[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Z pohledu rodičů se možná dětské zamilování jeví jako docela neškodná hra na lásku. My dospělí začínáme často řešit milostný život svých potomků, teprve když jdou do puberty. To je ale zásadní chyba.
Citový život malých dětí je přinejmenším stejně bohatý jako ten náš. Pochopila to i dvaatřicetiletá Iva, maminka pětiletého Ondřeje: „Přišla jsem pro Ondru odpoledne do školky. Děti byly na zahradě, jenže Ondru jsme nemohli najít! Už jsem se bála, jestli nepozorovaně neutekl, ale pak jsme ho našli za zahradním domečkem s nějakou holčičkou. Seděli vedle sebe, drželi se za ruce a tvářili se hrozně vážně…“
„V první chvíli se mi chtělo hrozně smát. Seděli tam jako po dvaceti letech manželství. Cestou domů jsem se Ondry ptala, co to bylo za holčičku, a on mi řekl, že je to jeho žena. Díval se na mě tím svým vážným pohledem a mně došlo, že to myslí naprosto upřímně, že se prostě cítí jako její muž.
Přišlo mi to hrozně krásné,“ vypravuje Iva. V dětském věku souvisí láska výhradně s city a emocemi, nemá nic společného se sexem, a proto není třeba při prvních projevech náklonnosti k opačnému pohlaví poučovat předškoláka o pravidlech bezpečného sexu. Zároveň to ale neznamená, že nejde o vážnou věc.
Zlehčování zamilovanosti by vaše dítě navíc mohlo zásadně ranit. Jednak by si to přeložilo tak, že co je pro něj aktuálně na prvním místě, vy vnímáte jako zcela nedůležité. Navíc by možná došlo k tomu, že svěřovat se vám nemá smysl, když se stejně pořád jen vševědoucně usmíváte. Až by pak šlo skutečně do tuhého a váš syn nebo dcera by se chystali k nějakému důležitému životnímu rozhodnutí, nepovažovali by za vhodné se o tom s vámi poradit.
Zamilované děti jsou rozkošné. Jejich trápení ale neberte na lehkou váhu.
Jestliže je vaše dítě spíše zamlklé, nebo to dokonce vypadá, jako že se trápí, zkuste se svěřit nejprve vy jemu. „Ondra o své lásce moc mluvit nechtěl, možná podvědomě cítil, že to my dospělí nebereme vážně. Tak jsem mu začala vyprávět já, jak jsem taky měla ve školce ráda jednoho chlapečka.
Dodneška si pamatuju, jak jsme sedávali v keřích na zahradě školky a povídali si o tom, jak se jednou vezmeme a budeme mít děti. Ondru to zaujalo a začal se vyptávat, kolik mi bylo, jak ten kluk vypadal a proč to vlastně není táta. Bylo z toho hezké odpoledne, bavili jsme se myslím oba,“ dodává Iva.
Ne vždy jsou však rodiče k výběru svých potomků benevolentní, byť by se jednalo jen o dětskou lásku. Přestože na jednu stranu milence ze školky podceňujeme a jejich vztahy bagatelizujeme, na druhou stranu často chceme dětem určovat, s kým se mají bavit a s kým ne. A to je špatně.
Pokud se vám rodina daného chlapce či dívky z různých důvodů nelíbí, můžete na to, co vám vadí, své dítě upozornit. Neměli byste mu ale kamarádství s konkrétními dětmi zakazovat. Berte to jako zkoušku na pomalu, ale jistě se blížící pubertu. Pak už se vás potomek na názor ptát nebude...
Většina dětských lásek skutečně nemá dlouhého trvání. Platí zde ono známé „sejde z očí, sejde z mysli“. Stačí, aby šly děti každé na jinou školu, a je po lásce. Nebo se může protějšek vašeho dítěte zamilovat úplně jinde a to pak opuštěného bolí stejně jako rozchod mezi dospělými. V těchto chvílích byste své ratolesti měli být oporou. První karambol se dá vnímat i jako první zkušenost a ta není k zahození, i když to tak teď vašemu dítěti asi nepřipadá.
Zkuste mu pomoct v tom, aby se s neúspěchem vyrovnalo. Vyprávějte mu o svých nezdarech, které jste také museli překonat, a nakonec jste třeba zjistili, že všechno zlé je k něčemu dobré. Každopádně mu dejte najevo, že tu jste a budete pro něj kdykoli.
Některé děti nemají natolik velké sebevědomí, aby samy sebe považovaly za hodné lásky. Aby nezůstaly v dětském kolektivu osamocené, kupují si pozornost a kamarádství ostatních různými úplatky, ať už jde o sladkosti nebo drobné dárky. Někdy přijdou na řadu i peníze. V takovém případě rozhodně zasáhněte. Vysvětlete dítěti, že kupovat si přízeň není správná cesta. Vyzvedněte jeho přednosti a dodejte mu sebevědomí, které tolik potřebuje.