[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Doba bezprostředně po porodu může být za určitých podmínek pro miminko velmi vzácným a klidným časem. Pokud to okolnosti a zdravotnický personál umožní, může být tato doba naprosto nezapomenutelnou společně strávenou hodinou, kdy je miminko až hodinu (někdy i déle) bdělé, přesto klidné a vyrovnané. Jako by nový človíček meditoval a přemýšlel, co mu následující roky přinesou.
„Klidná bdělost“, jak se tento stav nazývá, se dle Maureen Kneefe, lékařky a specialistky na dětské úzkosti, definuje jako stav absolutního bdělého klidu. Děťátko v tomto fyzicky nepříliš aktivním bdělém čase vykazuje velký zájem o obličeje lidí a vyzařuje jakousi koncentrovanou, zostřenou pozornost.
Prestižní americký neonatolog, výzkumník a autor několika knih s novorozeneckou tématikou, Marshall Klaus, ve své populární knize Vaše úžasné novorozeně, kterou napsal spolu se svou ženou, psychoterapeutkou Phyllis Klaus, tvrdí, že pokud má novorozenec možnost ležet po fyziologickém porodu kůží na kůži na matčině těle, tak vydrží naprosto v klidu bdělý až 90 minut! (Určitou podmínkou této bdělosti je absence medikace dítěte.)
V tomto vyrovnaném čase, který se dalších několik měsíců po porodu nezopakuje, může matka a děťátko prožít naprosto nezapomenutelné okamžiky souznění – dlouhý a „zamilovaný“ pohled z očí do očí. Děťátko se pohledem doslova vpíjí do matčiných očí, jako by se snad chtělo dotknout její duše. Pokud okolnosti porodu nebo rutinní zvyklosti zdravotníků mamince a děťátku klidnou chvíli neumožní, a miminko je ihned odebráno, ošetřeno, koupáno, zavinuto a odloženo do vlastní postýlky, projevuje výrazné znaky nelibosti – poplakává, nebo dokonce usedavě pláče.
Zatímco delší dobu trvající klidná bdělost je zvláště v prvních měsících života miminka stavem poměrně vzácným, tzv. aktivní bdělost je s postupujícím věkem stále častější. Jak už napovídá sám název, během tzv. aktivní bdělosti se děťátko aktivně pohybuje (třeba jen třepe končetinami), projevuje zájem o okolí a vyhledává odezvu pečující osoby.
Dobu mezi chvílemi aktivní bělosti vyplňuje u nejmenších kojenců dle manželů Klausových spánek a pláč. Hlavním rozdílem mezi magickou klidnou bdělostí a aktivní bdělostí je tedy živá aktivita miminka, které se aktivně zajímá o svět kolem sebe.
Simona je maminka půlročního Lukáška. Na svůj porod v malé krajské nemocnici vzpomíná moc ráda. Zvláště na první poporodní chvíle. „ Lukášek se narodil nad ránem. Měla jsem štěstí, tu noc jsem rodila jen já a u mého nekomplikovaného porodu byla jen velmi příjemná porodní asistentka. Lékař přišel bezprostředně po porodu, pogratuloval mi, pochválil a zase odešel.
Lukášek ležel na mém břiše, kde ho jemně prohlédla dětská lékařka (to mi říkal manžel, já to vůbec nepostřehla). Lukáška pak přikryli a nechali nás s manželem vychutnat si první společné chvíle, povinné měření a vážení proběhlo až poté. Lukášek vůbec neplakal, nespal, jen mi dýchal na kůži a já si s manželem dojatě prohlížela tu neuvěřitelnou krásu – černočerné vlásky, miniaturní prstíčky, skoro průhledná ouška a neuvěřitelně hluboké oči.
A právě na onen zkoumavý, hluboký pohled nikdy nezapomenu! Moc doufám, že si ho vybavím vždy, když se budu chtít rozčílit a stěžovat si kvůli malichernosti .“