Maminka.czVývoj

Kolik slov skutečně mají umět dvouleté děti. Hlavně na ně nikdy nešišlejte!

Radka Wallerová 27.  7.  2020
Ham, máma, mňam, bác, táta, venku, tenhle, dobře, pápá, haf. Takhle vypadá deset slov, která se – v průměru, vaše dítě mohlo být jiné – jako první naučí české děti. Je to jedno ze zajímavých zjištění Psychologického ústavu Akademie věd, jehož autorem je psycholingvista Filip Smolík.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

"Ňo, ty jsi ťakovej nás dlobecek loztomilej! A jak umíš kjásně hajat na bžíšku!" Přesně takhle někteří lidé mluví na malé děti a podle odborníků by to rozhodně dělat neměli. 

Jak ve své odborné práci upozorňuje psycholingvista Filip Smolík, děti se jazyk učí především nápodobou, a tak se šišlání nebo napodobování nedostatků dětské řeči může vymstít. Nicméně mluvit s kojencem stejně dospěle jako s kolegou v práci je podle něj skutečně kontraproduktivní. 

Srpnová Maminka píše o sociálních sítích. Dejte si malou ochutnávku

"Malé děti jsou ve zpracování informací pomalejší, a proto na ně skutečně musíme mluvit pomaleji," vysvětluje psycholingvista. Většina lidí podle něj v hovoru s nejmenšími dětmi přirozeně intuitivně používá baby talk, tedy jazyk přizpůsobený jejich schopnostem. 

Co to znamená? Skutečně je na místě mluvit s nimi zvolna, s výraznější melodickou strukturou a v krátkých větách, se zřetelnou artikulací. Dítě nám tak nejen dobře porozumí, ale zároveň tím přispíváme k rozvoji jeho vlastních řečových schopností. 

S pětiletým už si pohovoříte

První slova se správným významem začínají děti používat plus minus v roce, bývají zde nicméně velké individuální rozdíly a nemusí to znamenat nic, co se dalšího vývoje jazyka týče. "Pak už to jde poměrně rychle. S tříletým dítětem můžete dětsky konverzovat, pětileté už dokáže celkem koherentně vyprávět," píše Filip Smolík v závěrech své práce, které vyšly v časopise Věda a výzkum vydávaném Akademií věd. 

Miluše Bittnerová: Dítě ve dvaceti bych nezvládla! Ještě, že jsem rodila po čtyřicítce

V dětství se potomci naučí zhruba pět až deset nových slov denně, což vážně není málo. Výrazně k tomu přispívá, jak s nimi rodiče nebo blízké okolí mluví, čtou jim knihy, ukazují se v nich – lepší je, když se to týká něčeho, co děti zajímá, baví. Pouhé mluvení zkrátka nestačí. 

"Když dítě v roce a půl neříká padesát tabulkových slov, ale třeba jen deset, je to málo, ale může se to rychle změnit," říká psycholingvista Filip Smolík.

Varovným signálem podle něj je, když ani ve dvou letech dítě nepoužívá plus minus dvě stovky slov a když je navíc vůbec nijak nekombinuje mezi sebou. Pak je na místě vyhledat odborníka, protože vědci mají jasno: Když se situace neřeší, polovina takových dětí už zpoždění nedožene a v šesti letech už je rozdíl mezi nimi a jejich vrstevníky znatelný na první pohled. Nebo spíše poslech. 

Příčinou může být například vývojová dysfázie, často daná geneticky, kterou trpí až sedm procent dětí. Lidé  o této diagnóze tuší jen málo, a proto někdy tyhle děti mylně považují třeba za méně inteligentní, což vůbec nemusí být pravda. Často vynikají třeba v technických předmětech, ale potřebují podporu, aby se jejich schopnosti mohly rozvinout. 

Neřešená vývojová dysfázie může mít závažný dopad jak na vzdělání dítěte, tak na sociální vztahy. 

TADY je odkaz na celý článek o vývoji dětského jazyka v odborném časopise Věda a Výzkum.

Porod doma je pro mě tabu, říká v srpnové Mamince herečka Veronika Arichteva
Co z tebe proboha bude? Sedm frází, které nikdy neříkejte teenagerům
Témata: Psychomotorický vývoj (poradna), Batole, Miminko, Školák, Mateřský jazyk, Rodiče, Předškolák, Vývoj, Vývojové vady, Vývojová dysfázie, Smolík, Jazyk, Page, Aka, Dvouleté dítě, Děti, Nik, Věda a Výzkum, Malé dítě, Zajímavé zjištění, České děti