Maminka.czŠkolák

Krize středního věku? Potká i vás!

, Časopis Moje psychologie
13. 11. 2009
Krize středního věku? Potká i vás!
Někdo se vydá na cestu kolem světa, jiný vymění svoji ženu. Proč právě teď přišla pravá chvíle od základů změnit život? Mám krizi středního věku, říkají. Je to výmluva, proč dělat zvláštní a nečekané věci, nebo stav duše, pro který bychom měli najít pochopení?

„Prožívám zvláštní období. Hledám sám sebe,“ řekl mi nedávno jeden dvaačtyřicátník. V květnu seděl ve slavnostní aule střední školy, díval se, jak si jde jeho syn pro maturitní vysvědčení, a došlo mu, že syn už je dospělý. Když skončil oběd a on se vrátil do kanceláře, zjistil, že během jeho nepřítomnosti ho vůbec nikdo nehledal. Jeho! Šéfa! Podřízení, klienti… všichni se obešli bez něj. Dorazil domů, lehl si do postele vedle manželky a… rozplakal se.

Dosud pracoval jako šílený. Má dům, manželku, dospělého syna a fungující firmu, která ho – jak se ukázalo – nepotřebuje. Ale co dál? Všichni máme občas splín, jenže tohle je něco jiného. Pocit, že jsme v koncích… Uvědomění si, že i když máme všechno, nejsme vůbec šťastní. Proč? „Krize středního věku je krizí nastoupené životní dráhy, úzkostným pocitem, že se přiblížil bod obratu – bod, za kterým už nebude reálné učinit žádnou významnou životní změnu, protože na ni člověk bude příliš starý nebo nebude mít dost sil,“ říká Michal Hrdlička, přednosta Dětské psychiatrické kliniky ve FN Motol a jeden z autorů knihy Krize středního věku – úskalí a šance.

Krize středního věku je fáze života, která svádí k bilancování. A doba, kdy má člověk pocit, že pokud chce v životě něco změnit, musí to udělat teď hned. „Určitý psychologický přechod prožívá v období středního věku drtivá většina lidí – mužů i žen. Jak velká část z nich se však v tomto období potýká se skutečnou krizí, to zcela jasné není. Autoři se v názoru na tuto otázku rozcházejí, někteří mluví o 20, jiní až o 80 %. Krize středního věku bývá definována různě. Dominantním pocitem však bývá pocit určité prázdnoty, obavy, že nás už nic nového v životě nečeká, a že cíle, kterých jsme dosáhli, nás nedokázaly přivést k pocitu naplnění a životní spokojenosti,“ vysvětluje brněnský psycholog Julián Kuric.

Život ve středním věku

Autoři knihy Krize středního věku – úskalí a šance píšou, že úzkostné pocity spojené s bilancováním se objevují mezi pětatřicátým až padesátým rokem života. Přesně však tuhle hranici určit nelze, protože u každého je to jinak. Kdo se ženil ve dvaceti, ihned založil rodinu a od té doby žije ve stejném domě a pracuje pořád na stejném místě, může mít krizi už ve třiceti letech. Naopak kdo vystudoval dvě vysoké školy, cestoval po světě, budoval kariéru a oženil se až dávno po třicítce, toho tentýž pocit může zasáhnout třeba v padesáti. Střední věk označují odborníci za krizi také z toho důvodu, že člověk se v rozmezí několika let musí vyrovnat s řadou životních změn, které pro něj mohou být stresující.

„V období středního věku musí člověk poprvé ve své životní dráze čelit masivnímu nástupu nemoci a smrti do života, a to jak v okruhu rodiny, tak i v okruhu svých učitelů, spolužáků, vrstevníků a přátel – fakt, který už se napříště stane neodlučitelnou součástí životní zkušenosti. K tomu se přidává vlastní zkušenost se stárnoucím organismem a první známky ubývajících sil. A úbytek sil jde ruku v ruce s úbytkem motivace,“ říká Michal Hrdlička. V období kolem čtyřiceti je taky nutné přijmout fakt, že začíná stárnout i tělo: zbavit se nadbytečných kilogramů už není tak jednoduché, jako to bývalo kdysi, vrásky v zrcadle jsou čím dál zřetelnější a z hřebenu člověk čas od času vytáhne šedinu.

Proč si začnou s jinými?

