[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Mám dvě dcery a jednoho klučinu. Kubík je oproti holčičkám o polovinu větší rarach a rošťák, ale kupodivu také citlivka a závisláček. Když šly holčičky do školky nebo je hlídala babička či kamarádka, zřídkakdy jsem s nimi neřešila nějaké scény. Odloučení od mé osoby pro ně nebylo zdaleka tak stresující jako pro Kubu! Ne že by holky neuměly čas od času řádně zaječet a občas i trochu zahysterčit – to by nebyly holky – ale to, co předváděl syn, se s občasnými výkony Aničky a o dva roky starší Marušky nedalo srovnat! Netuším, čím to je, ale přijde mi, že kluci jsou v porovnání s holčičkami více citliví na odloučení od rodičů a větší závisláčci na mamince. Dokonce jsem se o tom několikrát bavila s paní učitelkou ze školky, která měla podobný postřeh jako já. Jednou mi řekla, že si myslí, že je to tím, že dnes kluky vychovávají hlavně maminky. Maminky prý u svých dcer údajně předpokládají, že budou silné a samostatné stejně jako ony, naopak u chlapců jsou paradoxně více ochranitelské, což se pak projeví na větší úzkostlivosti malých lotříků. Nevím, zda je to tak, nicméně u nás doma to platilo stoprocentně!“ směje se maminka Jitka.
Co na to psycholog?
„Mnoho studií ukázalo, že chlapci mají větší strach z odloučení než dívky...“ tvrdí klinický psycholog a rodinný terapeut Steve Biddulph. Což se údajně týká zejména kluků do tří let věku, v tomto období prý velké procento chlapců velmi obtížně snáší umístění do jesliček a podobných zařízení. Pocit opuštěnosti může vést jak k „zhroucení se do sebe“, tak k neklidnému a agresivnějšímu jednání! Větší nejistota chlapců může dle Biddulpha souviset i s tím, že si ženy více věří, mají-li dceru. Jednoduše ženskému světu více rozumí. „Mají pocit, že budou intuitivně vědět, jak s dívkou zacházet. Ale s klukem?“ uvádí psycholog.
Aby dítě mluvilo potichu a nekřičelo: Jak toho dosáhnout?
Co na to pedagog?
„Možná se to někomu nebude líbit, ale mám pocit, že jsou kluci, alespoň ti mladší, které máme ve školce, ve skutečnosti křehčí než holčičky. Sice ne na první pohled, ale při ranním předávání, při odpoledním spaní, když jedeme na školku v přírodě – jsou to opravdu častěji kluci, kteří se po maminkách nejvíce shánějí. Paradoxně jde často o ta největší kvítka!“ dělí se o své zkušenosti z praxe Mirka Ptáčková, učitelka z mateřské školky s dvacetiletou praxí. I když pochopitelně připouští, že nejde o žádné absolutní pravidlo! Samozřejmě existuje i řada samostatných kluků a naopak ustrašených holčiček.