[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zásady pro úhradu výplní stálého nebo dočasného zubu stanovuje přímo zákon o veřejném zdravotním pojištění, resp. jeho příloha č. 1, která obsahuje zdravotní výkony nehrazené ze zdravotního pojištění nebo hrazené jen za určitých podmínek. K výkonům hrazeným jen za určitých podmínek patří mimo jiné i výplň stálého nebo dočasného zubu, včetně rekonstrukce růžku zubu.
Zjednodušeně se dá říct, že u dětí do 15 let jsou hrazeny tzv. bílé plomby (amalgámové pouze tehdy, pokud je jejich použití nezbytné). Od 15 do 18 let jsou hrazeny výplně amalgámové, bílé pak jen v předním úseku chrupu, do trojek včetně.
Zatímco bílých výplní je více druhů, amalgámové mohou být jen z tzv. dózovaného (kapslového) amalgámu. Stomatologové ho používali i dříve, ale pacient si takovou výplň musel platit, protože z veřejného zdravotního pojištění mohl být hrazen jen nedózovaný amalgám. Ten se v současné době již nesmí používat.
Materiálem bílých výplní mohou být skloionomerní cementy nebo kompozitní pryskyřice. Kompozita se pak dělí podle způsobu svého tuhnutí na chemicky tuhnoucí, resp. samotuhnoucí (samopolymerující kompozita) a na ta, která tuhnou po osvícení světlem specifické vlnové délky (fotokompozita).
O tom, jaký materiál bude v daném případě použit, by měl lékař rozhodnout i s ohledem na to, že pacientovi má vždy nabídnout ošetření, které je bezplatné. Pokud by si pacient měl ošetření platit, musí být předem seznámen s cenou a souhlasit s ní.
U dětí do dne dosažení 15 let nebo u ošetření dočasného zubu jsou výplně z veřejného zdravotního pojištění hrazeny v rozsahu celého chrupu při použití skloionomerního cementu (nebo jiného plastického materiálu, nejde-li o amalgám, samopolymerující kompozit nebo fotokompozit), v rozsahu řezáků a špičáků jsou hrazeny i při použití samopolymerujícího kompozitu. V rozsahu stálých řezáků a stálých špičáků jsou u dětí do 15 let výplně hrazeny i při použití fotokompozitu.
Výplně z dózovaného amalgámu lze do 15 let použít a jsou hrazeny jen v případech, kdy není použití jiného materiálu možné z hlediska zdravotního stavu dítěte.
„U pojištěnců od 15 let do dne dosažení 18 let jsou výplně hrazeny v rozsahu celého chrupu při použití dózovaného amalgámu v základním provedení v rozsahu řezáků a špičáků i při použití fotokompozitu nebo samopolymerujícího kompozitu. Jde-li o dočasný zub, platí i ve věku od 15 do 18 let pravidla uvedená výše,“ doplňuje Mgr. Viktorie Plívová, tisková mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP).
Úhrada výplně zubu z veřejného zdravotního pojištění je možná jak v rámci preventivní pravidelné prohlídky, tak i při samostatné návštěvě, kdy se dítě k lékaři dostaví s kazem.
„V případě, že se prokáže, že lékař vybírá finanční částky za zdravotní péči, která je zdravotní pojišťovnou hrazená, jedná se o porušení zákona i ustanovení smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb. V těchto případech VZP postupuje vůči konkrétnímu poskytovateli zdravotních služeb vždy v souladu s uzavřenou smlouvou a platnou legislativou. Je proto důležité požadovat po lékaři vysvětlení, jaké služby jsou v rámci požadované platby poskytovány, a nechat si vystavit účet, v němž bude podrobně uveden rozsah uhrazených služeb,“ vysvětluje Mgr. Viktorie Plívová.
Zhotovení zubní výplně je stomatologickým výkonem a u toho „záruka“ neexistuje. Tento pojem známe pouze u stomatologických výrobků, kterými jsou např. můstky, korunky či zubní protézy. Nelze to tedy chápat tak, že na zhotovenou plombu máte záruku ve smyslu spotřebitelské záruky na zakoupený výrobek.
„Zubní lékař v každém případě odpovídá za správné provedení výkonu, tedy zhotovení zubní výplně. V případě nespokojenosti s provedeným výkonem by se pacient měl obrátit na lékaře, který výplň zhotovil. V případě, že mu bude tento lékař dělat opravu zubní výplně, protože ji předtím provedl nekvalitně, měl by tak samozřejmě učinit na vlastní náklady,“ uvádí Mgr. Plívová.
Jedná-li se o závažnější případy, je vhodnější podat písemnou stížnost. Podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách se stížnost podává poskytovateli zdravotní služby, proti kterému směřuje, tedy nejčastěji samotnému zubnímu lékaři nebo vedoucímu zdravotnického zařízení. Pokud pacient s jejím vyřízením nesouhlasí, může dále podat stížnost příslušnému správnímu orgánu, který tomuto poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Pojištěnec musí zároveň uvést důvody nesouhlasu s vyřízením stížnosti poskytovatelem. Obrátit se je možné také na Českou stomatologickou komoru.