Konec těhotenství: jaké příznaky ho provázejí

Je to trošku jako v oblíbené komedii S tebou mě baví svět, ve které manželka lékaře Alberta Kateřina volá na ženu zvukaře Michala Dášu: „Osm let jsme s nima měly trpělivost, ale ten devátej pro ně bude kritickej!“ V nadsázce by se to dalo vztáhnout i na graviditu: devátý měsíc bývá sice ne „kritickej“, ale přesto mezi maminkami ten nejméně oblíbený. Zásluhu na malé popularitě závěru těhotenství má především fyzický stav. Bříško už je skutečně velké, v čím dál větší míře se objevují potíže s otoky či křečemi v nohou. Bolestivější jsou i pohyby miminka. To rychle roste, má stále méně prostoru, který se snaží vytvořit, a vy jeho „vylomeniny“ pořád intenzivněji cítíte uvnitř břicha, na žebrech i v podbřišku. Maminky tento
stav někdy v legraci nazývají, že „budou mít modřiny i zevnitř“.

MAMINKY TAKÉ ZAJÍMÁ: Jak urychlit porod - babské rady versus názor lékaře

Zapomeňte na podpatky

Často se přidávají i bolesti v kyčlích, obratnost je celkově obtížnější. Problémem mohou
najednou být naprosto obyčejné věci, jako je třeba zavázat si tkaničky u bot nebo si vůbec
boty obout. Proto se ke konci těhotenství doporučuje pohodlná, snadno nazouvatelná
obuv, rozhodně ne na vysokém podpatku či s úzkou špičkou. Mohou vás postihnout také
návaly horka a s nimi spojené pocení, které tělo ochlazuje. Odpomoci se tomu dá vlažnou
sprchou, klidně i několikrát denně. Vypjatá kůže na bříšku často svědí a je potřeba ji důkladně promazávat jako prevenci proti vzniku strií. Pokud totiž vzniknou, nedají se
prakticky odstranit, jen zmírnit.

Neustálý pocit hladu

I stravování je komplikovanější. Čím větší je bříško, tím méně jídla se do vás vejde, alespoň vám to tak často bude připadat. Zvýšenou námahou ovšem tělo víc spaluje, proto mají nastávající maminky vlastně pořád hlad, a přitom se nemohou pořádně najíst. Tipem na vylepšení této situace je kupříkladu hroznový cukr, který koupíte v každé lékárně. Složitá je také situace se spánkem. Mnoho těhotných žen si stěžuje na spánkové obtíže už dříve, ty nejodolnější většinou dostihnou právě v devátém měsíci.

V noci se moc nevyspíte

Ležet můžete prakticky jen na boku, v noci se obvykle ozývají zmiňované bolesti nohou. Navíc potřebujete často na záchod, protože miminko tlačí na močový měchýř. Některé ženy tak vstávají i několikrát za noc. Přitom je potřeba nabrat co nejvíce sil a spánku do zásoby na první dny po porodu. Proto se snažte alespoň odpočívat nebo si zdřímnout i během dne.
Relaxovat je sice dobré doporučení, ale konec těhotenství často provází jev nazývaný termínem ze zoologické říše: hnízdicí reflex. U zvířat se jedná o pudové, instinktivní připravování prostředí pro mláďata, které přichází těsně před porodem. Často si trhají srst nebo peří a budují co nejpohodlnější a nejteplejší hnízdečko. Obdobná situace je i u lidí.
V posledních týdnech před porodem se dostavují návaly energie a jakési potřeby uklízet a chystat byt, aby byl pro miminko připravený, jak nejlépe to jde. Kvůli tomu si většinou
neodpočinete tak, jak by bylo potřeba, proto je dobré podobné „uklízecí mánie“ trochu krotit.

Byt jako ze škatulky

Vím o tom své, konec těhotenství jsem prožila už dvakrát a vždy se stejným průběhem. Schválně: víte, za jak dlouho se na nábytku usadí právě utřený prach? Už za pár hodin! A proto zkuste nějaký ten den v úklidu vynechat… Devátý měsíc mé gravidity se u nás dalo jíst nejen z podlahy, ale z čehokoli, co by vás napadlo. Poslední dva týdny před termínem porodu jsem přestala používat myčku na nádobí, protože co kdybych musela najednou vyrazit do porodnice a zbyly v ní špinavé věci? Veškeré použité talíře, hrnce a příbory jsem proto ihned umývala ve dřezu a uklízela, aby bylo pořád všude čisto.

Nesmyslné vyvařování

Před druhým porodem se navíc přidala mánie vyvařovací, to aby manžel a syn po dobu mého pobytu v porodnici neumřeli hladem (mimochodem manžel umí vařit dobře a navíc babičky fungují jako další zásobovací jednotka). Připravovala jsem i několik chodů denně. Nejprve jsem jimi plnila mrazák, což jsme po porodu všichni ocenili, a když byl nacpaný po okraj, museli jsme vždycky všechno sníst, což už jsme ocenili méně. Naučila jsem se ale několik nových moučníků a salátů, které od té doby s úspěchem dělám i nadále, takže alespoň nějaký efekt tohle šílení přineslo… Méně viditelné jsou psychické aspekty, které poslední dny před porodem provázejí.

Strach z porodu

Asi jen málokterá z vás se vyhne obavám z průběhu porodu, z toho, co bude následovat a jak to všechno zvládne. Na přemýšlení je navíc hodně času, protože podle zákona se šest týdnů před očekávaným termínem porodu nastupuje na mateřskou dovolenou a doma je přece jen více klidu probírat si v hlavě všechny možné situace. Není dobré se těmto pocitům příliš poddávat, ale ani je přehlížet nebo tajit. Mnohé vám mohou vyjasnit předporodní kurzy vedené zkušenými porodními asistentkami, které pořádá téměř každá porodnice. O svých obavách si promluvte s někým, komu důvěřujete, s maminkou, kamarádkou či s ostatními těhulkami na internetových diskusích a fórech. Určitě byste měla vše probrat také se svým partnerem, i v něm vyvolává blížící se příchod miminka nějaké pocity. Možná bude ty vaše alespoň částečně sdílet, možná je klidnější než vy, možná je sám ještě nervóznější. Každopádně sdílení těchto pocitů vás může oba zklidnit,
naladit na podobnou vlnu.

Nepoznám, že rodím

Mou největší noční můrou bylo, že začínající porod nepoznám a nebudu vědět, co se děje.
Nejlépe ze všech mě nakonec uklidnil můj porodník. Na poslední pravidelné kontrole v poradně mi sdělil: „Mladá paní, já rodím už třicet let, a za tu dobu ještě nikdy nikdo uvnitř nezůstal!“ A s podobným nadhledem je nejlepší naložit se všemi můrami a obtížemi konce
těhotenství. Nejsou příjemné, ale cíl už máte na dosah. V posledních týdnech před
porodem se dostavují návaly energie a jakési potřeby uklízet a chystat byt, aby byl pro
miminko připravený, jak nejlépe to jde. Kvůli tomu si většinou neodpočinete tak, jak by bylo
potřeba, proto je dobré podobné „uklízecí mánie“ trochu krotit.