Maminka.czChování a vztahy

Kontaktní rodičovství jako první dialog s miminkem

Tereza Víchová 19.  8.  2014
Často skloňovaný pojem „kontaktní rodičovství“ může znamenat pro každého něco jiného. Obecně ale platí jedna věc – poznat dobře své miminko a vyladit vzájemné potřeby je nejlepší investicí do právě se rozvíjejícího vztahu. Co zasejete, sklidíte třeba během puberty.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Spát spolu, nebo každý sám? Nosit, nebo jezdit s kočárkem? Reagovat okamžitě na každý pláč? A jak v tom všem fungovat i pro sebe? Otázek kolem kontaktního rodičovství už bylo položeno mnoho, definic a postupů sepsáno také. Už pojem „kontaktní“ může znamenat pro každou čerstvou mámu něco jiného.

Rady babiček varují „hlavně si to dítě nerozmazli“. Články, diskuse a knihy leckdy zase naopak hrozí, že na vývoj dítěte bude mít zhoubný vliv, pokud ho necháte spát v kočárku nebo dáte na půl dne chůvě a budete se věnovat jen sobě.

Vy jste pak sevřená mezi mlýnskými kameny. Touha být nejlepší mámou je nám vlastní, ale v záplavě dobře míněných rad se ztratíme a sebevědomí je rázem na bodu mrazu. Nejjednodušší je řídit se intuicí a snažit se své dítě dobře poznat. Ale co praxe?

Máma = brána do světa

Nikdy předtím jste nezažila takový pocit zodpovědnosti jako v momentě, kdy držíte v náručí své miminko. Jste pro něj celý vesmír, což je nádherný, ale na druhé straně zavazující pocit. „Máma je základní zdroj bezpečí, vstupní brána do světa,“ vysvětluje dětská psycholožka Mgr. Alena Vávrová (www.detsky-psycholog.cz). „Cizí svět je nevyzpytatelný a dítě potřebuje stabilizační bod, který ho ujistí, že je všechno v pořádku. A tím bodem je máma nebo jiná ústřední pečující osoba.“

Existuje jednoduchá nepřímá úměra – čím je dítě menší, tím větší blízkost svého „bodu“ potřebuje. Pokud se nám od počátku daří nastavit vědomí, že jsme tu jeden pro druhého, známe pak vzájemné potřeby i limity. Když se jeden druhému vzdalujeme, ztrácíme o sobě přehled a jen se domníváme, co naše dítě asi zrovna potřebuje a co mu dělá dobře.

Jen vy dva a žádná příručka

Kontaktní rodičovství ale není o dodržování přesných postupů, jak často dítě masírovat, kolikrát kojit nebo jak uspořádat ložnici. Blízký kontakt s dítětem a jeho okolnosti si nastavujete sama. Možná nízké sebevědomí nás matky dohání k příručkám a přesně mířeným radám, kterých se chceme zuby nehty držet, abychom se v novém, cizím světě budování vzájemného soužití neztratily. „Není jedna věc, která by měla na dítě největší vliv. Ale má-li dítě rodiče blízko, může od něj čerpat to, co aktuálně potřebuje,“ vysvětluje psycholožka. „Pokud je kontakt vzdálenější, musí se dítě mnohem víc snažit a přizpůsobovat své chování tak, aby bylo viděno a slyšeno a dostalo to, co potřebuje.“

 

Kontaktní rodičovství je dialog ne otročení dítěti

 

Není to sebeobětování

Být „kontaktním rodičem“ by však nemělo znamenat obětovat se absolutně potřebám dítěte. I vy máte své limity, další děti, domácnost, mnohdy i práci anebo jen prostou touhu napustit si vanu plnou pěny. V pojmu „kontakt“ by se tak měl udržet i ten vás samotné se sebou. Nejsem-li totiž v kontaktu se sebou, nemohu dobře vnímat ani druhé. „Byla jsem odhodlaná splnit dítěti beze zbytku všechny jeho potřeby okamžitě,“ vzpomíná Vlaďka. „Malý měl necelé dva měsíce a já byla na dně. Spal jedině se mnou v posteli nebo v šátku, uklidnil se jen při poskakování na míči. Hrozně mě bolela záda, občas jsem se nestačila celý den ani najíst, což bylo znát na kvalitě kojení. Nerada na to období vzpomínám.“

Kontaktní rodičovství je dialog, kterému se společně s dětmi učíme. Oba dva máme své potřeby a je důležité a mnohdy těžké najít rovnováhu, aby ani jeden z nás nebyl frustrovaný. „Dialog je o vnímání sebe a druhého,“ doplňuje Mgr. Vávrová. „Jsme tu dva, oba máme své potřeby a někdy plníme tvé, jindy své. Dítě si však často své potřeby samo naplnit neumí, od toho tu má právě rodiče, ale rodič si na ty své musí myslet sám. Nezapomenout na sebe je tedy zásadní věc.“

Rodičovství: Na co vás nikdo nepřipraví?

