[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jsem přesvědčená o tom, že k synovi i dceři přistupujeme úplně stejně. Máme na ně shodné požadavky, nároky, očekávání. Po narození dcery jsem tvrdohlavě vykřikovala, že ji nikdy nebudu oblékat do růžové a fialové a budu volit zcela neutrální barvy typu žluté a oranžové, abych ji odmalička nepasovala do role kýčovité barbíny.
Velmi jsem si zakládala na tom, že jsem korektní matka a předpokládala jsem proto, že mužské a ženské prvky budou v mých dětech krásně vyvážené. K tomu mohu s odstupem času pouze podotknout, že má naivita tehdy dosahovala obřích rozměrů a že o nějaké vyváženosti nemůže být ani řeč.
Syn je ryzí pragmatik, který stojí nohama tak pevně na zemi, že je v ní prakticky zabořen až po kotníky. Velmi zřídka dává najevo své emoce a veškeré projevy citů ho dokonale vykolejí nebo znechutí. Dcera je nefalšovanou hysterkou, u níž jsou emoce alfou i omegou všeho. Permanentně poletuje v oblacích, rozhoduje se výhradně intuitivně a její myšlenkové pochody připomínají spíš přemety. Nemluvě o tom, že od okamžiku, kdy se naučila mluvit a vyjadřovat tak svůj názor, si na sebe odmítá obléct cokoli, co by nebylo vyvedené v růžových či fialových tónech, nebo nebylo alespoň výrazně třpytivé.
Opravdu se tolik liší výchova dcer a synů? Nakolik jsou genderové rozdíly dané geneticky a nakolik je určujeme sami odlišnými přístupy k výchově? Zjišťovali jsme, co všechno byste měli vědět o výchově holek a kluků.
Ačkoli se při průzkumech opakovaně ukazuje, že rodiče jsou spíše přesvědčeni o tom, že případné rozdíly mezi kluky a děvčaty souvisejí především s výchovou a nikoli s genetickým základem, existují samozřejmě danosti, které jsou neměnné.
Je například prokázané, že novorozené holčičky tráví mnohem víc času navazováním a udržováním očního kontaktu s dospělými a jsou také schopné lépe rozpoznávat jednotlivé tváře. Lepší orientace v mezilidských vztazích se u dívek projevuje i v batolecím období, kdy jsou zdatnější v rozpoznávání emocí u ostatních lidí a navazování kontaktů.
To ostatně poznáte i na způsobu, jakým si hrají holčičky a kluci. Zatímco holčičky mají tendenci sdružovat se do skupin, víc si navzájem naslouchají a sdílejí, kluci vyznávají akčnější typ her, jsou více pohybově založení a také se při hraní chovají agresivněji než dívky. Dokonce výzkum z loňského roku, jehož výsledky byly zveřejněné v magazínu The Infant and Child Development Journal, ukázal, že holčičky mají preferenci panenek vrozenou. Stejně jako většina chlapečků sáhne automaticky po autíčku – ať už je obklopujete genderově neutrálními hračkami, nebo ne.
Na druhou stranu právě toto chování podporuje stereotypy, které snadno mohou vašim dětem ublížit. „Chlapci jsou často přesvědčováni, že by měli skrývat své emoce, protože kluci přece nebrečí. Méně se jim toleruje slabost a předpokládá se, že jsou automaticky silnější nejen fyzicky, ale i emočně. Jenže to je pouhý předsudek,“ upozorňuje psycholožka Zdeňka Dušková. A za pravdu jí dávají i provedené výzkumy.
Například ten z roku 2015, při němž vědci pouštěli skupině mužů a žen dojemná a srdceryvná videa, ukázal, že muži jsou téměř dvakrát více emocionální než ženy. Prožívání emocí u mužů je sice dvakrát silnější než u žen, ale přesto o sobě ženy tvrdí, že jsou k emocím citlivější a muži se naopak tváří, že se jich nemůže nic dotknout.
Podle autorů výzkumu je to právě důsledek stereotypů a předsudků, kterým jsou jednotlivá pohlaví vystavena už od dětství. Přitom otevřenou výchovou, která respektuje, že dívky nemusejí být nutně citlivější a psychicky labilnější než chlapci, svým dětem rozhodně jen prospějete.