Psychologové mají zkušenost, že neschopnost přijmout tělo stárnoucího partnera, a fakt, že to dvojici po dvacetiletém manželství v sexu nebude fungovat tak jako kdysi, jsou dva hlavní důvody, proč lidé ve středním věku navazují vztah s novými partnery. Nejde jen o sex. Když si čtyřicátník najde dvacetiletou partnerku, sice to do jeho života přináší sexuální revoluci, možná důležitější je ale v tu chvíli vidina, že přes někoho nového lze omládnout a odložit tak vlastní stárnutí.

Z tohoto tématu se zrodil film Americká krása, kde čtyřicátník Kevin Spacey opustí zaměstnání, manželku a ulehne do postele se spolužačkou své dcery. Jinak krizi prožívají muži a jinak ženy. Pokud si muž najde mladší partnerku, není to primárně z toho důvodu, že by chtěl změnit způsob života. On vlastně nechce nic měnit. A už vůbec ne takovým způsobem, jakým to kdysi učinil při vstupu do manželství. Zkrátka chce mít vedle sebe atraktivní, mladou ženu. Tečka.

Ovšem jeho původní žena to taky nemá jednoduché. Po dvaceti letech manželství se musí smířit hlavně s tím, že děti jsou dospělé a opouštějí rodinu. A nuda v prázdném bytě, když je jí teprve čtyřicet? Na to si zatím připadá pořád ještě mladá… Takže krize středního věku se u ní projeví tím, že si taky začne hledat jiného partnera. Takového, se kterým může chodit do kina, na výstavy, jezdit na kole a objevovat svět. Dotyčná má představu, že tohle všechno jí umožní pouze vztah s novým partnerem. Někdy ano. Mnohdy si ale neuvědomuje, že tyto změny klidně může udělat sama – stačí si koupit vstupenku, kolo nebo letenku.

====Život na konci světa====
Když krizi středního věku prožívá žena, málokdy to poznáte. Když se toto životní období snaží zvládnout muž, je to zřejmé na první pohled: tisíce slov, silná gesta, v koutku úst brčko, v předsíni zabalený kufr a odhodlání vyrazit do světa a vrátit se nejdřív za rok. Proč se o ženské krizi mluví ve společnosti výrazně méně a její řešení bývají v konečném důsledku méně nápadná? Že krizi středního věku prožívají výrazně hůře muži než ženy, v tom se shoduje většina autorů odborných publikací a ze své terapeutické praxe to potvrzuje i psycholog Julián Kuric.

Na otázku, proč je tomu tak, však psycholog odpovídá zeširoka: „Možná že období růstu je u mužů víc spojeno s pracovní kariérou a dosažením úspěchu, případně s jistými mocenskými tendencemi. Připustit si, že čelíme počínající ztrátě životních sil a časem bude nezbytně nutné ustoupit z dosažených pozic mladším, je pak pro muže obtížnější než pro ženy.“ S trochou nadsázky je podle odborníka možné si představit, že tento pocit v sobě muži nosí už od dob, kdy jsme ještě žili v jeskyních. „Ve skupině pralidí má každý své jasné místo. Mladí muži jsou důležití, protože jsou to bojovníci a lovci, zabezpečují přežití rodu. Mladé ženy jsou pak snad ještě důležitější, neboť tvoří nový život.

Starší ženy jsou také značně významné, neboť pomáhají mladším ženám s výchovou dětí, zatímco ony rodí potomky další. Ale hodnota starších mužů se zdá být poněkud sporná... Tak aspoň rychle vymyslíme důležitou ,radu starších‘, jakousi databázi moudra. Avšak v dnešní moderní době, kdy si i ten nejhorší počítač pomatuje mnohonásobně víc než nejbystřejší muž, navíc při prokazatelném nárůstu demencí všemožných typů, se význam rady starších stává relativním...“ dodává.

Komplikovanější prožívání krize u mužů se zkrátka zrodilo z prostého faktu, že na rozdíl od žen jsou odmalička vedeni k výkonu. A výkon je spojený s úspěchem. Ženy – aniž bychom ovšem mohli paušalizovat – to mívají jinak. Stále ještě nejsou vychovávány k výkonu tolik jako muži a svoji hlavní realizaci vidí i jinde než v práci, takže najít východiska z krize je pro ně podstatně jednodušší.

====Ale kdo mi pomůže?====
Od pocitu, že jsou v koncích, si muži pomáhají všemožnými – už zmíněnými – berličkami, ze kterých někdy okolí šílí: zážitky s drogami, koupě motorky nebo sportovního auta, výprava na druhý konec zeměkoule, mladší milenka... Pánové prominou, ale někdy to působí nejen banálně, ale i trapně. „Řada pokusů o boj s krizí skutečně vyznívá poněkud nezrale. Jejich společným jmenovatelem bývá zpravidla pokus o zoufalé ignorování faktu středního věku a poněkud křečovitě působící snaha dokázat si, že zůstávají pořád stejně mladými a výkonnými jako kdysi.

