[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Některé nastávající maminky jsou nastaveny pro porod s jediným cílem: mít tyhle náročné chvíle co nejrychleji za sebou a držet v náručí své vytoužené a hlavně zdravé miminko. Plně přitom důvěřují personálu nemocnice a dělají zkrátka vše, co jim radí a doporučuje.
Pak jsou tu maminky, které touží po (pokud možno) přirozeném porodu. Chystají si porodní plán a na porod se připravují v podstatě celé těhotenství. Nemusí to ale ani v jejich případě nutně znamenat to, že se za každou cenu „staví na zadní“ proti lékařům a porodním asistentkám v porodnici, to vůbec ne.
V ideálním případě se jejich přání totiž dají plnit na počkání – a v podstatě ani nemusí být vyřčena. Ano, jsou porodnice, a díkybohu je jich stále víc, kde se upouští od medicínsky vedeného porodu a zasahuje se jen v případě, že je to opravdu nutné. Jsou ale i takové, kde stále vládnou rutinní postupy.
Cílem personálu každé porodnice i každé maminky je jediné: porodit zdravé dítě. A právě na fyzické zdraví i psychiku děťátka i mámy má porod velký vliv, přece jen jsou to spojené nádoby, které je třeba oddělit s největší možnou opatrností. Jít do porodnice s počáteční nedůvěrou se odrazí na všech zúčastněných. Vyberte si proto předem takovou, do které půjdete s důvěrou, ať už máte jakékoli představy. A protože je to, jak se říká, „hlavně o lidech“, ideální je obklopit se takovými, kterým důvěřujete. Jasně, ne vždy je v možnostech rodiček to tak mít. Tady zbývá rada jediná: být předem dobře informovaná o tom, co se bude dít nebo co všechno by se dít mohlo.
Asi největší šanci, jak se přiblížit k vytouženému porodu, je příprava už během těhotenství. Jak se říká, štěstí přeje připraveným. A připravená a hlavně informovaná nastávající máma to má o velký kus jednodušší. A především to pak může mít všechno jednodušší se svým miminkem. Pojďme se podívat na některé z postupů, které se stále ještě v mnoha porodnicích užívají často rutinně a u kterých se sama můžete rozhodnout, zda je podstoupíte:
Světová zdravotnická organizace (WHO) shromáždila na základě velkého množství výzkumů postupy, které se běžně používají u porodu, a rozdělila je do čtyř kategorií podle toho, nakolik jsou prospěšné, nebo naopak škodlivé. A právě holení pubického ochlupení ve své zprávě jako preventivní úkon nedoporučuje. „Od rutinního holení před porodem se již pomalu upouští. Holení bylo běžnou praxí v minulých letech, a to z důvodu rutinního nástřihu hráze a následného šití hráze,“ vysvětluje porodní asistentka Anna Kohutová s tím, že v dnešní době většina žen stejně přichází do porodnice s již oholeným pubickým ochlupením.
Dřív se předpokládalo to, že provedení klystýru, tedy výplachu střev, stimuluje děložní stahy a prázdná střeva umožní sestup hlavičky, a také to, že klystýr snižuje znečištění během porodu, a tím i riziko infekce matky i dítěte. Případné znečištění bez klystýru ovšem většinou bývá jen mírné a snadněji se odstraňuje než znečištění, které nastane po klystýru. „O účinnosti klystýru ani o jeho nežádoucích účincích nejsou žádné vědecké výzkumy a v současné době se pomalu upouští od jeho rutinního podání. Nebyly zjištěny žádné účinky ohledně doby trvání samotného porodu ani rizika infekce během porodu. Tělo ženy se většinou u porodu samo čistí. Z medicínského hlediska tedy není nutný,“ říká porodní asistentka. Hodně v tomto případě záleží i na psychice ženy. Některé samozřejmě děsí představa, že s povolením svěračů se jim během porodu stane nepříjemná nehoda, kterou by neměly spatřit oči partnera, a proto je naopak stresuje, když se klystýr takříkajíc nestihne provést. Na druhou stranu to neznamená, že to tak musí nutně proběhnout. Je to na každé z nás.
Pojďme teď k porodu samotnému. Název amniotomie skrývá proceduru protržení vaku blan – v podstatě se provádí v případě, že zatím samovolně „nepraskla voda“. „Protržení vaku blan, amniotomie, nemá žádné vědecké opodstatnění. Světová zdravotnická organizace zdůrazňuje, že není žádný důkaz o prospěšnosti rutinní amniotomie za účelem zkrácení doby porodu. Důkazy nebyly nalezeny ani u prvorodiček, ani u vícerodiček. Amniotomie naopak navyšuje kaskádu dalších zásahů a riziko ukončení porodu císařským řezem,“ říká porodní asistentka.
Rutinně se protržení vaku blan provádělo a někde ještě stále provádí za účelem urychlení porodu. „Tento zásah však s sebou může nést potenciální rizika, o kterých by měla být rodící žena informována. Pokud je vak blan protržen v počátku porodu, hrozí riziko tzv. výhřezu pupečníku, což je akutní situace vyžadující ukončení porodu císařským řezem. Časná disrupce vaku blan může také vést k vyššímu riziku infekce u matky, k vyššímu výskytu abnormalit srdečního rytmu u dítěte, větší bolestivosti porodu a s tím spojené vyšší aplikaci léků proti bolesti,“ vysvětluje s tím, že většina porodů začne s neporušeným vakem blan, ten tam má však odjakživa své existenční důvody. Při kontrakcích se díky plodové vodě tlak vyrovnává po celé ploše dělohy, což způsobuje menší bolestivost při samotné kontrakci. "Plodová voda minimalizuje tlak na pupeční šňůru, která dítě zásobuje kyslíkem. Dítě při kontrakci je chráněno vakem blan, který mu pomáhá otevírat porodní cesty. Je to takový airbag chránící jeho lebku. Vak blan ve většině případů praskne spontánně těsně před porodem,“ doplňuje Anna Kohutová.
