[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Roztroušená skleróza se u Kláry Zahradníkové (24) z Liberce projevila poprvé tak, že začala špatně vidět na pravé oko. Učitelka v mateřské škole se s diagnózou chronické nevyléčitelné nemoci těžce vyrovnávala.
„Jednoznačná diagnóza byla vyslovena před necelým rokem. Vleklé kolečko testů a lékařských vyšetření odstartovalo, když se mi zhoršilo vidění na pravé oko.“
Příčinu ale lékařka zpočátku nemohla odhalit a poslala proto Kláru ke specialistům, kteří při komplexních vyšetřeních nakonec odhalili roztroušenou sklerózu. Diagnóza závažné a nevyléčitelné nemoci pro ni byla samozřejmě šokující.
„Když mi lékaři nakonec řekli, co mi skutečně je, tak to pro mě bylo v prvních chvílích hodně bolestivé a náročné. Už nějakou dobu jsem byla členem různých internetových fór a diskuzí, kam psali příspěvky a zkušenosti právě pacienti s roztroušenou sklerózou. A tak jsem si pak samozřejmě občas představovala, že mě potkají všechny možné obtíže a příznaky, o kterých tam ostatní nemocní lidé psali, například ochrnutí.“
Brzy však zjistila, že při včasném odhalení tohoto onemocnění a vhodné léčbě, která jí byla nasazena, mohou být projevy nemoci pod kontrolou a choroba ji omezuje v životě jen minimálně. „Zjistila jsem, že pacienti, kteří nemají žádné zásadní potíže nebo akutní problémy, do internetových diskuzí obvykle nepíšou. S roztroušenou sklerózou se navíc pořád spojuje celá řada mýtů a předsudků a chvíli mi trvalo rozlišit, co mohu od své nemoci reálně očekávat.“
Jak se jí s roztroušenou sklerózou žije? Přesto, že nyní nemá žádné příznaky, musela vážné neurologické nemoci v určitých ohledech přizpůsobit svůj život. V práci si zařídila volno, aby mohla jezdit pravidelně na kontroly k lékaři do jiného města. Třikrát týdně si navíc musí sama píchat injekce s léky. I přes životní komplikace ale neztrácí nadhled a pozitivní přístup. Což je nejdůležitější.
„Nadále pokračuji v dobrovolnické činnosti, které jsem se věnovala již dříve, než mi byla diagnostikována „ereska“. Velkou radost mi také dělá práce učitelky v mateřské školce.“
Nejlepší formou „duševní“ terapie je pro Kláru psaní příběhů a povídek. S jednou, nazvanou Pořád jsem to já, dokonce získala první místo literární soutěže Rozsviťme Českou republiku. Akce, kterou tradičně pořádá Nadační fond Impuls, má za cíl podporu pacientů s roztroušenou sklerózou a jejich blízkých.
„Stačí pouze být. Předem se nestrachovat z toho, jak složitý a těžký život bude, když vidíme všechny problémy, strasti a utrpení okolo nás. Dovolme si být konstantně šťastní a pomozme tomu, aby mohli být šťastní i lidé okolo nás. Pojďme do toho všichni společně,“ píše Klára ve své povídce. Krásné poselství pro všechny, kteří se potýkají nejen se zdravotními problémy, nemyslíte?