[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
I v současné době je stále vcelku nezvyklé, když rodinu opustí maminka a děti zůstanou ve výhradní péči a výchově otce. I přestože se role mužů-otců a žen-matek ve společnosti hodně mění a vyvíjí, bude těhotenství, porod a kojení vždy „ženskou záležitostí“. A tak je zcela logické a přirozené, že je pouto malého děťátka a jeho maminky v prvních měsících a letech života neobyčejně silné. Což pochopitelně nijak nesnižuje rodičovskou roli tatínka, která je přeci jen lehce odlišná od role mámy. Jednoduše přináší jiné zkušenosti, jiné dovednosti i pohledy na svět – což je samozřejmě báječné! Malé holčičce i kloučkovi tak přicházejí zprávy, zkušenosti, vzorce chování ze „dvou světů“.
Když pak z rodiny odejde táta, „mužská energie“ v rodině obvykle chybí, zejména pak fungoval-li muž jako otec dobře. Odejde-li od dětí máma, může být v některých situacích rána ještě hlubší, zvlášť pro malé závislejší děti. Nicméně velmi citlivé období, i když trochu jiným způsobem, nastává také v období puberty, kdy se s děti o bolest duše s rodiči už tolik nedělí.
Zajímavé je, že dle odborníků mohou odchod maminky vnímat trochu jinak holčičky a trošku jinak kluci: „Když matka opustí rodinu po rozchodu či rozvodu nebo zemře, zůstávají děti ve velmi obtížné situaci. Zatímco malý chlapec ztrácí svou první velkou životní lásku, holčička ztrácí nejen první velkou lásku, ale i člověka, se kterým se nejvíc identifikuje,“ tvrdí německá rodinná terapeutka Gisela Preuchoff.
Dle terapeutky je pak pro děti velmi důležité, aby se i nadále o mamince mluvilo pěkně anebo alespoň s respektem, a to i v případě, že vztah i rozvod rodičů neprobíhal klidně. Ať chceme nebo ne, maminku z života dítěte prostě „vygumovat“ nelze, děti budou navždy potomky své mámy, a to i když rodinu opustila. „Nemluvte o matce dcery (syna) nepěkně, když se o ní zmiňujete. Soustřeďte se na hezké vzpomínky a zážitky. Jako rodiče budete vždy spojeni bez ohledu na to, kam vás zavede vaše cesta jako partnery,“ zdůrazňuje Preuchoff.
A pozor, tím, že bychom o bolesti z odchodu odmítali mluvit úplně, nezpůsobíme, že bolest zmizí!
Bohužel se občas stane, že maminka odejde na vždy… V takovém případě se odborníci na lidskou duši shodují v tom, že je pro děti i otce naprosto nutné o bolesti ze ztráty milované osoby mluvit. A to jak v rámci nějaké terapeutické skupiny či během sezení u psychologa, tak samozřejmě i v rámci rodiny. Potlačovaná bolest a smutek se totiž po čase stávají nesnesitelnými. Pro zpracování bolesti a vyrovnání se se ztrátou je nesmírně důležité také rozloučení – rituál či „slavnostní“ chvíle, ať už půjde o pohřeb nebo ukládání například urny do hrobu. Pro dospělé i děti je to důležitý okamžik, i když nesmírně bolestný.
Tušili to už naši předkové, v jejichž životech měly pohřby a pohřební rituály naprosto nezastupitelné místo, ať už byli jakékoliv vyznání, rasy či národa. V mnoha národech a kmenech trval rozlučkový rituál delší časový úsek, kdy se věřilo, že je duše zesnulého po nějaký čas ještě stále s rodinou. Všichni tak měli dost času na rozloučení, smíření a vyrovnání se s během života.
Ztráta maminky, ať již trvalá, anebo „pouze dočasná“, je velmi těžká v každém věku, vždy bude velmi bolet, ale pokaždé zjistíme, že je důležité pro život každého, kdo touto ztrátou prošel, nevracet se neustále k minulosti, ale jít v životě dál. Největším pomocníkem je v tomto ohledu čas, který působí na bolest ze ztráty jako analgetikum – mírní ji a otupuje, avšak pozvolna a pomalu.
V jakém věku jsou děti schopny vnímat smrt? Jak s nimi o ní mluvit?