Jak zkrotit přebujelý dětský temperament? A lze vůbec vrozený temperament nějak ovlivnit výchovou?
„Dítě, které má aktivní temperament, nejenže se rádo pohybuje, ale má přímo potřebu pohybu!“ tvrdí dlouholetá vedoucí vzdělávacích programů pro rodiny s problematickými i výjimečnými dětmi, Mary Aheedyová-Kurcinková. Avšak temperament pochopitelně není jen o pohybu; je také o reakcích na situace a různé podněty, je o vyrovnávání se s různými situacemi, je o schopnosti přizpůsobení se, o síle emocí, o životní energii a řadě dalších jednotlivostí. Pakliže se do rodiny narodí skutečně temperamentní dítko, nelze čekat, že jej velmi přísná výchova „zklidní“. „Krev není voda…“ říká jedno moudré přísloví a má pravdu… Navíc zdaleka není pravidlem, že temperamentní dítě rovná se zlobivé dítě – ostatně se na tom shodují i psychologové!
Rezignovat na výchovu? Ale kdeže!
I dítěti s větším vrozeným temperamentem je pochopitelně nutné nastavit jasná pravidla, hranice i povinnosti. Nelze však očekávat, že z energií nabitého „ďáblíka“ vychováme klidného a na slovo poslušného „andílka“. Temperamentní dítě bude mít vždy energie na rozdávání, jen je potřeba jej učit ji nasměrovat pro okolí i pro něj samotného přijatelným směrem. „Nutit takové dítě, aby delší dobu klidně sedělo, a přesvědčovat ho, že by to mohlo udělat, kdyby opravdu chtělo, je jako by vás někdo přesvědčoval, že si nemáte všímat, když máte plný močový měchýř,“ upozorňuje po letech práce s rozličnými temperamenty Mary Aheedyová-Kurcinková.
Jak poznat opravdu mohutný temperament?
Silný temperament pochopitelně nelze zcela přesně popsat v několika větách. Obecně platí kupříkladu to, že velmi temperamentní děti nepláčou a „nekníkají“, ale doslova řvou, a navíc v tom bývají vcelku vytrvalé. Každá jejich reakce – řev i smích – je prožitá do krajnosti a hloubky. Temperamentní děti nejsou vyrovnané, jejich emoce mohou být velmi kolísavé ve smyslu: „Jednou nahoře, jednou dole.“ A pozor, tyto drobné náznaky lze pozorovat již u malých kojenců!
5 rad pro klidnější život s velmi temperamentním dítětem
- Naučte dítě chápat jeho temperament, jeho silné i slabé stránky; učte jej využívat energii pro sebe samého, vhodným a prospěšným směrem. Skvělé jsou kupříkladu rozličné sportovní aktivity s jasnými pravidly, ale i „relax“ v podobě kupříkladu trampolíny za domem.
- Nenuťte ho, aby bylo někým, kým není. Temperamentní dítě zkrátka nebude tři hodiny sedět v koutě u omalovánek. Nereálnými očekáváními a tlakem jen vyhlásíte nekonečnou válku mezi sebou a svým nejmilovanějším.
- Mějte na paměti, že řadu pro vás nepříjemných činností vaše mrně neprovozuje proto, aby vás rozčílilo, ale protože potřebuje kupříkladu více pohybu nebo třeba času, aby se vyrovnalo s nějakou změnou.
- Neuvádějte ho zbytečně do situací, o nichž víte, že je prostě není schopné v klidu a bez negativních reakcí okolí ustát. Pochopitelně, že se některé věci musí naučit, ale každý má své vlastní tempo! Velmi temperamentní batole s vámi prostě nebude hodinu sedět jako přikované v čekárně vašeho ženského lékaře.
- Je-li před ním nevyhnutelná situace, kterou povětšinou těžce zvládá, mluvte s ním o tom s předstihem a připravte jej na to. Pokud vám nezbývá nic jiného než vzít vaši „motorovou myšku“ s sebou kupříkladu k vašemu zubaři, kde většinou hodinu čekáte, připravte jej na to. Temperamentní děti potřebují obvykle více času na to, aby se vyrovnaly s určitou situací a přijaly ji.
„Temperament je něco skutečného. Je to něco, co nosíme uvnitř. Nejde o nešťastné období dvou, šesti nebo třinácti let. Temperament nezmizí. Vaše dítě si ho nezvolilo a ani vy jste ho pro ně nevybrali, ale pochopení jeho temperamentu vám umožňuje předvídat první nejpřirozenější reakce vašeho dítěte…“ radí Kurcinková.