[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Samozřejmě, role rodičů s sebou takové a podobné hovory přináší. Proč taky ne? Přijímání odpovědnosti za vašeho potomka a sdílení rodičovských povinností posiluje vaši soudržnost a dělá z vás tým. Jenže odsud podsud. Pokud již s partnerem nenacházíte žádné jiné téma, je to známka toho, že všechno možná není úplně v pořádku.
Po narození prvního dítěte zachvátí většinu normálních rodičů naprostá euforie a potřeba sdělovat si s partnerem dojmy týkající se miminka přebije všechna jiná témata. To je samozřejmě naprosto přirozené a správné. Jenže s tím, jak se postupně zaběhnete jako rodiče a osvojíte si svůj nový "lifestyle", s tím by mělo dojít i k návratu normálního partnerského fungování včetně obnovení společných zájmů.
Bohužel občas se stane, že místo toho jsou rodiče postaveni před netušenou realitu. Najednou jakoby si neměli říct. Všechny hovory se točí kolem dítěte/dětí a když se všechno probere, najednou není o čem mluvit. Počáteční nadšení a upřímný zájem se plíživě změní v monotónně se opakovací rutinu, která ve finále oba příšerně nudí a ve které se v nenávratnu ztratí jakákoli zamilovanost a vzájemná přitažlivost. A pokud se prvotní symptomy neléčí okamžitě, vede to nezřídka k úplnému rozpadu vztahu a rozvodu či rozchodu - tedy naprostému rodičovskému selhání.
Pokud jste byli s partnerem nerozlučná dvojka před dítětem/dětmi, neměl by být problém všechno zase poladit. Někdy si stačí uvědomit, že k pohodě doma nepřispěje ani tak fakt, jestli se Pepíček vykakal dvakrát nebo třikrát, jestli snědl nebo nesnědl mrkvičku či jestli se mu koupí botičky tento či příští týden, ale hlavně spokojení rodiče. A že myslet taky na sebe a na své zájmy není svatokrádež a nerovná se automaticky kašlání na dítě. Spokojení rodiče rovnají se totiž víc než co jiného spokojené děti. Souhlasíte?