[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nejčastější příčinou neplodnosti u ženy je porucha ovulace - asi ve 40 % případů, a postižení vejcovodů, také ve 40 %. Zbytek jsou případy, jejichž příčinu přesně neznáme, jde tedy o tzv. idiopatickou sterilitu,“ říká gynekolog MUDr. Jan Řičánek. Někdy je pochopitelně „vina“ také na straně muže. Poruchou plodnosti u nás trpí přibližně 15 až 20 % párů v reprodukčním věku a příčina tkví asi ve 40 % v muži, v dalších 40 % v ženě a zhruba u pětiny párů jsou „na vině“ oba partneři.
Velkou roli v potížích s otěhotněním hraje podle MUDr. Řičánka věk. „Ten je u ženy zcela zásadní. Z pohledu reprodukčního gynekologa je optimální, když pacientka realizuje své první těhotenství před třicátým rokem života. Bohužel stále větší procento žen odkládá graviditu až na dobu, kdy naplní své představy o optimálním socioekonomickém postavení. Přitom po 35. roce života plodnost ženy strmě klesá. Je velmi pošetilé domnívat se, že fertilita ve 25 letech se příliš neliší od té ve 35 letech,“ upozorňuje gynekolog. Navíc s věkem výrazně stoupá i riziko reprodukčního nezdaru v podobě potratu.
S problémem neplodných pětatřicetiletých a starších žen si neporadí ani renomovaná centra asistované reprodukce, jejichž výsledky jsou v této věkové kategorii výrazně horší. Čtyřicetileté ženy již bohužel čelí nejen svým vlastním biologickým limitům, ale často i ekonomické bariéře v přístupu k zdravotní péči, která by jim mohla pomoci neplodnost řešit. „Odlehčeně řečeno - to, že vypadáte jako žena krásně, neodolatelně, zdravě a mladě, vaše vaječníky neošálí. Žádný gynekolog je prostě omladit nedokáže.
Nezapomínejte na to, že váš kalendářní věk nemusí být v souladu s věkem biologickým, tedy že vaše vaječníky mohou být starší než vy. Podstatná je zásoba vaječných buněk ve vašich vaječnících, která je individuální, a navíc se s věkem zmenšuje,“ vysvětluje doktor Řičánek. A přidává trochu děsivou statistiku: pravděpodobnost otěhotnění zdravé ženy ve věku do 30 let se zdravým mužem za předpokladu pravidelného pohlavního života je asi 20 až 25 % na jeden menstruační cyklus. Ve 35 letech je to už jen 15 %, pak dochází ke strmému poklesu plodnosti a kolem 42. roku ženina života je šance na miminko téměř nulová. „Vlastně se dá říci, že ženská neplodnost je v zásadě fyziologickým jevem, který přichází okolo jejího 40. roku věku. U mužů je naopak tato hranice neostrá.“
Lékaři mohou upozorňovat na s věkem klesající plodnost párů, jak chtějí, současná realita je taková, že většina mladých žen plánuje první dítě okolo třicítky. To by samo o sobě problém ještě nemuselo znamenat, jenomže řešení neplodnosti bývá běh na dlouhou trať, takže když se žena teprve ve třiceti dozví, že je neplodná, přirozeně ji zachvátí panika, že být matkou prostě nestihne. Proto je výhodné, pokud s rodičovstvím výhledově počítáte, věnovat svému tělu pozornost už před plánovaným otěhotněním.
„Je s podivem, kolik žen má několik let nechráněný pohlavní styk, aniž by došlo k otěhotnění, a tento stav nevnímají jako něco nepřirozeného. Jako problém tuto skutečnost začnou vnímat až v okamžiku, kdy chtějí otěhotnět,“ potvrzuje zkušenost z praxe MUDr. Řičánek. Obvykle se doporučuje počkat rok, a teprve pokud ani po dvanácti měsících pravidelného sexuálního života žena není těhotná, kontaktovat odborníka. Doktor Řičánek však svým klientkám radí, aby se mu v případě potíží s početím svěřily co nejdříve.
