[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vaše dny probíhají za zavřenými dveřmi bytu a s kočárkem na procházkách. Ubíjející stereotyp může časem vést až k úplnému vyčerpání, i když se o tom většina maminek stydí nahlas mluvit. Jako byste s miminkem měla téměř “povinnost” být šťastná, spokojená, vyrovnaná a vše zvládat levou zadní. Jenže to tak být nemusí!
Co vás napadne jako první při slovech mateřská dovolená? Babička vám možná říkala, že jde o nejúžasnější období ve vašem životě. Vaše máma skáče radostí, že má vnoučata a nejradši by u vás doma byla pořád na návštěvě a kamarádky možná závidí, že nemusíte do práce. Může se vám začít zdát, že se s nikým v okolí nedá sdílet, co skutečně každodenní péče o dítě obnáší. Cítíte, že pracujete na plný úvazek a nejspíš ještě více a nikde nevidíte žádné ocenění, uznání, vidinu oddechu…
„V psychologii i psychoterapeutických kruzích se konečně začíná mluvit o fenoménu mateřského vyhoření. Zdá se, že je realitou čím dál většího počtu žen. Zvláště těch, které jako maminky jen zůstanou doma s dětmi a nevěnují se ničemu jinému. Ocitli jsme se v situaci, která je pro rodiny s dětmi zcela novým zážitkem. Už nevychováváme děti ve skupinách, jako byly kmeny, a ani společně se staršími vlastního rodu. V době, kdy míváme děti, jsme sice plni sil, ale zdaleka nemáme dostatek zkušeností k tomu, abychom je i dobře vychovali. Doba klade velký tlak na udržení ekonomické úrovně a situace matky, která je sama s dětmi, se stává typickou. Otec je většinu času v práci nebo v rodinách zcela chybí,“ vysvětluje psychoterapeutka Alžběta Protivanská a pokračuje: „A tak leží na matkách často zodpovědnost nejen za praktické vedení domácnosti, ale i výchovu dětí. Ze všech stran se valí doporučení, nároky a rady, jak v takové situaci uspět. Připadáte si jako efektivní, úspěšná a spoustu věcí najednou zvládající super máma. S dětmi se to má ovšem tak, že se takový stav může změnit během vteřiny. Přicházejí pocity selhání, marnosti a absolutního vyčerpání. A už v takových chvílích můžeme mluvit o počátcích mateřského vyhoření.“
Ještě než nad vámi, jako mámou, takový stres převládne, snažíte se všechno zvládnout, jak nejlépe dokážete. Milujete své dítě a přejete si pro něj to nejlepší. Přicházejí ale pochybnosti, co to vlastně to „nejlepší“ znamená, ale zdá se, že ostatní podobné starosti nemají. Zároveň si přejete pečovat i o své vztahy, tělo, kondici, dobré jídlo, kamarádky a partnera. Ve vaší mysli běží nekonečné množství dlouhatánských seznamů věcí, které je potřeba zařídit, udělat, na co nesmíte zapomenout a jak každý den, každou hodinu ideálně časově naplánovat.
„Vstáváte ještě před východem slunce, abyste stihla vše připravit a mohla trávit čas s potomkem. Zůstáváte dlouho vzhůru a teprve v momentech před usnutím nacházíte čas jen pro sebe. A pak stejně nemůžete usnout, protože vás přepadnou kolečka myšlenek o tom, zda se to vůbec dá celé zvládnout. Být mámou, ženou, partnerkou, kamarádkou, kuchařkou, milenkou… A ještě sama sebou! V prvních fázích mateřského vyhoření se ženy stávají kontrolující až úzkostné. Přepadá je strach o děti a nechtějí je nechat ani chviličku o samotě. Cítí velký vnitřní tlak na to, aby všechno obstaraly samy, a obavu, že nikdo jiný nezvládne péči o rodinu a děti stejně tak dobře jako ony,“ uvádí Alžběta Protivanská.
