[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mě tedy ne. Protože já jsem neměla zkrátka vůbec žádné těhotenské příznaky. Aspoň na tak výrazné, aby mě to varovalo. Zpětně si uvědomuji, že mi jednu dobu bylo maličko těžko od žaludku a že mi na čas přestala nějak vonět káva, na které mám jinak téměř závislost. Ale to bylo tak nějak všechno, a pokud nemáte podezření, tak si tyhle věci dohromady nedáte.
Další věc – přibírání. „Přece sis musela všimnout, že přibíráš!“ tvrdí mi všichni. Ruku na srdce, nevšimla. Sama o sobě nejsem úplně hubená, jsem takový ten typ „pevné tloušťky“, jak s oblibou říkává můj brácha. Tedy že sportuji, hýbu se, jsem zpevněná, ale přitom pořád taková oplácaná s pár kily navíc. A k tomu jsem poměrně vysoká, takže kila se na mě rozkládají rovnoměrně.
Jak podotkla i moje gynekoložka, na tomto typu postavy se postupující těhotenství projevuje pomalu. K tomu je třeba říct, že nenápadné nabírání začalo až někdy v říjnu, kdy jsem byla ve čtvrtém měsíci. A já přibírám na podzim každoročně, zkrátka mi s klesajícími teplotami víc chutná a přes zimu se zakulacuji. Možná, že kdybych otěhotněla v jinou dobu, všimla bych si toho dřív.