„Hranice jednoho roku je zcela umělá a nedoporučuji se jí přidržovat. Lze ji akceptovat přibližně do 30. roku života, a to pouze u zdravé ženy. Je třeba mít na zřeteli, že asi u 10 % žen ve věku 32 let můžeme pozorovat známky předčasného selhávání vaječníků, přitom tato okolnost je laické veřejnosti téměř neznámá. Funkce vaječníků se snižuje od 35. roku života a po 40. roce produkují vaječníky kvalitní vajíčka jen ojediněle. Obavy z předčasného selhávání vaječníků by měly mít i ženy s autoimunitními chorobami, jako jsou poruchy funkce štítné žlázy, Crohnova choroba a podobně, dále ženy s velmi nízkou hmotností, které mají BMI méně než 16, nebo naopak nadváhou, a také ženy s poruchami menstruačního cyklu a kuřačky.“
Pokud tedy v dospělém věku (nikoli v pubertě či adolescenci) trpíte nepravidelným menstruačním cyklem či máte nějakou chronickou nemoc, počítejte raději s tím, že na vytoužené těhotenství můžete čekat déle, a pokud je to možné, příliš s ním neotálejte. Zároveň si všímejte dalších gynekologických potíží a nečekejte, až samy přejdou, ale obraťte se na svého ošetřujícího lékaře. Zdravé dítě totiž počne, donosí a porodí mnohem pravděpodobněji zdravá žena.
Jednou z nejčastějších příčin neschopnosti otěhotnět je nadváha nebo obezita ženy. „Může to znít jako fráze, ale není tomu tak. Zdravý životní styl a optimalizace hmotnosti opravdu mnohdy vedou ke kýženému efektu, tedy graviditě, a to mnohem dříve, než léčebná intervence ze strany lékaře. Bohužel je mnoho žen, které očekávají nějakou zázračnou rozmnožující pilulku, místo toho, aby si sebekriticky přiznaly, že nadváha nepředstavuje kosmetický, nýbrž zdravotní problém,“ říká MUDr. Řičánek.
Podobně nerady se některé ženy vzdávají cigaret. Optimální je přitom nekouřit, protože kouření zásadním způsobem zhoršuje kvalitu oocytů. Obecně se dá říci, že je vhodné se o případném či do budoucna plánovaném těhotenství poradit se svým gynekologem včas - prekoncepční péče totiž může úplně změnit pohled ženy na plánování rodičovství. Pokud jste zdravá, relativně mladá, nemáte nadváhu ani podváhu a máte pravidelný menstruační cyklus, kontaktujte při potížích s početím lékaře co nejdříve.
Vždy je totiž nutné zjistit příčinu tohoto stavu. Další péče o neplodný pár pak vychází právě z výsledků testů. Většinou se začíná vyšetřením muže, které je mnohem jednodušší než v případě ženy. Muž odevzdá vzorek spermatu a za pár dní je jasno, zda příčina problému tkví v jeho organismu. Teprve poté se vyšetřuje žena, i když samozřejmě existují i páry, kde mají potíže s plodností oba partneři.
Mezi příčinami ženské neplodnosti, které nejčastěji zmiňují lékaři, dominuje jednak hormonální dysbalance, která má za následek poruchu zrání a uvolňování vajíček, případně způsobí tvorbu hustého hlenu, jenž brání průchodu spermií do dělohy. Problém může být také v endometrióze či tvorbě protilátek proti partnerovým spermiím. Někdy ale ani vyřešení těchto potíží nestačí.
Své o tom ví třeba třicetiletá Blanka z Kladna. „Se svým mužem jsem od dvaceti let, když mi bylo dvaadvacet, tak jsme se vzali. Prvních pět let manželství jsme se o dítě nijak cíleně nesnažili, ale ani jsme se početí nebránili. Prostě jsme to nechávali osudu. Když mi bylo osmadvacet, už jsem po miminku velmi toužila, a protože mi bylo divné, že jsem neotěhotněla ani ten poslední rok, kdy už jsme se snažili alespoň výpočtem tzv. plodných dnů otěhotnění pomoci, svěřila jsem se svému gynekologovi,“ vypráví. Lékař jí okamžitě navrhl řešení, protože podle jeho názoru absolutně nebylo na co čekat.
