Maminka.czČasopis Maminka

Křehké dětské vztahy

Ivana Ašenbrenerová 4.  9.  2009
Křehké dětské vztahy
Máte doma nedočkavého prvňáčka nebo se vaše tříleté dítě chystá poprvé do školky? Obvykle to znamená pro celou rodinu spoustu změn, na které se musejí všichni připravit. Někdy jsou začátky lehčí, jindy těžší, záleží na povaze dítěte a také na tom, kdo se stane jeho učitelem. Každopádně tím vším začíná naprosto nový život.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Možná se převracíte v posteli a nemůžete usnout, protože si kladete stále dokola otázku, zda jste udělala dobře, že posíláte svého tříletého caparta do školky, nebo zda jste neměla dát své šestileté princezně, která ráčkuje a neumí udělat kotrmelec, odklad školní docházky. Kdy je dítě skutečně zralé pro vstup do mateřské školky? Je jasné, že by dítě mělo zvládnout základní sebeobsluhu (obléknout se, nazout si boty, najíst se a dojít si na záchod), zvyknout si na cizí prostředí, dodržovat určitý režim (jenž samozřejmě nemusí odpovídat tomu, na který bylo dítě zvyklé), mělo by se umět prosadit v kolektivu a pochopit pravidla společné hry... Co je na onom přechodu nejdůležitější z hlediska psychiky? Jak říká psycholožka Tereza Beníšková, dítě by mělo být schopné především zvládnout odloučení od rodičů.

„Pokud to dítě ještě nikdy nezažilo, zkuste ho ještě před nástupem do školky nechat pohlídat babičce, kamarádce. Potomek by měl být také schopný existovat v kolektivu ostatních dětí, umět si s nimi povídat, navazovat kontakty, reagovat přiměřeně. Nenechat si ubližovat a ani neubližovat dalším.“ Podle německého průzkumu z roku 1995, který provedl profesor Berger, požaduje více než 4/5 učitelek v mateřské školce, aby dětem byly při nástupu do školky aspoň tři roky a měly zažité hygienické dovednosti. Stejně tak považovaly za předpoklad ke vstupu takovou schopnost vyjadřování, která by jim umožnila sdělit učitelkám a dětem svá přání, aby uměly navázat kontakt s učitelkou a se skupinou; 3/4 žádaly, aby byly děti schopné odtrhnout se od matky. Vlastnosti, které si ale učitelky u dětí přejí a které by měly být v souhrnu známkou zralosti pro mateřskou školku, jsou dovednosti, jimž se tam mají děti ale teprve učit. Jsou tedy výsledkem procesu učení, a nikoli předpokladem k němu, uvádějí autoři Renate Niesel a Wilfried Griebel v knize Poprvé v mateřské škole.

Mezilidské vztahy

„Mám tady prima kamaráda, jmenuje se Vojta. Chodíme spolu na písek a taky na záchod,“ říká čtyřletý Kája. „S holkama nekamarádíme, protože nám bourají lego a hrady z kostek,“ mračí se chlapec. Není jednoduché naučit dítě zvládat pobyt v kolektivu, a je jasné, že vstupem do školky se mění i veškeré vztahy, ať už mezi dětmi a rodiči, mezi dětmi a učitelkami či mezi dětmi samotnými. „Pokud máte dítě, které při pobytu na pískovišti nebo v mateřském centru vždy odchází s pláčem a pokaždé dochází ke konfliktům, měli byste na tom pracovat – učit dítě být mezi jeho vrstevníky. Také by bylo vhodné informovat paní učitelku, v jakých situacích k těmto problémům dochází, aby na ně byla připravená a mohla pomoci. Už před nástupem do školky připravujte dítě na to, že si nemusí rozumět úplně s každým, že bude mít ve třídě určitě kamarády, ale že tam třeba budou děti, se kterými to nebude úplně ono, ale že je to přirozené. Ne vždy se s každým shodne. Mluvte s dítětem o tom, že pokud mu bude někdo ubližovat, mělo by se ozvat. Mělo by se umět ohradit a říct ,nech toho´, ,to se mi nelíbí´ atp.

