[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Moje těhotenství probíhalo úplně normálně. Netrpěla jsem žádným krvácením, žádnými bolestmi, dokonce jsem ani neotékala a nebylo mi špatně. Přesto jsem měla z porodu velký strach. Pořád jsem musela myslet na to, co všechno se může v jeho průběhu pokazit a co by se pak mohlo stát s miminkem. Možná, že jsem si to tak trochu sama přivolala,“ vypráví Gábina.
„Kačenku jsem přenášela přesně deset dní, když jsem nastoupila do porodnice na vyvolání porodu. Po monitoru a základním vyšetření jsem dostala oxytocin a do dvou hodin jsem pocítila první pořádnou kontrakci. Všechno šlo podle plánu. Kontrakce sílily a přicházely častěji a častěji po sobě. A pak to přišlo. Praskla mi plodová voda.
NENECHTE SI UJÍT:Michaela Maláčová je už čtyřnásobnou maminkou. Narodila ase jí holčička
Něco je špatně
Přivolala jsem sestru, ale jen co se objevila ve dveřích, stačil mi jediný pohled do její tváře, abych věděla, že něco je špatně. Ani ke mně nedošla, na místě se otočila a běžela pro lékaře. Moje plodová voda byla tmavě zelená, což znamená, že miminko trpí nějakou infekcí, že je poškozená placenta či plodová blána a nebo že miminko nemá dost kyslíku. Ať tak či onak, vážný problém.
Okamžitě mě naložili a v poklusu vezli na operační sál. Ještě mi v rychlosti stačili vysvětlit, co se vlastně stalo a proč dítě musí okamžitě ven - s největší pravděpodobností už se nějakou dobu dusí.
Dítě se dusí
Tak strašný, strašný strach jsem ještě nikdy ve svém životě nepocítila. Všechny vnitřnosti se mi sevřely, měla jsem pocit, že se nemůžu nadechnout, že mě drží nějaká železná pěst a už nikdy mě nepustí. A s tím jsem šla pod narkózu. Probudila jsem se a hned se přirozeně ptala po Kačence, ale řekli mi, že ji sledují a že mi ji přinesou až večer. Ty hodiny čekání byly nekonečné. Když mi mou holčičku konečně ukázali, vytryskly mi slzy. Byl to tak silný zážitek, nemohla jsem si pomoct.
Poškození mozku?
Doktor mi sdělil, že zatím nevykazuje žádné známky poškození mozku, ale že je možné, že se ještě dostaví. Řekl mi, že přes noc ji nechají na jednotce intenzivní péče a ráno se uvidí. Na tu bezesnou noc nikdy nezapomenu.
Naštěstí ráno přišli lékaři s dobrou zprávou. Kačenku propustili z JIPky a konečně jsme mohly být spolu. I přes skvělou práci doktorů a péči sester, z porodnice jsem odcházela s pocitem, že jsem si právě prošla největší hrůzou svého života a trvalo mi ještě několik týdnů doma, než jsem se z toho jakž takž oklepala.“
„Akorát jsem nastoupila na rodičovskou, bylo to 6 týdnů před termínem porodu. Fakt, že už nemusím do práce, jsem oslavila s kámoškou výletem do ZOO. Ten den bylo docela horko a večer jsem se vrátila úplně hotová. Před spaním jsme ještě s manželem připravovali dětský pokojíček. Honza mi sice pořád říkal, ať hlavně nic nedělám, ale mně to nedalo. A tak jsem posunovala skříně, přenášela knížky a s prachovkou lezla po židlích a natahovala se do výšek.
Porod se teprve rozjíždí. Už 10 hodin
No a samozřejmě, ve tři ráno mi najednou praskla plodová voda. Ještě jsem ani neměla sbalenou tašku - to bylo v plánu až na další den:) Jeli jsme tedy tak, jak jsme byli, jen s občankou a těhotenskou průkazkou. V nemocnici nás uklidnili, že je všechno v pořádku a že porod se teprve rozjíždí.
Byla jsem otevřená na dva prsty a tak mě dali na monitory a čekalo se. Dvě hodiny, čtyři hodiny, šest hodin, osm hodin, deset. A pořád nic. Kontrakce jsem měla, ale ne pravidelné a hlavně děložní hrdlo zůstávalo pořád zavřené. Sestra pravidelně přicházela kontrolovat monitor a to bylo všechno.
Slábnoucí srdeční činnost
Jenže poslední výsledky monitoru se jí najednou nelíbily. Utrhla papír se záznamem srdeční činnosti miminka a utíkala s ním za lékařem. Během pěti minut byl můj pokoj najednou plný doktorů a když se objevil i primář, začala jsem se už vážně bát. Dodneška si pamatuju ten fofr, jako by to bylo včera.
Během pár sekund bylo rozhodnuto o tom, že Honzík musí ven císařem, protože jeho srdeční činnost slábne. Když jsem se probrala z narkózy, lékaři mi sdělili, že měl několikrát omotanou pupeční šňůru kolem krku. Dodnes děkuji jejich prozřetelnosti, že se rozhodli porod nevyvolávat, i když jsem je o to tehdy několikrát žádala. Bez nadsázky můžu říct, že mi zachránili dítě,“ uzavírá Šárka.