Navazování vztahů s partnery o generaci mladšími a pachtění se po adrenalinových zážitcích pak bývá typickým příkladem těchto nemoudrých tendencí,“ říká psycholog Julián Kuric. S muži potýkajícími se s krizí středního věku to nemají jednoduché ani jejich ženy, přestože se nacházejí třeba v podobné životní situaci. „Michalovi je čtyřicet sedm let a za poslední rok se povahově hodně změnil. Je nespokojený ve své práci, přestože ji měl vždycky rád. Domů chodí naštvaný.

A přestal si se mnou povídat. Když se ho zeptám, na co myslí a jestli by si chtěl o něčem promluvit, nemyslí na nic a promluvit si nepotřebuje. Prý to zvládne sám. Co? Celý večer pak zírá na počítač nebo televizi a v pracovním týdnu se opakuje v podstatě pořád dokola to samé,“ vypráví třiačtyřicetiletá Klára. Ráda by svému manželovi pomohla, ale neví jak. „Co můj muž vlastně chce?“ ptá se. Jak se vyrovnat s tímto životním přelomem?

Opatrné konce

Problém většiny lidí je, že se myšlenky na stáří snaží zahnat nečekanými, zvláštními a možná i zábavnými věcmi. Navzdory tomu, že spousta z nich má své kouzlo, dlouhodobě smutek nevyléčí. Je to hezké, ale trvá to chvíli. Psycholog Julián Kuric říká, že v krizi středního věku se musí člověk především smířit s představou vlastního stáří. Pokud doposud myšlenky na tohle období zaháněl, spojoval je se strachem a obavami, musí prolomit začarovaný kruh a najít nový směr a jiné hodnoty, než je krása, zdatnost a vysoké výkony. „Když přirovnáme lidský život k dráze slunce, je dobré vnímat jeho dopolední pouť – sílící záři a vrcholící polední sílu – i pozvolné směřování k západu. Od slunce bychom neočekávali, že bude odpoledne zářit stále silněji.

Tak jak můžeme očekávat od svého života, že jeho odpolední část bude vitálnější než dopolední? Dráhu slunce nelze zastavit. A není důvod to dělat. Není na ní nic špatného. Vždyť kolik z nás má nakonec ve větší oblibě odpolední, klidnější část dne, než dopolední shon?“ ptá se odborník. Když lidé mluví o krizi středního věku, často říkají, že jsou v koncích... To taky může znamenat, že si splnili nějaký sen. Něco, co si před pár lety velmi přáli a co se jim zdálo nesplnitelné.

Teď to mají a... pláčou. Možná by bylo dobré zamyslet se, jestli některých cílů nedosahujeme v životě příliš rychle. Mít ve dvaačtyřiceti dospělé dítě, fungující firmu, klidné manželství? Nestálo by tohle všechno za delší cestu, protože nikoli cíl, ale cesta nebo proces jsou možná ty největší radosti? A tak jestli jste právě v krizi a přemýšlíte nad novými životními sny, vychutnejte si jejich plnění možná o trochu víc než předtím. A věřte, že jakákoli krize se dá překonat, tedy pokud přijmete fakt, že stárnete, a budete věřit v lepší příště.

Předplatné časopisu Maminka
Témata: Děti, Školák, Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Věk, Pocit naplnění, Životní spokojenost, Dospělé dítě, Bilancování, Klidné manželství, Krize

Mohlo by vás zajímat
Máte přecitlivělé dítě? Zdánlivá slabost může být výhrou
Marta Jandová: Dcera chodí do státní školy, na úkoly jsme připraveni
Kdy nechat děti doma samotné? Nejdřív ve 12 letech, tvrdí odborníci!
Pár dní ve školce a už je zase nemocné? Poradíme vám, jak podpořit imunitu
Jsem v tom? Jak poznáte, že jste těhotná, i bez testu
Tohle napsal muž o břichu své ženy! Na internetu z toho byl poprask!
O druhé dítě se snažíme už osm let. Pořád se nevzdávám naděje
Herečky, které otěhotněly během natáčení! Podařilo se to zamaskovat?
Něžné, dojemné i smutné. Prarodiče se poprvé vidí s vnoučaty

Horoskopy

Rak Milí Raci, nastoupili jste do rozjetého vlaku pracovního úspěchy, klidu a lásky. Konečně už nemusíte…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Albert, Elvíra, Elvira





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu