[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Říká se, že brána do duše člověka je skrze jeho oči, a to je přesně ten pocit, který budete mít, když se podíváte do očí křišťálového dítěte. Na rozdíl od indigových dětí, které přišly na svět před křišťálovými dětmi v letech 1980 a 1990, tato nová "vlna lidstva" údajně začala koncem roku 1990.
Indigové děti byly poprvé identifikovány badatelkou a spisovatelkou Nancy Ann Tappe, kvůli jejich jedinečné indigové "barvě života" neboli auře. Křišťálové děti jsou dalším stupněm. Říká se o nich, že mají údajně krystalické energetické pole.
Zatímco indigové děti přišly na svět, aby vydláždily cestu novým generacím a rozbily zastaralé rituály a instituce, údělem křišťálových dětí je, aby rozvíjely, formovaly a vytvářely nové způsoby života a zároveň působily jako most mezi starým a novým. Ve skutečnosti se tyto děti často rodí indigovým rodičům, kteří tak mají schopnost podporovat a chránit tyto vzácné duše na cestě za jejich posláním.
Osobní zkušenost má i jednapadesátiletá Irena, která o tom, že se jí narodilo křišťálové dítě, neměla ani ponětí. "Na Františka jsem čekala celý život. Léta jsem měla problémy s početím, však jsem kvůli tomu přišla o dva vztahy. Až s třetím partnerem to vyšlo a narodil se nám František," vzpomíná. Toho, že je její syn "jiný" než vrstevníci, si poprvé všimla, už když byl miminko – téměř vůbec prý neplakal. Další indicie přišla, když byly Františkovi asi tři roky.
Na pískovišti, kam rád chodil, platil za jakéhosi "usměrňovatele" dětí. Když nastal konflikt, nastoupil František. Když se děti praly o lopatku, okamžitě nabídl svou nebo dokázal vymyslet něco, čím je od problému odpoutal. Pokud nějaké dítko plakalo, přišel za jeho maminkou a ptal se, co by její ratolesti udělalo radost. "Jen jsem v úžasu zírala, jak se vůbec nestyděl a šel řešit konflikty, jako kdyby mu bylo třicet, ne tři," vzpomíná Irena.
Ve školce ale začal chlapec "narážet". Kamenem úrazu byla paní učitelka, která nesnesla, když nějaké dítě jakkoliv vybočovalo z řady. "Živě si vybavuju, jak si Franta vzal jednou do školky svého milovaného plyšáka, kterému se prý zdál noc předtím ošklivý sen, a plyšák nechtěl zůstat doma. Nabídl hned ve dveřích paní učitelce, že dětem povypráví, co se plyšákovi zdálo, a že by mohl pomoct kamarádce Marušce, která trpěla nočními můrami. Reakce paní učitelky? V žádném případě, nošení hraček do školky je přísně zakázáno. Copak to nevíte, maminko?" kroutí hlavou ještě po letech Irena. Marně učitelku prosila, aby jednou udělala výjimku, že František chtěl jen pomoct. Bez úspěchu...
Na prvním stupni ve škole to už bylo o něco lepší, František měl totiž obrovské štěstí na třídní učitelku. Ta měla vůči jeho "jinakosti" pochopení a empatii a uměla z toho vytěžit maximum. František se stal jakýmsi nepsaným zástupcem třídy. Děti se na něj obracely s každým problémem, i když jeho rodiče z toho moc dobrý pocit neměli. "Byl toho plný, každý večer vždycky vyprávěl, co tíží toho a toho, věděli jsme o jeho spolužácích skoro všechno. Ale nějak záhadně s tím vším uměl pracovat..."
Na druhém stupni dokonce pomohl spolužačce vyřešit osobní problém jejích rodičů. "Měli před rozvodem a tu dívenku to velmi trápilo. Zhoršil se jí prospěch, začala trpět nespavostí... František k nim jednou přišel domů, to mu bylo třináct, a s jejími rodiči si jen tak začal vyprávět. Dodnes nevím, co přesně jim řekl, ale za půl roku přiběhl ze školy domů s obrovskou čokoládou a se zprávou, že se rodiče jeho spolužačky nakonec udobřili a žádost o rozvod stáhli. Prý jim Franta promluvil do duše tak jak nikdo jiný a oni si uvědomili, že manželskou krizi jde řešit i jinak..."
O tom, že patří mezi křišťálové děti, se jeho rodiče dozvěděli přímo od něj. "Svou diagnózu si našel v nějaké knížce a musím říct, že v ní nebylo slovíčko, které by na něj nesedlo," říká se smíchem Irena. Dnes je Františkovi dvaadvacet, vyučil se truhlářem a pomáhá sousedovi v truhlářské dílně. "Manžel si sice přál, aby šel na vysokou, protože na ni měl, ale pochopili jsme, že bychom mu tím ustřihli křídla. Náš syn miluje odmalička dřevo, a tak to byla volba jasná. Je šťastný, dělá práci, o které snil, a to je nejpodstatnější. Rozhodně nikdy jsme nenavštívili žádnou poradnu ani psychologa, který nám byl xkrát nabídnut z řad institucí všeho druhu. Franta je, jaký je, a my ho milujeme i přes jeho jinakost. Vždyť je to vlastně zázračné dítě, tak proč mu měnit charakter, touhy a jeho poslání tady na světě?" uzavírá Irena.
