[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vidím ji jako dnes. Svoji výbornou kamarádku, za kterou jsem se přijela podívat do porodnice. Našla jsem ji v pláči: Ve svých očích neobstála u porodu, protože dcerka přišla na svět císařským řezem. Miminko v postýlce samotné. Ona se svými slzami také. Tahle situace je téměř knižní: Po nastudování důležitosti rané vazby jste si najednou jistá, že své dítě nebudete nikdy pořádně milovat a ono vás také ne. S psycholožkou Lucií Machovou jsme se zamyslely nad tím, jak se s takovou situací vyrovnat.
„Psychika po porodu je různorodá. Hodně záleží i na tom, zda má maminka i jinak sklony k melancholii. I po přirozeném porodu se může stát, že třeba přechodně o miminko příliš nestojí nebo si hned neuvědomuje, že je dítě její,“ říká psycholožka Lucie Machová, která se zabývá především pomocí ženám po porodu. „V rámci týdne až dvou po porodu by ale mělo tohle všechno pomalu odeznívat.“ Chvíli se smějete, chvíli pláčete, láskou byste ho snědla a za pár minut nevíte, co s ním. Tohle všechno je normální. Když nemůžete být hned naplno spolu, máte situaci komplikovanější. A myšlenky velmi často utíkají k tomu, proč „jste to zkazila“ a proč se neodehrál čítankový porod s dvouhodinovým bondingem.
„V takových situacích má maminka vlastně dvě možnosti,“ shrnuje Lucie Machová. „Buď se v mysli zabývat minulostí, nebo se soustředit na přítomný okamžik a miminko.“ Asi je jednoduché vyhodnotit, co je pro vás oba lepší. A když máte pocit, že si nemůžete pomoci, a pořád vás dohání černé myšlenky, radí psycholožka pokusit se využít svou vůli: „Když se v mysli vracím úzkostně do historie, v tu chvíli s miminkem nejsem,“ říká Lucie Machová. „Trápím se a dítě to může vycítit. Je dobré říct si, že se k tomu přemýšlení mohu vrátit třeba za pár dní, teď na něj není čas. Teď jsem tu já a mé dítě.“ Máte přece tolik jiných věcí na práci – i když vše nebylo tak, jak jste chtěla, jste právě teď a tady spolu. A na to se soustřeďte a pusťte ke slovu instinkty.
„I když neproběhl ten pravý bonding, vazba mezi matkou a dítětem se tvoří, jakmile jsou opět spolu,“ vyvrací Lucie Machová naše obavy. „Zpracovat obavy může být mým úkolem do budoucna, teď jde o to, užívat si první chvíle s miminkem.“
Zásadní pro vaše jizvy na duši je být co nejvíce a nejdříve spolu. Ne vždy to totiž úplně jde – záleží i na tom, o co si řeknete a jak se zařídíte s okolím. „I když vám fyzický stav nedovolí mít miminko přímo u sebe, je dobré domluvit se s personálem nebo partnerem, připravit si podmínky, aby ho maminka třeba hladila vedle v postýlce nebo jí ho na chvíli někdo podal,“ radí Lucie Machová.
Vzájemné „očichávání“ a také kojení je ten nejlepší lék, který vás přivede do přítomného okamžiku. Dívejte se na miminko, použijte všechny smysly, a když vás myšlenky odvedou k tomu, co bylo, vyzkoušejte svou vůli: „V té chvíli by se měla maminka zastavit, uvědomit si, na co v tu chvíli myslí, a rozhodnout se, zda to tak chce,“ doporučuje Lucie Machová. „A snažit se ovládnout, vrátit se do momentálního okamžiku s miminkem a ten si užít.“
I když většina z vás prožije přirozený porod, zahrňte do porodního plánu i variantu, že to tak nebude. Je to lepší, než vyjednávat následně s personálem až poté – běžně se totiž stává, že po císařském řezu vidíte miminko jen pár vteřin zabalené a odnesou ho. Zamyslete se proto, jak zařídit co nejpřirozenější poporodní proces, a sepište vše předem. I po císařském řezu bez komplikací může proběhnout poporodní bonding a dítě být na vašich prsou „kůže na kůži“ nebo vaši roli může převzít tatínek. Přípravou zajišťujete prevenci a co nejhladší rozběh vaší vzájemné vazby. Když musí být vaše miminko v inkubátoru, můžete sem přinést třeba své nošené tričko, aby dítě cítilo vaši vůni, nebo nahrát svůj hlas, který mu budou v inkubátoru pouštět.
SOUSTŘEĎTE SE NA PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK A SVÉ MIMINKO. NEVRACEJTE SE K TOMU, CO SE NEPOVEDLO.
„Důležité také je nebrat celou věc tak, že musíme něco dohnat nebo nahradit,“ říká dále Lucie Machová. „Prostě společně pracujeme na té nejlepší vazbě matka–dítě. Nepropadáme se ve vztahu do minusu, když se úplně nepovedl porod. Vazba se vytváří přirozeně. Sama jsem viděla děti, které nebyly hned po porodu u mámy, ale dnes spolu mají krásný vztah.“ Domácí prostředí může vás dva dále stmelovat, využijte toho, že jste už „ve svém“. Dávejte si nahé miminko na své tělo, třeba se společně koupejte, nestyďte se zalézt si spolu do postele a nechat domácnost klidně v nepořádku. Tak se přirozené procesy vždy spustí dokonale.
Co je to Apgar skóre a kdo ho vymyslel?
„Užitečným tipem je také pojmenovat svou úzkost a třeba si u toho i poplakat,“ říká dále Lucie Machová. „Klidně svému miminku při chování řekněte, že vás mrzí, že jste od začátku nebyli spolu, jak jste si plánovala. Vyslovení vašeho trápení může v danou chvíli přinést velkou úlevu.“ To ostatně platí i pro partnera – když mu řeknete, jak vám je, a máte třeba pocit, že jste zklamala, může v tu chvíli stačit jako pomoc jedna jeho věta o tom, že jste super máma a je šťastný, že tu s vámi teď ve třech může být. Nic víc pro něj teď není důležitější. Citlivá a pevná mužská logika a racionalita jsou pro nás – hormonálně rozbouřené po porodu – něco jako zázračný elixír.
„Ve zdravém vztahu dokáže muž ženu takto ukotvit a zároveň uznat její emoce. Má pro její pocity a trápení pochopení a většina žen je ráda, že se o muže v takové chvíli může opřít,“ uzavírá Lucie Machová.