„Nejprve vyšetřili manžela, jeho spermiogram byl naprosto v pořádku. Pak mi vzali krev a objevili vysokou hladinu prolaktinu a protilátky proti manželovým spermiím. Prolaktin jsem měla tak vysoký, jako kdybych plně kojila - když mi tohle řekli, nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet, přišlo mi to úplně absurdní.“ Blanka se podrobila léčbě a za půl roku měla výsledky zcela v normě. Očekávala tedy celkem pochopitelně, že brzy bude v ruce držet pozitivní těhotenský test.
Uběhlo dalších šest měsíců a toužebně očekávané vynechání menstruace se nedostavilo. „Gynekolog mi řekl, že z jeho pohledu jsem zcela v pořádku, ale jestli chci, pošle mě ještě na laparoskopické vyšetření průchodnosti vejcovodů, abych měla úplnou jistotu, že početí nic nebrání. Samozřejmě jsem souhlasila. Výsledek byl opět naprosto v normě,“ dodává Blanka.
Paradoxně ji výsledky vyšetření nepotěšily. „Doufala jsem, že něco najdou, odstraní to a já konečně otěhotním. Takhle jsem jen věděla, že jsem v pořádku a dítě pořád nepřicházelo. Obrečela jsem každou menstruaci, ve dne v noci jsem byla okamžitě schopná říct, který den cyklu právě mám, a nejvíc to samozřejmě odnášel můj muž, který mi po jedné mé scéně řekl, že bych se měla léčit u psychiatra. Když si vzpomenu, jak jsem vyváděla, ani se mu moc nedivím.“ Po dalším roce lékař Blance navrhl umělé oplodnění. Sice byla oficiálně zdravá, nicméně evidentně nemohla počít dítě přirozenou cestou, což je také situace, kterou je možné řešit asistovanou reprodukcí.
Neváhala ani vteřinu a za čtrnáct dní už absolvovala první sezení v Centru asistované reprodukce. Po nezbytných vyšetřeních bylo stanoveno datum, kdy si Blanka přijde pro hormonální injekce, které si bude píchat do břicha, čímž proces umělého oplodnění odstartuje. Blanka ale na plánovaný zákrok nepřišla. Týden předtím si kvůli nepřicházející menstruaci a nevolnostem udělala těhotenský test, který byl pozitivní. Její pozornost se v posledních týdnech upnula úplně jiným směrem, mysl se uklidnila a její tělo konečně přestalo vzdorovat. Blančin lékař poté jenom zkonstatoval, že psychika je mocná čarodějka.
Bohužel existují také případy, kdy si odborníci prostě a jednoduše nevědí rady. Dvaatřicetiletá Mariana z Prahy má pětiletého syna, jehož početí bylo otázkou dvou měsíců. „Nikdy jsem nebyla vážněji nemocná, neměla žádné gynekologické problémy, syna jsme počali prakticky okamžitě po vysazení antikoncepce. Přesto na druhé dítě čekám už třetí rok. Absolvovala jsem všechna potřebná vyšetření, stejně tak manžel, všichni lékaři tvrdí, že jsme oba v pořádku a početí nic nebrání. Jenže se nám stále nedaří,“ říká.
Psychika čaruje i v tomto případě, ovšem tak trochu z druhé strany. Psychologové potvrzují, že pokud žena po dítěti velmi touží, může to pro její tělo paradoxně znamenat takovou zátěž, že prostě graviditu odmítá. Rady odborníků jsou jednoznačné: vypnout, nemyslet na miminko, nesoustředit se na plodné a neplodné dny. Úplně ideální je naplánovat si drahou dovolenou, náročné studium či změnu zaměstnání, pak prý vytoužené děťátko určitě přijde…
Nejčastější příčiny neplodnosti
U ŽEN:
U MUŽŮ: