osoby bez příbuzenského vztahu k příjemci). Pokud je dárcem osoba bez příbuzenského vztahu k pacientovi, který má být příjemcem, je nezbytné posouzení Etickou komisí.
„Samozřejmou podmínkou darování je plná informovanost dárce o všech možných rizicích výkonu i následného života s jednou ledvinou. Například u mladých žen, které plánují těhotenství a nevědí, zda jejich dítě nebude potřebovat ledvinu, vidíme dárcovství neradi,“ vysvětluje Eva Pokorná.
Devětadvacetiletá Karolína Moulisová darovala v listopadu loňského roku ledvinu svému o rok mladšímu bratrovi Tomášovi. Měl s ledvinami potíže od raného dětství, ovšem blížila se doba, kdy mu přestanou pracovat úplně. „Vnitřně jsem cítila, že to budu já, nechtěla jsem, aby odebrání ledviny ohrozilo maminku, která byla připravena mu ji darovat.
Pro mne byla operace méně riziková. Tatínek se k tomu otočil zády, že nebude do konce života mrzák, ale já se po třech týdnech jsem se fyzicky cítila stejně jako dřív, a psychicky daleko lépe,“ hodnotí výsledky transplantace s úsměvem dárkyně, která je aktivní sportovkyně a má desetiletého syna.
„Karolína bude u nás doživotně pravidelně kontrolována nefrologem, ne jako nemocná, ale jako dárkyně. Pokud by chtěla další dítě, budeme ji pečlivěji sledovat. Jinak obecně mají dárci prognózu lepší než běžný zdravý člověk, právě proto, že jsou pravidelně sledováni lékařem,“ říká doc. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., přednosta Kliniky nefrologie Transplantcentra IKEM.
U transplantací od žijících dárců je průměrná doba funkce ledviny až 20 let, u transplantací od zemřelého dárce je to 8 až 12 let. Transplantace od žijícího dárce má několik výhod. „Hlavním pozitivem je plánování takového zákroku, na který je dárce i příjemce dobře připraven, včetně účinné hladiny imunosuprese u pacienta, na rozdíl od transplantace od zemřelých dárců, kdy je výkon nutné provést akutně, během asi 20 hodin, aby nedošlo k poškození funkce orgánu. I proto jsou výsledky transplantací ledvin od žijících dárců lepší. Mnohdy díky včasné transplantaci od žijícího dárce ani nemusí pacient podstoupit dialýzu. V ČR je přibližně 9000 pacientů, z toho 5000 je léčeno dialýzou a 4000 má transplantovanou ledvinu,“ vysvětluje docent Viklický.
Transplantace poskytuje nejvyšší kvalitu života. Je snahou, aby byla dosažitelná pro všechny, kteří ji potřebují. Po řadu let narůstal počet pacientů v čekací listině rychleji, než narůstal počet transplantací. „Transplantaci lze provést výhradně osobě zařazené v Národním registru osob čekajících na transplantaci, tzv. „waiting list“. Tato listina je seznam všech možných příjemců, kteří mají selhání ledvin a jsou v daný okamžik schopni transplantaci podstoupit. Na čekací listině je u nás přibližně 10 % dialyzovaných osob. Transplantace přináší nesporné výhody, ale ani sebelépe fungující transplantovaná ledvina neznamená zcela optimální léčbu.
Příznaky selhání ledvin Většina lidí pozoruje zvláštní slabost, apatii a snadno a rychle se unaví. Klesá u nich chuť k jídlu a strava má neobvyklou chuť. Existují však i jiné časté příznaky selhání ledvin: svědění, pokles množství moči nebo potřeba močení v noci, nevolnost a zvracení, pigmentace a snadná tvorba podlitin, snížení sexuálních funkcí, abnormální tvorba otoků kolem kotníků a na dolních končetinách, dušnost, bolesti na hrudníku, křeče a záškuby.