Kojení je umění

Mám dnes už 9-letou dceru. Byla mým prvním těhotenstvím a tak nějak jsem brala jako samozřejmost, že jí budu kojit. Nepočítala jsem však s tím, že s kojením mohou být i problémy. Po porodu jsem měla málo mléka, malá plakala a plakala. Kojila jsem jí nakonec snad každou chvíli, ale mléka bylo stále málo. Jednou už můj muž nevydržel a s plačící dcerou v náručí pronesl: "A mám toho dost a jedu pro Nutrilon." Rozbrečela jsem se, připadala jsem si jako naprosto neschopná matka, která nedokáže ani tak banální věc, jakou je nakojit svoje dítě. Manžel se zastavil a konejšivě mi řekl: "No co - některé mámy kojit můžou a nechtějí a ty děláš, co můžeš a nejde to, kvůli tomu nejsi špatná máma" Ten Nutrilon tenkrát přivezl, ale my jsme ho najednou nepotřebovali. Nevím, čím to tenkrát bylo, jestli nervy, každopádně Nutrilon jsme tenkrát (po uplynutí lhůty spotřeby) nepoužitý vyhodili a dceru jsem kojila přes dva roky. A to asi do 10 měsíců jen kojila a v noci mi mléko někdy teklo tak, že jsem musela převlékat povlečení a sušit peřinu a netrpělivě jsem čekala, až se malá probudí - kojila jsem jí i v noci celou tu dobu. A taky je pro zdárné kojení moc důležité hodně pít. I to je má zkušenost. Takže všem přeji hodně štěstí - určitě to půjde