A pokud druhé dítě nepřestane, říct to paní učitelce,“ říká Mgr. Beníšková. „Naše dcera se pořád bála, bylo to hrozné, takže děti to vypozorovaly a pak už ji šťouchaly a bouchaly bezdůvodně, a ona si to nechala líbit, jen fňukala a nechtěla chodit do školky. Museli jsme ji začít učit bránit se,“ říká třicetiletá Kamila ze středních Čech o své čtyřleté dceři Julii. Psycholožka Beníšková to schvaluje. „S bojácnými dětmi se vyplácí nacvičovat i ,odvetné strategie´, jak vrátit útok, když dítě někdo bouchne, bouchnout ho taky. Toto cvičení ale není vhodné pro děti, které jsou od přírody agresivnější a umí se o sebe dobře postarat, ale pro ustrašené děti je to užitečné. Když umí dítě útok přiměřeně vrátit, agresor ho příště třeba vynechá,“ dodává.

Vztahy k ostatním dětem: Se vstupem do školky přichází obvykle „nováček“ do skupiny, kde je asi 25 dětí a musí se naučit vytvářet vztahy samostatně, bez přítomnosti rodičů a bez jejich podpory. Musí se učit známosti navazovat, utvářet, udržovat a prohlubovat je, aby si našel své místo ve skupině. I přátelství z doby před vstupem do školky jsou pro přivykání v prvních týdnech důležité. Zpočátku dodávají dítěti jistotu. Vztahy mezi dětmi mohou působit jako podpora, jen někdy jako zátěž. To, zda se dítě bude cítit ve školce dobře, záleží právě na úspěšné interakci s ostatními dětmi. „Přátelství je důležité. I když se u dětí nejedná o trvalý vztah jako u dospělých, ale spíše kratší náklonnosti, které se často střídají, jsou pro vývoj dítěte podstatná.

Dítě se učí, že někdy musí také ustoupit, půjčit hračku nebo se u ní vystřídat, jinak si s ním nebudou ostatní hrát. Že nemůže být stále po jeho, ale že hra s dětmi je zajímavější, než když si hraje samo. Že kamarád může pomoci, když dítěti někdo ubližuje, že s kamarádem se dá povídat, vymýšlet rošťárny, smát se. Že s kamarádem je svět zajímavější,“ vysvětluje psycholožka Beníšková. „Bez Ondry bych do školky nechodil. Je s ním sranda, blbneme v herně a hrajeme si na vojáky a policajty. Někdy se ale pohádáme, třeba celej den spolu nemluvíme, ale pak se udobříme,“ říká pětiletý Honzík.

Vztahy dítěte a učitelky: Jak říká lektorka MONTY školky v Praze Regína Bzonková, dobrý učitel je ten, který umí děti motivovat a naslouchat jim. Umí je pochválit a říct jim, proč je chválí. A také ten, který se umí s dětmi smát a hrát si s nimi. I podle dalších odborníků by učitelka měla podporovat integraci dítěte do skupiny, tedy jeho vztahy k ostatním. Podle německého průzkumu učitelky říkaly, že k hlavním potížím jejich práce na začátku školního roku patřilo to, že děti byly velmi závislé a vyžadovaly jejich nepřetržitou pozornost. Čím silněji se děti dokážou integrovat do skupiny, tím méně jsou pak závislé na učitelce. Vztahy mezi učitelkou a dítětem se obvykle vyvíjí pozitivně, ovšem se značným rozpětím intenzity citů. „Paní učitelku Dášu strašně moc miluju,“ říká čtyřletý Vašík. „Paní učitelka mě asi nemá ráda, pořád se na mě zlobí a něco mi vyčítá,“ říká pro změnu jeho kamarád Pepík. I učitelka by měla mít v sobě jasno, jaký vztah by si chtěla k dětem vytvořit.

Vztahy mezi dítětem a rodiči: I pro rodiče se vztahy dost podstatně mění. Již nemají celý den kontrolu nad chováním dítěte a nad tím, jak se cítí. Za výchovu už odpovídají i učitelé, které na začátku školního roku vlastně vůbec neznají. Při dnech otevřených dveří je sice mohou vidět a i si s nimi chvíli popovídat, přesto teprve v září začne vše naplno. Je nezbytné, aby rodiče měli k učitelkám důvěru, neměli by v ní vidět konkurenci. Rodiče také začínají vidět své dítě objektivem ostatních dětí – porovnávají ho, většinou objektivněji než dříve. Ovšem jsou i rodiče, kteří jsou k dítěti kritičtější, protože jeho schopnosti a dovednosti hodnotí podle jeho spolužáků. Porovnávají se také způsoby výchovy, kvalita partnerského vztahu nebo angažovanost ve školce. I rodiče musejí v nové skupině najít svou pozici a sebevědomě ji obhajovat.

