[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Měla jsem velké štěstí, že se kojení všech tří dětí odehrálo tak nějak mimochodem, vždy nám to oběma šlo a hladoví kluci si „dali“ kdykoli. S prvním jsem ale zažila mnoho nocí, kdy jsem fungovala jako živý dudlík (to jsem ovšem na to ještě měla sílu). S druhým už jsem trochu nastavovala pravidla. Třetímu jsem už do peřinky říkala, že tohle napotřetí (tři roky před čtyřicítkou a s dvěma raubíři kolem) znovu nezvládnu. Pochopil.
Přesto ve mně kvůli době, která fandí mnohdy až velmi kontaktnímu rodičovství a vyzdvihuje psychiku dětí během sání u prsu, zůstával trochu špatný pocit. Že mu možná nedávám všechno, co potřebuje. Naštěstí ho přebily provozní povinnosti velké rodiny a dnes jsou synovi tři roky. Evidentně bez psychické újmy mě večer vesele pošle z pokojíčku, aby tady mohl místo usnutí nenápadně tiše zlobit se starším bratrem.
A proč tenhle úvod? Abyste se předtím, než se rozhodnete, jak to bude s kojením u vás, zamyslela nad sebou. Ano, zcela „sobecky“. Miminko je samozřejmě na prvním místě (především to úplně malé). Ale vy a okolnosti vaší rodiny jsou tu taky. A rozhodně ne na vedlejší koleji. „Maminky by ještě před porodem měly přemýšlet o tom, jak budou chtít vše nastavit, nejlepší je absolvovat vhodný předporodní kurz,“ radí do začátku laktační poradkyně Lenka Brunová.
Nesledujte trendy. V kojení se řiďte svou přirozeností...
A jestli namítáte, že se přece všechno musí řídit miminkem a nemůžete tušit, jak se kojení rozběhne, je to pravda jen do jisté míry. „Zásadní je totiž vyslechnout různé názory i rady, ale neměnit hned své představy jen proto, že někde něco slyším,“ dodává Lenka Brunová. Pak se totiž nenecháte lehce „zviklat“ třeba trendy. A jste-li máma, která má ráda režim a řád, asi vám nebude vyhovovat kojit kdykoli a kdekoli na požádání. A naopak – chcete-li být první měsíce dítěti nonstop k dispozici a budete z toho mít oba radost, neměla by vás zneklidnit babička zdviženým obočím, že TOHLE se tedy za jejích dob nedělo.
„Na počátky kojení má velký vliv průběh porodu, stav maminky i adaptace miminka,“ shrnuje Lenka Brunová. „Tomu všemu je třeba se přizpůsobit. Maminkám bych ale doporučila nespoléhat ze začátku na instinkt.“ A to vás možná překvapí – vždyť příroda to uměla zařídit? „Mnohdy to tak není. Ne všechna miminka jsou aktivní, často třeba nespolupracují. Aby se laktace dobře rozběhla, měla by maminka miminko na kojení budit,“ říká dále Lenka Brunová.
Přirozenosti je zkrátka třeba raději pomoci než riskovat prodloužení doby „rozkojení“. Ta už může znamenat hlad, křik, příkrmy a vaši duševní nepohodu – nejčastější důvod potíží s kojením. „Jistou ostražitost i v případě prospívajících dětí bychom měly zachovat i první dny po návratu z porodnice,“ pokračuje Lenka Brunová.
„Třeba i po úspěšném týdnu může mít maminka najednou méně mléka, miminko prospí většinu noci, kdy se tvoří nejvíce prolaktinu, a mohou se objevit potíže.“ Pokud vaše miminko krásně přibírá a je spokojené, ve dne mu můžete po pár týdnech nechat ohledně kojení „volnou ruku“. Aby ale vaše kojení dlouho vydrželo k oboustranné spokojenosti, podpořte ho především v noci. I když je to TAK těžké, když třeba oba sladce spíte!
Uspokojení emocionálních potřeb. Nenutritivní sání. Dítě není u prsu jen kvůli hladu. To všechno vám možná rezonuje v hlavě, když vaše miminko zapláče. A tak nabízíte to, co je mu milé. Má to logiku a je to podpořené výzkumy. Ale má to i svá úskalí, o kterých se tolik nemluví. „Že miminku můžeme nabídnout kojení kdykoli, je jeden názor,“ říká Lenka Brunová. „Myslím, že by ale mělo mít minimálně hodinu a půl na to, aby mléko strávilo. A miminku mohu věnovat pozornost i jinak než kojením.“ Třeba na něj mluvit, nosit ho a vyprávět mu, rozvíjet jeho soustředěnou pozornost.
Fakt, že ho třeba spokojené položíte na hrací deku, neznamená, že mu nějak ubližujete a nejste tím pádem dobrý rodič. „Tahle všechna rozhodnutí a přístupy jsou hlavně o maminkách,“ doplňuje Lenka Brunová. „Záleží i na nich, jaký jsou typ. A poslední dobou vídám maminky, které si předem neuvědomují, co třeba obnáší jejich neustálá přítomnost u dítěte.“ A z původní představy bezvýhradné lásky a pouta se může stát tíživý pocit, že bez kojení žádný pláč nevyřešíte.
Do kdy je dobré děti kojit a proč?
„Ze začátku se často rozhodneme pro postýlku, šátek, kočárek, kojení na požádání,“ shrnuje zkušenosti laktační poradkyně. „Jakmile ale miminko v kočárku trochu zapláče, hned ho maminka kojí nebo ukládá do šátku. Miminku je to samozřejmě příjemné.“ Když je to příjemné i vám, je všechno v pořádku a spokojení budete oba. Ne vše se ale musí řešit kojením, jen je to někdy jistá a rychlá varianta. Pokud to nevystihuje vaši přirozenost, zkuste miminko zabavit jinak, není-li samozřejmě opravdu hladové. A nenechte si do hlavy zalézt ,červíka‘ pochybností, že byste měla něco dělat jinak. „Maminky by neměly dělat nikdy to, co je proti jejich přesvědčení. I přesto, že je to zrovna trendem. Nejdůležitější v přístupu k dítěti je naše vlastní přirozenost,“ uzavírá Lenka Brunová.