S překonáváním předsudků vůči dětem to ale není vůbec jednoduché. Nejspíš jste i vy přesvědčeni o tom, že mezi svými potomky neděláte při výchově žádný rozdíl a přistupujete k nim stejně. Jen málokdo z rodičů by se přiznal k tomu, že uvádí do praxe klasické klišé o tom, že matky rozmazlují syny a holčičky mají zase omotané kolem prstu své otce. Odborníci ale tvrdí, že se nejedná o pouhou pověru, ale o skutečně potvrzený fakt.
Například výzkum zveřejněný v roce 2017 v odborném magazínu Behavioral Neuroscience zjistil, že otcové používají při řeči se svými dcerami úplně jiný jazyk než v situacích, kdy komunikují se svými syny. Když mluví otcové se svými dcerami, používají mnohem víc srovnávacích slov, jako je například „lepší“, „víc“ a podobně. Více s nimi také diskutují. Při hovoru se syny ale do své řeči vkládající mnohem více slov orientovaných na výkon, jako je například „nejlepší“, „vyhrát“. Stejně tak se při jejich interakci objevuje mnohem víc fyzických her, než je tomu v případě dívek.
„Boj s předsudky není nic jednoduchého a prvním krokem, který by rodiče rozhodně měli udělat, je vůbec uvědomění si, že ke každému ze svých dětí přistupují jinak,“ říká psycholožka. „Je to samozřejmě obtížné a do jisté míry i bolestné, protože jsme vedeni k tomu, že jedinou správnou možností je brát všechny svoje děti stejně. Ale ráda bych zdůraznila, že to, že ke každému potomkovi přistupuje rodič trochu jinak, ještě vůbec neznamená, že má jedno dítě raději než druhé. A teprve když si uvědomí a připustí, že tomu tak je, může s tím dále pracovat.“
Tím ovšem předsudky rodičů ohledně rozdílů mezi syny a dcerami zdaleka nekončí. Provedené průzkumy ukazují, že rodiče se často domnívají, že kluci jsou o něco inteligentnější než dívky a vkládají větší očekávání do jejich kariéry. Na druhou stranu předpokládají, že dívky se dokážou lépe učit, mají větší sebedisciplínu a dosáhnou tudíž vyššího vzdělání. S tím souvisí i to, že rodiče (stejně jako učitelé) jsou v rámci školních povinností na dívky náročnější a přísnější než na kluky, u kterých se tak nějak předpokládá, že zkrátka budou zlobit a nebudou tolik dbát na domácí úkoly.
Už klasickým předsudkem, který je ovšem velmi tvrdohlavý, je přesvědčení rodičů, že kluci jsou mnohem lépe vybaveni na matematiku a dosahují v ní lepších výsledků. Jenže i to je nesmysl, kterým dospělí předurčují další vývoj a chování dětí. Četné výzkumy dokázaly, že kluci i dívky mají vzhledem k matematice stejné schopnosti i nadání. Jejich výsledky shrnul například v loňském roce magazín Psychology Today, který zdůrazňuje, že pokud se dívkám dostane dostatečné podpory a pozitivní motivace, dosahují v matematice stejně dobrých výsledků jako kluci.
Děti vaše předsudky velmi rychle zvnitřní a přijmou za své. Podle odborníků je pro formování předsudků klíčové období mezi dvěma a šesti lety. Už sedmileté děti mají hotový pohled na to, jaké typické vlastnosti se pojí s chlapci a jaké jsou naopak charakteristické pro dívky. A není žádným překvapením, že přejímají předsudky svých rodičů. Výzkum z loňského roku provedený italskými vědci zjistil, že už u tříletých dětí jsou patrné stejné předsudky ohledně pohlaví (ale například i rasismu) jako u jejich rodičů.
Stejně tak ale máte možnost udržet u svých dětí mysl otevřenou novým podnětům a nezatěžovat je obvyklými stereotypy. To samozřejmě neznamená, že byste měli vychovávat děti „bezpohlavně“ a ignorovat jejich přirozené tendence. Pokuste se ale identifikovat a pojmenovat předsudky a stereotypy, které vám automaticky ve spojení s chlapečky a holčičkami nabíhají. Potom se vám proti nim bude lépe bojovat a budete si na ně moci při výchově dávat pozor.
Odměnou vám budou šťastnější děti, což vůbec není málo!