[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
O nepoznaných těhotenstvích slýcháme z médií jako o senzacích. Jenže nepoznaná těhotenství zase takovou raritou nejsou a u nás existují stovky žen, které jej zažily na vlastní kůži...
Těžko si představit, že žena své těhotenství nepozná. Přesto najdete ženy, které svou graviditu skutečně přehlédnou. Šestadvacetiletá Kateřina vám dokáže, že nepoznat těhotenství je skutečně možné. Bylo jí 23 let, když se jí v olomoucké porodnici nečekaně narodil syn Tadeáš. O svém těhotenství neměla celých devět měsíců ani tušení. „Já to prostě beru tak, že nám ho přinesl čáp. Jinak si to neumím vysvětlit,“ směje se mladá maminka a pokračuje: „Neměla jsem vůbec žádné příznaky těhotenství. Ani pohyby jsem nevnímala, malý byl asi hodně skrčený a klidný. A ani jednou jsem nezvracela, neměla jsem žádné chutě a to, že jsem trochu přibrala, jsem si dávala do souvislosti se stravou.“
Jednoho večera chytily Katku silné křeče do břicha, a tak poprosila přítele, aby jí zavolal sanitku. Lékař, který Katku prohlédl, jí oznámil, že za několik hodin bude maminkou. Katka byla v šoku, když ji sanitka vezla do porodnice na příjem. „Něco takového jsem nečekala. Ale jsem ráda, že mám zdravého klučinu a že jsem při tom nemusela projít celým tím martyriem stresu, nevolností a tak... Prostě jsem dostala takový nečekaný dáreček. Ale život se nám obrátil naruby… Během tří dnů jsme museli sehnat výbavičku, vše nachystat. Naštěstí máme velkou podporu rodičů, a tak je všechno v pohodě a dobře to dopadlo.“
Katčin příběh sice není ojedinělý, avšak statistiky ukazují, že nejčastější nepoznaná těhotenství jsou ta u žen vyššího věku či žen trpících nadváhou. „Pokud má žena nadváhu, nepravidelnou menstruaci a placenta je položená tak, že žena cítí pohyby dítěte až později nebo vůbec ne, příznaky těhotenství si jednoduše chybně vykládá. Pohyby dítěte považuje za nadýmání a výkyvy na váze má tak jako tak,“ vysvětluje německý gynekolog Christian Albring.
Zkušenost s nepoznaným těhotenstvím však mají i v pražské pohotovostní ambulanci, na jejichž zvonek před třemi lety zazvonil mladý muž a prosil o urgentní vyšetření své ženy, která má žlučníkový záchvat. „Bylo mi hrozně zle, už od noci,“ vypráví devětatřicetiletá Petra. „Probraly mě bolesti a já nemohla ani vstát. Vzbudila jsem manžela s tím, ať mě odveze do nemocnice, že mě bere žlučník a že už to asi nevydržím.“
V čekárně na pohotovosti se na Petru lidé zvláštně dívali, prohlíželi si ji a Petru to štvalo. Jejich reakci však pochopila vzápětí v ordinaci, když se jí lékařka zeptala, proč nejela do porodnice. „Na to jsem jí řekla, že jestli se nepletu, tak se žlučníkem se odjakživa jezdí na chirurgii. Ale ona řekla, že se žlučníkem možná, ale rodit určitě ne. Já ani manžel jsme to nechápali. Navíc děti jsme plánovali až o něco později… Menstruaci jsem začala postrádat teprve pár měsíců, přičítala jsem to stresu z práce a cvičení.“
Tu noc se Petře a jejímu manželovi narodil syn Honzík a dodnes jim nikdo nechce věřit, že o těhotenství vůbec nevěděli. „Taky to vlastně dodnes nechápu,“ říká Petra a dodává, že to pro ni nebylo vůbec lehké a šťastné životní období. „Bylo pro mě těžké přijmout tu změnu, že máme dítě. Byla jsem vystresovaná, a proto se mi ani nespustilo mléko a malý byl od začátku na umělé výživě. Já pak docházela na psychoterapii, kde jsem se učila žít s tím, že dítě přišlo bez pozvání, zpracovávala jsem fakt, že jsem neměla ani možnost se na něj připravit. Svého syna miluji, ale o příštím těhotenství bych ráda věděla od začátku.“
Proč jsou častější nepoznaná těhotenství u žen ve vyšším věku? Často si totiž těhotenské nevolnosti, vynechání menstruace a návaly zaměňují za příznaky menopauzy. Ty se od těch těhotenských příliš neliší.