Děti a temperament

Z hlediska psychologie se rozlišují tři typy chování u dětí. Podle toho, jaké dítě je, by měli učitelé i rodiče k dítěti přistupovat. Ne vždy to ale dělají (děláme). Jinak by měla učitelka jednat s dítětem pasivním, jinak s nedůtklivým. Ne všechno, co vám začne dítě po nástupu do školky předvádět, je zapříčiněno špatnou výchovou nebo procesem adaptace. Je vždy třeba brát zřetel na individualitu dětí, k čemuž vám pomůže právě následující rozdělení:

Nenáročné dítě: Obecně se projevuje vyrovnanou náladou bez kolísání. Už jako kojenec si zvyká na rytmus bdění a spánku a krmení bez problémů. Snadno se přizpůsobuje změnám. Reaguje spíše klidně vůči cizím a obecně vůči novým věcem, je spíše otevřené. Sem podle psychologů patří asi polovina všech dětí.

Pasivní děti: V nových situacích je spíše zdrženlivé, přivyká si a přizpůsobuje se delší dobu. Reaguje klidně na zklamání. Tyto děti označují psychologové jako „plaché“ – sem patří asi 1–2/10 dětí.

Nedůtklivé děti: Tyhle děti mívají špatnou náladu, na nové situace reagují protestně a stahují se do pozadí. Špatně se přizpůsobují. Citově reagují prudce, často a hlasitě pláčou, jsou hodně aktivní a jejich pozornost se dá snadno odvést jinam. Bývají označovány jako hyperaktivní. Sem patří asi jedna až dvě desetiny dětí. Třetina dětí se nedá zařadit do žádné z popsaných skupin.

Kdy končí adaptace?

Zvládnout proces adaptace netrvá den dva, někdy ani týden, jak všichni vroucně očekávají. Potíží může nastat spousta – pláč při rozloučení, nechuť ke školce, odmítání školky, bolení bříška, hlavy, neshody s dětmi a paní učitelkou, agresivní chování... „Nemá cenu se ale obávat dopředu, většina dětí po zvyknutí školku zvládá dobře. Když potíže přijdou, naslouchejte dítěti, povídejte si o nich, berte dítě vážně. Snažte se mu účinně pomoci, není však vhodné dítě hned přestat dávat do školky. Nějaké adaptační potíže jsou zpočátku běžné, dítě si musí zvyknout na neznámé prostředí i nové lidi, na pravidelný pobyt bez rodičů,“ říká psycholožka Tereza Beníšková. Situaci jistě pomáhají zvládat rituály. Proto je dobře, když je ve „školkování“ nějaký systém, například jak probíhá ráno při odchodu do školky – v jakém pořadí se dělají ranní povinnosti, v kolik se chodí do školky a podobně. „Osvědčuje se i dávat dítě do školky raději každý den než někdy ano a někdy ne, dítě si pak na školku lépe zvyká.

Občas se stává, že když vodí dítě do školky maminka, dítě hodně pláče, ale když ho vede tatínek, tak to probíhá bez potíží, může to být ale samozřejmě i obráceně. Většinou maminka školku více řeší, má větší strach, jak to jejich zlatíčko zvládne, proto pak odloučení víc prožívá,“ dodává psycholožka. Psychika dítěte se s nástupem do školky mění, dítě přechází do další vývojové úrovně. Jsou na něj kladeny jiné nároky, čeká se, že se bude jinak chovat, že dokáže věci, které dosud nedělalo. To je vždy pro psychiku zatěžující. „Pokud je ale dítě na školku či školu přiměřeně zralé, je zátěž působená školkou nebo školou také zdravá a ve prospěch dítěte. Určitá úroveň stimulace a zátěže je potřebná. Je to stejné jako v posilovně, také je potřeba cvičit s nějakou zátěží, aby se došlo k žádoucím výsledkům,“ říká psycholožka Tereza Beníšková.


