Maminka.czKnihy pro děti

Kniha Kiliánovo tajemství potěší nejen děti, ale i rodiče, kteří zapomněli být dětmi

Markéta Novák Matějková 14.  12.  2017
Tento měsíc se na pultech knihkupectví objevila zajímavá kniha s názvem Kiliánovo tajemství, jejíž autorkou je spisovatelka a regresní terapeutka Ester Davidová.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Knížka Kiliánovo tajemství je láskyplný a moudrý příběh o chlapci z hvězd, který je věnován nejen dětem, ale i rodičům, kteří již zapomněli být dětmi.

„Chlapec Kilián žije se svými rodiči na planetě Bela. Na Bele žijí lidé, kteří jsou v souladu s přírodou a jsou na sebe hodní. Kiliánek touží po tom podívat se na planetu Zemi, o které slyšel od své babičky. Z vyprávění ví, že mnoho dětí na Zemi je smutných, a on by jim rád pomohl, ovšem zatím neví jak.

Jakmile se mu přání dostat se na Zemi splní, postupně se dozvídá, jak by mohl jednotlivým dětem, které na své cestě potkává, pomoci. Na konci knihy čeká čtenáře velice napínavé a také dojemné završení tohoto příběhu,“ popisuje děj příběhu jeho autorka Ester Davidová.

Pro tu je Kiliánovo tajemství již čtvrtou knihu, ale zároveň první, která je určená také dětským čtenářům.

„K jejímu napsání mě dovedl můj přítel, který je o mnoho let mladší než já a jednou mi vyprávěl svou vizi vymyšleného příběhu o chlapci z hvězd, který mě zaujal. Příběh ale nebyl celý. Tehdy jsem mu řekla: Tak napiš knihu pro děti, a on na to: Budu rád, když ji napíšeš ty. A tak mi dal první impulz k jejímu napsání. Psala jsem ji téměř dva roky, jelikož ne vždy byla ta správná doba k psaní," dodává spisovatelka, která se mimo jiné věnuje také regresní terapii.

O té Ester říká, že je to podívání se se zavřenýma očima. Člověk se podle ní dokáže v uvolněném stavu tzv. podívat do svého nitra a nacházet tam souvislosti a odpovědi na své životní otázky. V regresích dochází také k uvolňování potlačovaných emocí a starých traumat.

Aha! Rodičovství poradí jak změnit svůj vztah k dětem

Ukázka z knihy Kiliánovo tajemství

 „A co všechno ještě o Zemi víš, maminko? Velice by mě to zajímalo.“

   „A proč tě to tak zajímá, Kiliánku?“

   „Rád bych věděl o planetách ve vesmíru více. V Moudrušce si o nich vyprávíme.  Ale o planetě Zemi jsme si ještě nepovídali.“

   „Víš, Kiliánku, nezapomeň, že je dobré vědět, jaké to je i na jiných planetách, ale pro nás je důležitější, abychom měli úctu k naší planetě a učili se od ní naší pradávné moudrosti, která nám je stále předávána.“

   „Souhlasím, maminko, ale i přesto by mě zajímalo, jaké to je tam u nich,“ prosí stále maminku Kiliánek.

    „Tak dobře, povím ti všechno, co vím, od tvé babičky. Ale není toho moc,“ usmívá se maminka a je ráda, že je její syn tak zvídavý.

   A maminka začala vyprávět…

   „Na planetě Zemi je to podobné jako u nás, na Bele. Jsou tam hory, lesy, louky, ale i moře, jezera a řeky. Kdysi dávno tam žili lidé v podobných domcích, v jakých žijeme my tady.  Ale pak se to všechno změnilo. Takových domů ubývalo. Lidé je nahradili jinými domy. I zeleně, lesů a luk začalo na Zemi ubývat. Lidé je nahradili velkými vesnicemi, kterým říkají města. Kdysi dávno tam žily velice moudré bytosti, které žily v souladu se zemí, s přírodou, jako tady u nás. Ale to se prý změnilo. Lidí, kteří si předávají prastarou moudrost, už je tam málo.“

   „A proč tomu tak je, maminko?“ ptá se Kiliánek.

   „Víš, Kiliánku, ve vesmíru je světlo i tma. Je to, jako když den střídá noc. A stejné je to i s planetami. Určitě vám v Moudrušce povídali, že ve vesmíru existují planety stejné, jako je ta naše. Lidské bytosti na těchto planetách vyzařují pouze světlo. To znamená, že jsou k sobě laskaví, váží si jeden druhého, navzájem si pomáhají a mají se rádi. Ale pak jsou i takové planety, kde tomu tak není. Lidé na těchto planetách dokážou být velice zlí. Škodí si navzájem, ubližují si, nežijí v souladu s přírodou a ničeho si neváží. A na planetě Zemi je obojí. Jak světlo, tak i tma. Jsou tam lidé jak hodní, tak i zlí.“

   „A jak by se dalo těmto lidem pomoci? Nejen těm zlým, ale i těm hodným. Vždyť ti hodní lidé z těch zlých musí být smutní,“ ptá se smutně Kiliánek.

   „Určitě dalo, Kiliánku. Ti hodní už těm zlým pomáhají. Ukazují jim, že i oni, ti zlí, mohou být k sobě milí a hodní.  Ale to může trvat ještě dlouho, předlouho, než se to změní.“

   Kiliánek se zamyslel a po chvíli povídá: „Možná kdyby těch hodných bylo více, tak by to nemuselo trvat tak dlouho.“

   „Ano, to máš pravdu,“ souhlasí maminka.

   „A co děti, jaké jsou tam děti?  Víš něco o dětech z planety Země? Navštěvují třeba Moudrušku, tak jako my tady na Bele?“ ptá se maminky.

   „Děti tam vypadají stejně jako děti u nás, na Bele. A od babičky vím, že Moudrušce říkají škola. Říkala, že tam se děti učí jiným věcem než tady u nás.“

„A nevíš jakým?“

„To nevím, chlapečku můj. Ale třeba se to jednou dozvíš. Víš, jak to chodívá. Když si něco s čistými úmysly a od srdíčka přeješ, tak se to splní,“ povzbuzuje ho maminka.

Knihu si můžete objednat na webových stránkách www.esterdavidova.com.

VIDEO: Nečekaná přátelství - kniha pro předškoláky i mladší školáky

Josef Formánek: Díky svým dětem jsem lepší člověk
Podívejte se na ochutnávku filmu Padesát odstínů temnoty. Vydejte se do víru emocí
Tipy na knihy pod stromeček pro nejmenší, které budou mít úspěch

 

Témata: Rodiče, Kniha, Knihy pro děti, Padesát odstínů temnoty, Vesmír, Rod, Nevis, Pot, Forma, Spisovatelka, Dětský čtenář, První impuls, Správná doba, Webová stránka, Lidská bytost, Děti, Regresní terapie, Maminka, Vymyšlený příběh, Nečekané přátelství, Byt, Vesnice, Taj, Padesát odstín, NEJ