[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Odhalení krevních skupin patří mezi významné objevy lékařství počátku 20. století. Jako první identifikoval – tehdy pouze 3 skupiny – vídeňský lékař Karl Landsteiner již v roce 1900. Spolu s Alexandrem Wienerem se podílel i na objevu Rh faktoru v roce 1937. Specifikace krevních skupin je však pevně spjata i se jménem českého lékaře Jana Janského, který jako první popsal na základě pokusů s krevními séry všechny 4 skupiny. Tento poznatek měl obrovský význam zejména v případě transfuzí, které postupem času přestaly být smrtelným rizikem pro pacienta, ale i v dalších situacích, například v těhotenství.
Existuje 30 známých systémů pro krevní skupiny a desítky dalších krevních znaků, vyjádřených na povrchu červených krvinek. Další krevní skupiny pak nesou i bílé krvinky a krevní destičky. MUDr. Jiří Masopust z Transfuzního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem říká: „Nejznámější a nejdůležitější jsou systémy AB0 se znaky A a B a Rh se znaky D, C, c, E, e. Největší význam mají krevní skupiny pro krevní transfuze. Proti nim si totiž může příjemce vytvářet protilátky, které jsou schopné způsobit různě těžké, výjimečně i smrtelné, reakce. Jejich neshoda mezi plodem a matkou může vést ke komplikacím v těhotenství a po porodu.
Významné jsou pro transplantace orgánů a krvetvorných buněk. Znalost krevních skupin se uplatňuje v soudním lékařství (identifikace neznámých osob, průkaz krevní skupiny z krevních skvrn a sekretů), pro průkaz otcovství apod., kde však byly prakticky vytlačeny novými metodami na principu DNA diagnostiky.“ A podle čeho se vlastně krevní skupiny určují? Na membránách erytrocytů se vyskytují různé antigeny bílkovinné podstaty zvané aglutinogeny, z nichž nejvýznamnější jsou aglutinogen A a aglutinogen B. Podle toho, které z těchto aglutinogenů jsou přítomny, se určuje krevní skupina: (skupina A – tvoří se pouze aglutinogen A, skupina B – tvoří se pouze aglutinogen B, skupina AB – tvoří se oba aglutinogeny, skupina 0 – netvoří se žádný aglutinogen).
Proč znát krevní skupinu v těhotenství? Mnoho žen v těhotenských poradnách zajímá, proč je najednou tak důležité znát svoji krevní skupinu. MUDr. Masopust to vysvětluje: „V případě neshody krevních skupin u matky a plodu (dědí i znaky otce) se mohou v průběhu těhotenství nebo po porodu rozpadnout červené krvinky nebo dojít k potlačení krvetvorby plodu či novorozence, což může vést k těžké chudokrevnosti až k úmrtí plodu nebo k poškození novorozence vysokou koncentrací bilirubinu. Nejzávažnější projevy nastávají, pokud těhotná není nositelkou znaku D (D negativní, neodborně označováno jako „Rh negativní“), plod nese znak D (D pozitivní, „Rh pozitivní“) a v krvi těhotné jsou přítomny protilátky proti znaku D.
Naštěstí lze tvorbě těchto protilátek účinně bránit podáváním specifického imunoglobulinu během těhotenství a po porodu…“ Při inkompatibilním těhotenství, kdy matka je Rh–, zatímco dítě zdědilo po otci Rh+, dochází ke stavu, kdy matčin imunitní systém bojuje proti plodu (plod je Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý). První těhotenství většinou rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu. Ovšem toto množství stačí k imunizaci matky, proto každé další nekompatibilní těhotenství by bylo mnohem rizikovější. V současné době se tomuto zamezuje podáváním anti-D protilátek do 72 hodin po porodu.
Krevní skupiny dědíme po rodičích. Od každého z rodičů přijímáme polovinu genetické výbavy, tzn., že krevní skupina vzniká ze dvou rodičovských genů. U krevní skupiny záleží konkrétně na tom, který z rodičovských genů je silnější. Pro vytvoření skupiny A a B stačí zdědit gen od jednoho z rodičů, geny A a B jsou pro tvorbu krevní skupiny A a krevní skupiny B dominantní. V případě, že zdědíme oba dominantní geny A i B, pak se samozřejmě oba projeví tím, že vznikne krevní skupina AB. Gen pro krevní skupinu 0 je slabší a bývá zastíněný dominantními geny A nebo B. V některých případech lze tedy například vyloučit otcovství pouze na základě znalosti krevních skupin. Zajímavé je také to, že jednovaječná dvojčata mají vždy naprosto shodnou krevní skupinu, protože pocházejí z jednoho oplozeného vajíčka, ale na druhé straně dvojvaječná dvojčata mohou mít různé krevní skupiny, tak jako běžní sourozenci.
Krevní skupiny se staly předmětem řady spekulací. Existují diety podle krevních skupin, říká se, že konkrétní krevní skupiny mohou za vznik konkrétních nemocí atd. Tak zásadní věštebnou mocí sice nedisponují, nicméně i podle odborné literatury lze na něco podobného ukázat. „Předpokládá se, že každý krevní znak plní nějakou funkci v membráně červených krvinek, ne všechny jsou však prozkoumány. Mnoho krevních skupin je umístěno na bílkovinách, zodpovědných za transport například cukrů a vody přes buněčnou membránu. Jiné krevní skupiny mají funkci receptorů pro mikroorganismy. Je známo, že krevní znaky systému Duffy jsou receptory pro Plasmodium vivax, parazita, který způsobuje malárii. Znamená to, že lidé, kteří nemají ani antigen Fya, ani antigen Fyb, jsou chráněni proti malárii. Je tomu tak třeba u afrických černochů,“ vysvětluje MUDr. Masopust. Stejně tak je částečně pravdivé tvrzení, že krevní skupiny mívají vztah k některým chorobám. „Existují studie, které ukazují na to, že u jedinců s krevní skupinou B je vyšší výskyt srdečních infarktů.
