[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Cyklosedačky, vozíky za kolo, cyklokočárky jsou pochopitelně skvělé! Dětem a rodičům umožňují prožívat společná dobrodružství, být celé dny v přírodě, v pohybu, zkrátka si aktivně užívat volné chvíle. Nicméně všechny tyto úžasné pomůcky mají své limity a vyžadují, aby je rodič využíval s rozumem, citem a v souladu s psychomotorickým vývojem děťátka. Kojence nelze do cyklosedačky v žádném případě posadit dříve, než si sedne sám, a to ani, když se mu to zjevně zamlouvá a miniaturní helmička a roztomilý cyklistický dres mu neuvěřitelně sluší.
Pohybový aparát kojence se učí používat a zapojovat jednotlivé svaly a svalové skupiny postupně. Tento proces probíhá v prvním roce života velmi bouřlivě a rychle. Miminko se každý den učí nové věci, posiluje a procvičuje svaly, objevuje své tělo a nové dovednosti, zkrátka dělá velké pokroky! Tělesný vývoj jde ruku v ruce s vývojem duševním. Během motorického vývoje se mimo jiné „hraje“ i o dobré držení těla a správné a zdravé pohybové stereotypy, které budou dítě ovlivňovat celý život. Vše se děje postupně a má svou (geniální) logiku. Všimli jste si kupříkladu, že se kojenec naučí nejprve přetáčet ze zad na břicho, aby se pak v této poloze vzepřel na ručkách, začal se plazit, později houpat na kolínkách, sedat, stoupat si, chodit? Jedna fáze zkrátka přepravuje tělo na další, náročnější.
Asi nyní již tušíte, že pokud dítko předčasně posazujete a ještě jeho nepřipravenou páteř a zádové svaly vystavíte opakovaným otřesům v terénu, uděláte mu opravdu „medvědí službu“.
Pokud bychom se při použití cyklosedačky řídili pouze radami výrobců, obvykle se dočteme, že dítě můžeme posadit do sedačky někdy mezi 9 až 12 měsíci. Tato doporučení jsou však bez dalšího vysvětlení poněkud zavádějící. Některé děti si samy sednou v 7 jiné až v 11 měsících. Navíc nezáleží pouze na tom, zda si samy sednou, ale také jak si sednou! Kojenec by měl sedět na sedacích hrbolech a svaly trupu mají udržovat přiměřenou bederní lordózu (fyziologické prohnutí v dolní části páteře).
Ostatně každý rodič dítěte, které cvičí kvůli malým či větším odchylkám v psychomotorickém vývoji například Vojtovu metodu či rehabilituje s děťátkem dle manželů Bobathových, by se měl o začátku používání cyklosedačky poradit s lékařem.
Otřesy a vibrace dětské páteři příliš nesvědčí, a tak by dítko, zvláště v terénu, nemělo v sedačce vysedávat dlouho. Otřesy přetěžují páteř a udržují zvýšené napětí svalů. Což je jeden z důvodů, proč jsou děti po delší době jízdy nevrlé a plačtivé – jízda je, ač jen sedí a koukají, velmi vysiluje.
Cyklosedačka má bezesporu mnoho benefitů, avšak hodí se spíše na kratší vyjížďky a „pochůzky“ po městě (nákup, pošta, hřiště apod.), ideálně však v době, kdy vám dítě neusne. Spaní v cyklosedačce je pro pohybový aparát dítěte doslova trest! V případě, že vám kolo a cyklosedačka slouží k rychlejšímu pohybu mezi obchodem a například poštou, nezapomeňte si sebou vzít nějaké nosítko, zvlášť pokud dítě ještě nechodí. Bude se vám hodit po vyndání dítěte ze sedačky, např. při stání ve frontě.
Pro delší rodinné výlety se jeví jako vhodnější vozík, který je pohodlnější, prostornější, variabilnější, o něco bezpečnější a také dítě chrání před povětrnostními vlivy. Nicméně i v případě vozíku platí, že při plánování výletu je nutné dělat řadu zajímavých zastávek – na hřišti, u hospůdky, u potůčku, na louce – aby si na své přišli nejen aktivní rodiče, ale také děti.