[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Délka spánku je ovlivněna mnohými faktory, mezi něž patří věk dítěte, ale také vnější okolnosti jako například to, jak probíhal třetí trimestr, nebo i to, zda se dítě nenarodilo předčasně. Donošený novorozenec spí 18 až 20 hodin denně a dokáže být vzhůru maximálně pár desítek minut. Mezi jedním až čtvrtým měsícem má spánkový režim pořád nepravidelný, avšak bdění se soustřeďuje do dvou- až čtyřhodinových cyklů kvůli krmení, primárně v denní době. V období od pěti do dvanácti měsíců se začne jeho spánkový rytmus stabilizovat a dítě spí více v noci než ve dne. Většina kojenců však nespí celou noc bez přerušení.
Každé dítě je jiné a přístup k němu by měl být individuální. Není proto vhodné snažit se ho natlačit do nějakých tabulek. Důležité je najít si režim, který vyhovuje jak dítěti, tak matce, a ten následně dodržovat. Pokud kamarádčino dítě spinká od 20 h. do půlnoci, a to moje ne a ne spát, neznamená to, že je něco špatně. Jen to má možná nastavené jinak. Taktéž pokud se budí s pláčem, je to úplně normální reakce na probuzení během fáze REM (fáze zvýšené aktivity mozku, která se opakuje několikrát za noc). Kolem druhého a třetího roku dítěte se polyfázický spánek (několik spánků denně) mění na monofázický a odpoledne mívá dítě již jen krátké zdřímnutí.
Dle výzkumů se poruchy spánku objevují u 30 % dětí a dorostu. Unavené děti jsou pak neklidné, podrážděné, pláčou, případně jsou emočně labilní a úzkostné. Dalším problémem je, že pokud se jim špatně spí, má to negativní vliv i na rodiče.
To, co považujeme u dospělých lidí za patologické, může být v určitém vývojovém stupni úplně normální, ale okolí (dospělí) to vnímají jako příznak nemoci. Například u kojence kolem jednoho roku převládá během spánku REM fáze. Během této fáze se může probouzet i dospělý přirozeně několikrát za noc, jen si tato krátká probuzení nutně nemusí pamatovat. Ve druhé polovině noci nastává REM fáze, pokud se v této fázi člověk probudí, je schopen si živě pamatovat sen, ze kterého se probudil. Podobně se několikrát za noc budí i dítě, které po probuzení může plakat, protože se necítí dobře (například kvůli separační úzkosti). I takové stavy jsou normální a není třeba se kvůli nim stresovat.
Určitě ano. Je známo, že vliv na kvalitu spánku má již prenatální vývoj, kdy je plod nejvíce ovlivňován psychikou a životosprávou matky. Po narození může situaci zhoršit například to, když má matka během šestinedělí nějaké psychické či fyzické problémy. Ty mohou narušit vztahy a zmiňovaný režim. I z tohoto důvodu aktuálně pracujeme v Národním ústavu duševního zdraví s matkami, které zažívají psychickou nepohodu i po období šestinedělí. Zde využíváme nefarmakologické intervence s cílem zlepšení spánku maminky a nastolení celkové pohody v rodině.
Nespavost neboli insomnie se projevuje jak u dospělých, tak u dětí. Zahrnuje celou škálu problémů, které se odrážejí na kvalitě i celistvosti spánku. Typické je jak časté buzení, tak ztížené a prodloužené usínání. Příčin těchto problémů může být mnoho – od nesprávné spánkové hygieny až po zpožděnou či předsunutou fázi spánku, tj. to, zda je dítě ranní ptáče, nevyhraněné, nebo sova. U nejmenších dětí nejsou tyto preference patrné, ale čím jsou extrémnější, tj. dítko je například extrémní sova, tím dřív je to vidno. Je proto důležité najít takový harmonogram, aby vyhovoval jak dítěti, tak pečující osobě. Opět platí: spokojený rodič = spokojené dítě.
Určitě ano. Ložnice by měla být klidným místem bez rušivých stimulů, přiměřené teploty a s pohodlným lůžkem. U dětí je to o to důležitější, že nám neumí říct, zda jim je teplo, zima, něco je škrábe a podobně. Všechno negativní nám sdělují pláčem, proto je důležité, aby měly co nejpříjemnější prostředí bez jakýchkoliv rušivých podnětů.