V literatuře se zmiňuje zvýšený sklon jedinců s krevní skupinou 0 ke vředové chorobě dvanáctníku, autoimunním chorobám, krvácení či virovým infekcím, jedinců s krevní skupinou A k rakovině či bakteriálním infekcím. Ale rozhodně to neznamená, že všichni lidé s krevní skupinou A budou mít rakovinu a naopak! Přítomnost či absence určitých znaků v dalších systémech pro krevní skupiny může mít vztah ke zvýšenému výskytu spontánních potratů, některých infekcí, nádorů apod.,“ tvrdí MUDr. Masopust. Na druhé straně s poruchami krvetvorby a například obávanou leukemií krevní skupiny přímo nesouvisejí. Byť, jak tvrdí doktor Masopust, současný stav poznání leukemií ukazuje na jejich genovou podstatu a určité přestavěné geny jsou zásadní pro jejich diagnostiku či prognózu. Informujte se proto včas u svého lékaře!
Pokud dojde u matky a plodu k neshodě krevních skupin, následky mohou být Fatální! Léčbou se jim dá Předejít!
U některých chorobných stavů může dojít i k přechodné změně krevní skupiny v systému AB 0, např. u některých leukemií se krevní skupina A či B mění na krevní skupinu 0, u střevních bakteriálních infekcí se u některých nemocných objevila tzv. získaná krevní skupina B.
Ve střední Evropě je nejčetnější krevní skupina A – vyskytuje se až u 43 % lidí, dále se vyskytuje hlavně v oblastech Atlantského oceánu, nejvíce u severských národů, Eskymáků a Laponců (50–60 %).
Skupina B je nejčastější ve východní a zejména jihovýchodní Asii, u Korejců, Indů a Indonésanů (30–40 %).
Skupina 0 je velmi častá ve Španělsku a v Americe u indiánů. V České republice jsou nejčastější skupiny A a 0, 0 je dokonce nejobvyklejší skupinou na celém světě, zatímco nejméně častá je skupina AB.
Pokud při transfuzi dostane pacient s krevní skupinou A červené krvinky od dárce s krevní skupinou B, začnou pacientovy anti-B protilátky dárcovské červené krvinky shlukovat a pacient pravděpodobně zemře. Podle odborníků stoprocentně neplatí ani tvrzení o krevní skupině 0 jako o univerzálním dárci, či o krevní skupině AB jako o univerzálním příjemci. Při transfuzi se doporučuje použít krev stejné skupiny, navíc je nutné provést ještě zkoušku slučitelnosti séra/plazmy pacienta a červených krvinek dárce a před vlastní transfuzí na klinickém pracovišti kontrolu krevní skupiny příjemce a transfuzního přípravku.
Co všechno už víte o této vzácné krvi, která obsahuje krvetvorné kmenové buňky? Pupečníková krev se dá odebrat jen při porodu děťátka a tak je potřeba myslet na ni už v průběhu těhotenství. Nachází se v pupeční šňůře a placentě, její odběr je bezbolestný a neohrožuje děťátko ani matku, protože se odebírá až po přestřižení pupeční šňůry. Odebráním a uskladněním vlastní pupečníkové krve se zabezpečí výhradní přístup ke krvetvorným buňkám nejen pro děťátko, kterému byla odebraná, ale v případě potřeby a shody i pro jeho sourozence. Nové možnosti využití pupečníkové krve se dnes otvírají i v oblasti tzv. regenerativní medicíny, kde vlastní kmenové buňky pomáhají obnovit poškozené části organismu. V USA a Německu probíhají experimentální studie sledující léčebné účinky vlastní pupečníkové krve při onemocněních jako cukrovka typu 1 anebo při neurologických poruchách.
Proč uskladnit pupečníkovou krev vašeho dítěte?
Pupečníková krev může zachránit život. Krvetvorné kmenové buňky, které obsahuje, se dnes používají při léčbě mnoha závažných onemocnění. Buňky v pupečníkové krvi jsou mladé, získané na začátku života. Uložené v tekutém dusíku se nepoškozují, nemění a po dobu uskladnění prakticky nestárnou. Pupečníková krev uskladněná pro potřebu dítěte je ve vlastnictví rodičů, a proto má na ni dítě výhradní právo. Rychlý přístup ke krvetvorným kmenovým buňkám může výrazně zvýšit šance na vyléčení. Pravděpodobnost použití vlastních krvetvorných buněk, a tedy i vlastní pupečníkové krve, v průběhu života je dnes odhadována na 1:400. Pupečníková krev může v případě některých onemocnění pomoci i sourozencům. Moderní technologie umožňují uchovat buňky z pupečníkové krve po dlouhou dobu. Ale rozhodnout se pro jejich odebrání můžete jen jednou v životě, a to při narození vašeho dítěte. Více na www.cordbloodcenter.cz nebo na tel. 800 900 138.