Zkušenost s křišťálovými dětmi má i lékařka a spánková poradkyně Magdalena Danielová. Jak s takovými dětmi pracuje, co je pro ně prospěšné a co doporučuje jejich rodičům?
Ano, mívají vědoucí pohled a často se dívají do vás. Když se do nich podíváte, tak víte, že ony vědí, jak se věci mají. Oči mívají jemné, světlé, mohou působit křehkým dojmem. Souvisí to i s tím, že mohou mít větší potřebu přijímat křemík, jejich nervová soustava ho potřebuje.
Křemík u nich doplňuji pomocí Schüsslerových solí, ale i potravou. Vzhledem k tomu, že křemík se podílí na zpevnění nervových obalů, je zřejmé, že jeho nedostatek zvýrazňuje citlivost. S citlivostí dále pracuji pomocí Bachových esencí, které pomůžou, aby dítě nebylo houba, která vše nasákne, ale aby umělo filtrovat si vjemy, které přijímá. Taky říkám rodičům, aby ve svých dětech viděli dar, a ne zátěž. Křišťálové děti mají často citlivé rodiče, kteří v dětství museli své vlohy potlačovat. Díky tomu dnes vidí, že je vhodné dítě podpořit. Stejně tak se ale tyto děti mohou narodit rodičům, kteří tuto zkušenost nemají, tam je pak potřeba více vysvětlení.
Asi kvůli neklidnému spánku a těžkým snům. Jak už jsem řekla, jsou více křehké. Každá nepochopená nebo zadržená emoce se může projevit tělesně (rýma, neklidné sny, vyrážka, často atopická, nebo i pomočování). Pokud jsou do něčeho nuceny, protože se to tak dělá, zaseknou se.
Z posledních klientů si vybavuji chlapce, který měl několik let noční děsy. Jeho maminka je také vysoce citlivá. U obou jsme pracovali s emocemi, aby je uměli lépe regulovat, a u chlapce jsme doplnili chybějící minerály – křemík, hořčík a železo pomocí tkáňových solí. Za měsíc se snížila intenzita a četnost děsů na minimum.
Osobně nemám ráda škatulky, každé dítě je jedinečné a nese hodně rysů z různých typologií. Ale setkávám se v poradenství s dětmi, se kterými rodiče často tzv. "narazí". Jsou to děti výrazně vnímavé, vědí o každé emoci v rodině a často ji hned zrcadlí. Upozorní rodiče na nesrovnalosti v tom, co říkají a jak se chovají. Ptají se, aby jim věci dávaly smysl. Často poznají nadcházející změnu v rodině dříve, než se o ní mluví. Děti, které se mnou rodiče řeší, jsou výrazně vnímavé až vysoce citlivé. Mají zapnuté smyslové senzory a sbírají všechny vjemy z okolí, někdy i přes zesilovač. Vše k nim doléhá a může je to zahltit. Bývají jim nepříjemné zvuky, výrazný ruch a také hlasitá hudba.
Vnímají výrazně kůží, cítí každý záhyb látky na těle a kvůli tomu se nerady oblékají. Fáze měsíce jim více ovlivní spánek a kvůli citlivé nervové soustavě jsou více náchylné k nočním děsům. Jsou výrazně empatické a soucítí s okolím i zvířaty. Mohou "narazit" v rodinách, kde se jí maso, ony ho často odmítají.
Je to jednota, jsou zde, aby spojovaly lidi prostřednictvím lásky, kvůli vyjádření prostřednictvím umění a účinné komunikace. Křišťálové děti vidí ostatní jako sobě rovné, bez ohledu na jejich rozdíly, a mají vzácnou schopnost vidět pod povrch do hloubky pocitů člověka. Někteří lidé také věří, že "krystaly" jsou zde, aby pracovaly na zvyšování vibrací planety prostřednictvím energetických mřížek Země – tyto mřížky také slouží jako způsob, jak tyto děti můžou komunikovat a sjednotit se s ostatními, jako jsou ony, po celém světě.
S jejich přirozenou schopností vidět rovnost přichází také hluboký odpor vůči negativitě, lhaní a manipulaci. S křišťálovým dítětem pravděpodobně nic nesvedete – místo toho uvidí vaše záměry takové, jaké jsou, a pokud vycítí nějaké postranní úmysly, neustoupí od své pravdy.
+ Ke komunikaci používají telepatii.
+ Mají úzký vztah k přírodě a ke zvířatům.
+ Jsou velmi muzikální.
+ Mají léčivé schopnosti.
+ Často hovoří o andělech, duševních rádcích a vzpomínkách na minulé životy.
+ Jsou nebojácné, mají velké charizma a hluboký pohled.