Mnoha ženám mohou její příchod signalizovat příznaky již po čtyřicítce a v některých případech mohou trvat i pět a více let. Jednou z takových žen je i čtyřiačtyřicetiletá Marta. „Krátce po svatbě se mi podařilo otěhotnět, narodila se nám Kristýnka. O tom, že jsem těhotná, mi daly hned vědět ranní nevolnosti, které mě trápily až do třetího měsíce, stejně jako o tři roky později v těhotenství se synem. To mi bylo již šestatřicet let. S manželem jsme se dohodli, že dvě děti jsou akorát,“ vzpomíná Marta, která by si na tak pozdní těhotenství již netroufla.
Ale víte, jak to chodí… „Děti rostly jako z vody a mně v mých dvaačtyřiceti letech začalo být divně. Vynechanou menstruaci, návaly horka i občasnou malátnost jsem tehdy přisuzovala hlásící se menopauze.“ Pro jistotu se však Marta objednala ke svému gynekologovi, který se jí zeptal, jestli si dělala těhotenský test. „Smála jsem se, že nedělala, protože s manželem používáme kondom a o dalším dítěti rozhodně neuvažujeme. Doktor zapnul ultrazvuk a pak ukázal na obrazovku: Tak tady je ten váš přechod. Jste zhruba v sedmém měsíci!“
Marta byla v šoku. „Cítila jsem zoufalství, protože jsem si nedokázala představit, jak to zvládneme, štvalo mě, že jsem s dalším dítětem nepočítala a ono si prostě přišlo. Manžel byl také v šoku. Proč prý mě to nenapadlo hned, když jsem to už dvakrát zažila. Ale prostě nenapadlo…“ A prožitý šok? „Že budu rodit ještě po čtyřicítce, když mě už v šestatřiceti honili po genetických vyšetřeních, a že o tom těhotenství navíc nebudu vědět, to by mě nenapadlo. Ale jsme šťastní, že je Amálka v pořádku.“
Je rodičkám, které se o svém těhotenství dozvědí třeba i jen několik hodin před porodem, co závidět? Mnohé těhotné by mohly namítat, že ano. Zejména ty, jejichž těhotenství bylo rizikové, anebo je na samém začátku fyzicky příliš zatěžovalo. „Nevědomé“ rodičky také nikdo nestresuje vyšetřeními a odběry, cíleně na ně neútočí žádná informační lavina. Jenže nepoznané těhotenství s sebou nese i rizika pro dítě.
Když žena netuší, že je těhotná, nechová se zdaleka tak zodpovědně a případné komplikace tak kvůli pozdnímu odhalení mohou mít i tragické následky. Známé jsou bohužel i případy, kdy žena, která nečekaně přivede dítě na svět, upadne do šoku a novorozence opustí, či dokonce usmrtí. „V takové situaci může dojít k tomu, že novopečená matka podlehne naprosté panice. Netušila, že čeká dítě, respektive svoje těhotenství úspěšně vytěsnila, a najednou tu je. Hýbe se, křičí… to už popřít nelze. Matka ale nemá promyšlenou žádnou variantu, jak s miminkem dál. Ani ji nenapadne uvažovat o babyboxu nebo o tom, že si ho nechá… Hlavně aby nekřičelo! A život pak jde dál, jako by se vůbec nic nestalo,“ vysvětluje psycholožka Kateřina Rodná.
V takových chvílích však velmi záleží na sociální vyzrálosti i věku matky a na jejích životních podmínkách. Většina nepoznaných těhotenství však dopadne dobře a moment překvapení střídá pocit naplnění, hrdosti a štěstí.
Prvorodičky se obávají především toho, že nerozeznají porodní kontrakce od tzv. poslíčků, nestihnout tak včas dojet do porodnice, nebo naopak přijedou příliš brzy. Jaký je tedy rozdíl? Zatímco poslíčky poznáte podle toho, že po teplé sprše nebo chvilce, kdy setrváte v klidu třeba v posteli, poleví, pravé kontrakce na intenzitě naopak přibývají, časový interval mezi nimi se zkracuje, mohou být doprovázeny i průjmem či zažívacími obtížemi.
Bolest bývá přirovnávána ke křečím při menstruaci. Soustředit byste se rovněž měla na pohyby miminka, při opravdových kontrakcích se totiž aktivita dítěte zvyšuje. Neklamnou známkou toho, že je opravdu čas vyrazit do porodnice, je pak odtok plodové vody při prasknutí vaku blan. Pokud si skutečně nejste jistá, do porodnice nevolejte, ale raději přijeďte. Lepší, když přijedete třikrát na planý poplach, než jednou a pozdě.