Na co si dát pozor

Maminčin odborník Mgr. Tereza Beníšková psycholožka, pracuje v pedagogicko- psychologické poradně v Kadani, zaměřuje se na diagnostiku dětí a dospělých

Počítejte s tím, že dítě se nejspíš bude po nástupu do školky nebo školy chovat jinak než dřív. Může být unavenější, nebo naopak doma lítat jako utržené ze řetězu, může být klidné či nemluvné. Po několika týdnech by se chování dítěte mělo vracet k normálu. Pokud se tak neděje nebo si dítě stěžuje, že mu někdo ubližuje či ho něco bolí (v souvislosti se školou či školkou), zbystřete. Zeptejte se paní učitelky, co o tom ví ona, sledujte dítě, jak se situace vyvíjí dál, a řešte ji. Zpočátku dejte dítěti čas, když se do sebe uzavře, povídejte si s ním, jen když chce. Vyprávějte mu vlastní zážitky. Pokud to bude trvat déle, poraďte se s učitelkou, jak se dítě chová ve školce a jak jeho potíže vidí ona. Jestliže budou adaptační problémy trvat dlouho, je vhodné vyhledat psychologa. Šikana existuje i mezi malými dětmi, bohužel. Není však tak promyšlená jako u větších dětí a děti od ní snáze upustí. Je ale třeba, aby učitelka měla přehled o tom, co se ve třídě děje, aby případnou šikanu mohla řešit hned na počátku. Bylo by dobré, aby se děti nestyděly přijít za paní učitelkou a svěřit se jí s tím, že jim někdo ubližuje. Paní učitelka by neměla takové stížnosti brát na lehkou váhu a neodbývat dítě slovy: „Nežaluj zase!“ nebo „Vyřiďte si to mezi sebou.“ Běžné dětské neshody si děti vyřídit dokážou, ale když někdo silnější trvale ubližuje slabšímu, je potřeba, aby učitelka rázně zakročila se vší autoritou.


Jaké mají vaše děti vztahy ve školce (ve škole)?

Jana Bernášková, Justýnka (3)

Justýnka chodí už od dvou let do soukromé školky. Takhle malé dítě se často fixuje na jednu z učitelek, pak je trochu problém, když vám otěhotní… A má ve školce kamarády; je hezké, že už teď navazuje přátelství.

Ivana Jirešová, Sofie (4)

Sofince přezdívají ve školce Sluníčko, protože se pořád směje a děti s ní chtějí chodit na procházku za ruku. Má báječnou učitelku, kterou přezdívá „pohádková babička“. Když některé děti zlobí, tak se diví a ptá: „Maminko, proč jsou takoví?“

Zdena Žádníková, Andrea (7) a Jana (3)

Moje dcery odpoledne doslova slezou z paní učitelky a ještě dalších deset minut mi říkají: „Paní učitelko.“ Mají kamarádky na život a na smrt a už mají i „milence“. Řekla bych, že se školkou máme nadstandardně kladné vztahy.


Tak trochu jiná školka...

První pobočka anglické školky MONTY v Praze funguje podle osvědčené metody ceněné uznávanými psychology. Pracují zde kvalifikovaní učitelé a rodilí mluvčí a také zdravotní sestry. Je určena dětem od jednoho roku do sedmi let a srdečně jsou vítány i děti z jiných zemí, mluvící jakýmkoli jazykem. Denně s dětmi hovoří rodilí mluvčí a ve školce učí i několik mužů! Rodiče na školce oceňují především individuální přístup ke každému dítěti, jeden učitel pečuje nejvýše o pět dětí, což garantuje plné bezpečí dětí a také kvalitu jazykové přípravy. Děti si tu ale hlavně hrají, tancují, sportují a podobně. Školka dětem nabízí i pravidelné konzultace s dětským psychologem a logopedii s odborníkem. Výchova dětí zde není autoritativní, ale spíše partnerská s trváním na hranicích (žádné buzerování dětí za účelem zjednodušení práce učitelek), vstřícnost a otevřenost k dětem i rodičům, výchova k empatii, smyslu pro kolektiv, ale i k samostatnosti a nezávislosti. Školka je navíc umístěna v rodinném domě, kde je klid a zalesněné prostředí, což dává dětem pocit bezpečí. Jednou týdně děti chodí do nedaleké sokolovny a od září 2009 začne školka spolupracovat s herečkou Petrou Špindlerovou, která povede dětskou jógu. Kromě toho mají děti k dispozici počítač, na kterém pomocí webkamery komunikují s kamarády z celého světa a také s Montíky z ostravské MONTY školky. Více na www.montyskolka.cz

Témata: Děti, Časopis Maminka, Přítomnost rodičů, Nováček, Psychika dítěte, Sokolov, Pravidelný pobyt, Vztah, Monty, Ivana Jirešová