Cesta do duše pomocí doteků

Budování správného „kontaktního vztahu“ se děje prostřednictvím pochopení vzájemných potřeb. A ruku v ruce tu jde fyzická stránka s psychickou, jak potvrzuje i fyzioterapeutka Mgr. Lucie Hladká (www.aktivni-rodicovstvi.cz): „Navázání vztahu maminky s dítětem se děje komunikací přes dotek, ten podporuje emotivní psychický vývoj. Už samotný porod je velká zátěž pro dítě i matku, může vyvolat psychický blok. Jednou z cest ‚k sobě‘ jsou masáže a jakékoli chování dítěte a manipulace s ním.“

Doteky, masáže a hlazení mají navíc další přidanou hodnotu. Pokud se masáži bříška věnujete třeba při každém přebalování, miminko pak netrpí známou podvečerní kolikovou krizí. Z masáží se tak stává příjemný rituál, který přesahuje podporu vznikající emocionální vazby v mnoha ohledech. „Masáž hrudníčku uvolňuje při zahlenění, doteky kolem kotníků působí preventivně i léčebně při zánětu středního ucha a masáž podél páteře zase stimuluje vnitřní orgány. Maminka při masážích ‚čte‘ neverbální projevy dítěte, a tím stoupá vzájemné porozumění,“ dodává speciální pedagožka raného věku Mgr. Eva Šupčíková. „Zásadní je ale emočně nabitý zážitek, který masáž oběma poskytuje, poté obvykle následuje kojení a tulení a to považuji za půdu pro rozvoj kontaktního rodičovství.“

Diskutujte s miminkem

Rozhodnutí, zda spát společně, používat šátek či bezplenkovou metodu, dělejte společně s dítětem. I když to zní úsměvně, komunikace s nemluvnětem je možná skrz jeho neverbální projevy a vaši intuici. Odhoďte rozum stranou. Podle Mgr. Hladké racionální cesty nefungují. Jako mámy jednoduše víme, co a jak dělat: „Apeluji ale na zdravé nošení. Naše generace má problémy se zády z chodítek, předčasného posazování, vodění za ruce v době, kdy dítě stěží stálo, natož chodilo.

Dnešním dětem může problémy způsobovat nošení ve svislé poloze v šátku či nosítku v době, kdy na ni nejsou připraveny, a nevhodná manipulace obecně. Miminka mají slabé šíjové svaly a při špatném nošení hlavička tlačí na páteř, což podle nových poznatků může stát za potížemi s hyperaktivitou a poruchami učení.“ V nošení tedy raději ponechte intuici stranou a navštivte kvalitní kurz nebo si nechte poradit. A není třeba připomínat, že „kontaktní“ rodič myslí i na sebe a v tomto případě na svá záda. Jen pohodová máma bez bolestí může fungovat stoprocentně.

Bez limitů to nepůjde

„Jen dej pozor, ať ho hned nerozmazlíš,“ varují babičky, když nás vidí s dítětem v šátku či náruči. Kontaktní rodičovství ale není volná výchova ve stylu „vyhovím ti ve všem a kdykoli“. Je o nastavení harmonie a zdravého vztahu, ale ten má i své hranice a limity. Pokud je dítě nemá, dostává se lehce do úzkosti a agrese. Dobře položené základy zdravého vztahu, ať už je nazveme kontaktní rodičovství, či jakkoli jinak, se nám rodičům mohou v budoucnu jen zúročit třeba v těžších obdobích vzdoru, nemoci v rodině nebo jiné vypjatější situaci. Už jen proto mají obrovský smysl.

(Článek vyšel v časopise Maminka 8/2014)

Témata: Časopis Maminka, Rodičovství, Chování a vztahy, Vzájemné soužití, Volná výchova, Nízké sebevědomí, Pečující osoba, Psychický blok, Celý vesmír, Dialog, Porucha učení, Blízký kontakt, Psychický vývoj, Dítě rodiče, Aktivní rodičovství, Přesný postup, Aktivní rodič, Kontaktní rodič, Fyzická stránka, Mimi, Kontaktní rodičovství, Předčasné posazování, Tulení, Velká zátěž, Lucie Hladká