Rekonvalescence po porodu s nástřihem a bez něj jsou zkrátka nesrovnatelné. A to mluvím ze zkušenosti dvojnásobné mámy, která si po prvním porodu kvůli nástřihu nemohla měsíc normálně sednout a po druhém – bez nástřihu – už druhý den pomalu ani nevěděla, že rodila. „Žádná studie neprokázala prospěšnost nástřihu jako ochrany pánevního dna. Nástřih hráze je naopak doživotním poraněním ženské hráze. Epiziotomie také nepředchází ruptuře třetího stupně. Naopak může být její příčinou. Anální poranění většinou vzniká jako samovolné pokračování nástřihu. Spontánní natržení je přirozené riziko porodu. Je více povrchové a nejsou zasaženy hlubší vrstvy svaloviny, mnohem lépe se hojí než samotný nástřih,“ vysvětluje porodní asistentka. Prevencí nástřihu jsou podle jejích slov gravitační poloha ženy u porodu, jemné chránění hráze pomocí teplého obkladu a promazání hráze olejem, zpomalení průchodu hlavičky skrze hráz a intuitivní tlačení nebo prodýchávání porodu hlavičky a ramének dítěte.
Poslední praktikou, která se stále ještě ve vedení porodu objevuje, je tlačení takzvaně na povel. Čím dál častěji přenechávají porodní asistentky iniciativu ženám samotným, kterým intuice v dané situaci sama napovídá, kdy a jak co dělat. Ani řízené tlačení už WHO nedoporučuje. „Bohužel se stále ještě v některých českých porodnicích tlačí na povel. Jde o Valsalvův manévr nebo jeho variaci. Věří se, že řízené tlačení urychluje vypuzovací fázi a zkracuje druhou dobu porodní. Jenže tento typ tlačení, jak bylo zjištěno, může mít řadu škodlivých důsledků, a to vyšší riziko hypoxie u dětí, u ženy pak má dlouhodobé účinky na funkci močového měchýře a pánevního dna. Dítě ale není pasivní účastník, aktivně se podílí na celém procesu porodu, spolu s matkou tvoří souhru, aby oba prošly porodem ve zdraví,“ říká Anna Kohutová. Prevencí je podle jejích slov opět vhodná porodní pozice v souladu s gravitací, tedy pozice ve dřepu, vkleče, vestoje nebo na boku.
„Vždy je potřeba myslet na to, že každá žena je jiná a každé miminko je jiné. Proto se ideální péče může u každé ženy trochu lišit. Důležité je, aby se žena cítila bezpečně a aby byla respektována její intimita,“ dodává porodní asistentka. Dobrou zprávou je, že v mnoha českých porodnicích se od dříve rutinních praktik ve velkém upouští. Nejde přece jen o to, že cestou k vysněnému cíli dojdeme. I cesta je totiž cíl a jeho dosažení ovlivní to, jak jsme ji prožili. A možná i na celý život.
Anna Kohutová, porodní asistentka (annakohutova.cz)
Jak by podle vás měla vypadat optimální péče u porodu?
Péče o ženy u porodu by se měla opírat o vědecky podložené výzkumy a měla by být co nejméně invazivní a zasahující. Porod ženy by měl být co nejméně narušovaný, měl by být respektující a bezpečný jak pro matku, tak pro dítě. O všech navržených porodnických úkonech by měla být žena vždy dostatečně informována, měla by být srozuměna nejen s účelností, ale také s možnými riziky rutinních zásahů do porodu. Žena by měla mít u porodu svobodu pohybu, měla by zaujímat vzpřímené pozice, které urychlují průběh porodu a usnadňují dítěti jeho vstupování do porodních cest, měla by mít intimní podmínky, díky kterým se mohou vyplavovat její přirozené hormony. Měla by být podpořena ve svých instinktivních a přirozených schopnostech a projevech. Samotný porod by měl probíhat v porodní poloze, která je gravitační. Po porodu by měly následovat nerušený raný kontakt s dítětem, dotepání pupeční šňůry a spontánní porod placenty. Žena po porodu by měla být podpořena ve svých mateřských kompetencích.
Které z často rutinně používaných metod u porodu považujete za vyloženě škodlivé?
Za škodlivé praktiky považuji ty, které jsou vykonávány rutinně, nesou s sebou rizika jak pro matku, tak pro dítě, nejsou vědecky podložené a provádí se pouze za účelem urychlení porodu. Některé zdraví zachraňující úkony mají jistě svá opodstatnění, u většiny porodů, které probíhají fyziologicky, však není nutno rutinně zasahovat. Samotné zásahy mohou vést k akutním situacím, které vyžadují následnou záchranu. Zdravý porod, tedy porod, který není ovlivněn léky a nežádoucími zásahy, by neměl být společností považován za porod alternativní.
Porod Natržení u porodu: Jak se mu vyhnout, poradí lektorka předporodních kurzů