Následně pak brzy přichází období velkých pochybností a úpěnlivé snahy zvládnout vše naprosto dokonale. V této fázi už často máma zapomíná na sebe a své potřeby. Stává se emočně rozkolísanou a snadno se nechá rozčílit. Nakonec křičí na děti i bez důvodu a následně propadá pocitům viny. Pokud takovou situaci nezačnete řešit včas, přichází zpravidla období deprese a často zásadních unáhlených změn. Jste totálně vyčerpaná, smutná a propadáte pochybnostem o sobě. Máte dojem, že rozhodnutí pro rodinu bylo chybou a můžete v napjatých chvílích dělat unáhlená rozhodnutí. Někdy se stává, že žena začne dokonce vinit děti ze své nespokojenosti a ruku v ruce s tím vším zákonitě přicházejí vyostřené partnerské hádky.
„Každý máme jen určitou schopnost tolerance proti dlouhodobému stresu. V další fázi se může maminka zcela uzavřít světu i potřebám své rodiny. Stane se apatickou, začne ignorovat prosby a požadavky dětí i partnera. Vnitřní bolest a pocit selhání můžou být tak intenzivní, že ženy často sahají po alkoholu nebo jiných drogách, které pocity utlumí. Můžou reagovat nečekaně agresivně, prožívat hluboké pocity viny a jsou vyčerpané psychicky i fyzicky. V této situaci je již na místě kontaktovat odborníka a situaci řešit společně s ním. Poslední fázi bychom už mohli nazvat psychickým onemocněním. Takové mámě se stírají hranice mezi sebou a realitou, může působit zmateně a projevovat se pro okolí velmi zvláštním způsobem. Mohou se objevovat poruchy paměti, naprostá apatie vůči světu i sebevražedné myšlenky,“ varuje Alžběta Protivanská.
Nehrajte si na superhrdinku, která všechno zvládne a překoná. Psychika je křehká a ani sebevětším sebezapřením ji neošálíte. Ať už máte pocit, že se nacházíte v kterékoli ze zmiňovaných fází, nebo se cítíte být mateřským vyhořením ohrožena, začněte jednat. Vždy se dá taková situace řešit. „Byla byste překvapena, kdybyste věděla, kolik žen si prošlo podobným problémem. Nejste v tom sama. Cesta ven vede přes přeskládání priorit a navrácení se k péči o sebe sama. Pamatujte, že dítě je vždy jen tak v pohodě, jak v pohodě je jeho máma. Jak vyhoření zabránit? Pamatujte si toto: Vy jste vždycky na prvním místě! Častou odpovědí maminek je, že na prvním místě je přece rodina a děti. Jestliže ale sama sebe nedáte na první místo, směřujete ke stresu a vyčerpání a hrozí vám postupně i riziko vyhoření. Děti nereagují ani tak na slova nebo pravidla, která je učíte, jako na váš příklad. Zkuste se na to podívat tak, že jim ukazujete vzor toho, jak se o sebe starat. Jestliže se naučíte i v kontaktu s dětmi častěji upřednostnit sebe, učíte je i tomu, jak budou jednou v budoucnu vypadat jejich vlastní zdravé vztahy,“ je přesvědčena Alžběta Protivanská.
Nejste jen rodiče! Pečovat i nadále o partnerský vztah je pro fungování rodiny i vaši psychickou pohodu naprosto zásadní. „S příchodem dětí a přibýváním povinností se od sebe lidé často přirozeně oddalují. Pokud si ovšem naplánujete společné rituály, které budou vaší společnou jistotou, máte téměř stoprocentní jistotu, že vztah přežije všechno. Je absolutně klíčové, aby byl pravidelný a důvěrný kontakt s partnerem zajištěn v jakékoli situaci. Dopřávejte si chvíle, kdy budete zcela sami bez dětí, televize, práce, povinností nebo jiných rušivých vlivů. Každá minuta nerozdělené pozornosti, kterou věnujete svému partnerovi, se vám tisíckrát vrátí na kvalitě vašeho vztahu,“ zdůrazňuje psychoterapeutka.