[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jistě, je to vaše společné dítě, k jehož početí jste oba přispěli rovným dílem. Podle stejné logiky byste se měli také podílet na povinnostech a úkonech, které jsou s péčí o dítě spojené. Nicméně pokud v sobě hýčkáte naději na to, že budete ruku v ruce přebalovat, mazat opruzené zadečky a mixovat kašičky, raději vše poněkud upravte. Ať už proto, že spousta otců má zejména k vyměňování použitých plenek rezervovaný postoj, nebo proto, že vaše představy o tom, co ještě spadá do adekvátní péče o miminko, se možná budou značně lišit.
Když se nám narodilo první dítě, manžel jezdil automobilové rallye a přirozeně byl rád, pokud mu jeho manželka přijela fandit. Původně jsem měla předsevzetí, že se stanu dokonalou matkou (v podstatě jakousi kombinací matky z příručky o kojení a reklamy na životní pojištění) a budu dělat všechno tak, jak se má a jak to odborníci doporučují. Když jsem ale manželovi řekla, že moje představy o dokonalé hygieně a klidném prostředí pro miminko příliš nekorespondují s fanděním u závodní trati, vůbec nechápal, kde je problém: „Přebalit a nakojit se snad dá kdekoli, ne?“ Smázl moje námitky argumentem, který mě uzemnil.
Samozřejmě jsem s ním absolutně nesouhlasila a abych mu dokázala, že je to blbost, musela jsem se vydat do terénu, kde jsem zjistila, že přebalit a nakojit se dá skutečně kdekoli. Mezi moje mistrovské kousky se tak zařadilo přebalování v oranici a omývání dětského zadečku vodou z petky. Velmi nerada to přiznávám, ale manželův racionální přístup ukotvil moje vznosné hygienické ideály a v budoucnu nám ušetřil spoustu práce i nervů. Není totiž vůbec od věci zapojit do péče o miminko i partnera. Ručím vám za to, že prospěch z toho budou mít všichni zúčastnění – dokonce i ti, kteří to zpočátku zcela vylučovali.
Tátové pojímají péči o děti jinak než mámy. To ale neznamená, že je to špatně. Naopak, je to velmi obohacující pro všechny členy rodiny.
Statistiky ohledně toho, jak se muži zapojují do péče o své děti, nejsou příliš příznivé a otcové z nich nevycházejí nijak oslnivě. Tak například podle údajů, které letos zveřejnil U. S. Bureau of Labor Statistics, tráví ženy fyzickou péčí (to znamená koupáním, přebalováním, krmením…) o děti mladší šesti let v průměru víc než hodinu denně, zatímco otcové pouhých šestadvacet minut. K podobným závěrům došel i výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR, jehož výsledky byly představeny v roce 2016. V něm se ukázalo, že ženy stráví přes týden domácími pracemi a péčí o děti čtyři a půl hodiny (o víkendu o deset minut méně), zatímco muži ve všední dny dvě a půl hodiny (o víkendu o čtvrt hodiny víc). Podle odborníků existuje pro tuto skutečnost hned několik možných vysvětlení. Jednak jde o tradiční mužské a ženské role ukotvené tisíciletími evoluce, kdy muži zajišťovali obživu a ženy se staraly o potomky. Toto rozdělení i v dnešní době podporuje skutečnost, že na mateřské dovolené zůstávají s dětmi v drtivé většině případů ženy. Převážný díl péče o děti tedy připadá na ně.
Kromě toho se matky často obávají, že by muži péči o miminko nezvládli, a tak ji po nich ani nepožadují, což zpětně vede k tomu, že si otcové v tomto ohledu nevěří a pomáhat se ani příliš nesnaží. Psycholožka Eva Malá k tomu však podotýká, že jde o obrovský omyl: „Otcové možná pojímají péči o děti jinak než matky, ale to vůbec neznamená, že je to špatně. Naopak. To, že si to udělají po svém, je velmi obohacující zkušenost pro všechny členy rodiny. Tím, že je ženy někdy odstavují a vlastně izolují od péče o děti, jim vůbec nedají příležitost, aby otcové ukázali, co v nich je.“
Výzkum z roku 2014 publikovaný v odborném magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences dokonce zjistil, že staráním se o děti se mužský mozek mění. Když mají otcové příležitost starat se o malé děti, dochází v jejich mozku ke změnám a posílení některých kognitivních i emocionálních schopností. V tomto ohledu se mozek pečujícího otce více přibližuje mozku matek a reaguje lépe na potřeby dítěte. Zároveň je ale péče o miminko jedním z nejvíc stresujících faktorů, které jsou s otcovskou rolí spojené. Výzkum z roku 2015, uveřejněný v magazínu Journal of Personality and Social Psychology, zjišťoval, jak novopečení rodiče vnímají svoji roli a co jim na ní připadá nejtěžší.
Čerství otcové se shodovali, že se samozřejmě jedná o nádhernou a jedinečnou zkušenost, která je však také spojena s určitou mírou stresu. Jako nejvíc stresující faktory uváděli únavu, finanční náklady a právě péči o dítě. Nešlo o to, že by se o své potomky nechtěli starat, ale o nejistotu, kterou při jejich plnění pociťovali. Naprostá většina z nich neměla před narozením prvního potomka s péčí o malé děti žádné zkušenosti, obávala se, že to nezvládne, nebo že kvůli tomu nastane konflikt. A jen tak pro zajímavost, významné části otců vadila skutečnost, že jednotlivé úkony (přebalování, krmení, uspávání…) se nedají ani odložit na později, ani předem naplánovat na přesný čas.
Speciální kapitolou péče o miminko je přebalování, které představuje pro spoustu otců prakticky životní výzvu. Internet přetéká vtipnými videy zachycujícími zoufalé otce, jejichž přebalování připomíná snahu dostat chobotnici do síťovky a obvykle jsou přebalující otcové zdrojem pobavení. Přitom ale podceňování mužů v této záležitosti nemá vůbec žádné reálné opodstatnění. Společnost Tesco si dokonce na toto téma nechala zpracovat v roce 2004 výzkum, při kterém se ukázalo, že muži jsou v přebalování efektivnější a rychlejší než ženy (v průměru o jednu minutu).
„Důvodem, proč muž váhá zapojit se do péče o dítě, může být i obava z toho, že neudělá všechno podle ženiných představ. Neexistuje ale nic jako jediný správný způsob, kterým se dá pečovat o miminko. Pokud dá žena svému partnerovi prostor a on projeví snahu, ve finále budou nejspíš oba překvapeni velikostí skrytých rezerv.“ Vykašlete se tedy na všechny složité návody a manuály. Váš partner vystačí jen s několika málo přebalovacími body, na které přísahají všichni zkušení otcové: Před přebalováním si přichystejte všechny potřebné věci na dosah ruky.
Snažte se dýchat ústy (ale na druhou stranu, čím větší zápach, tím rychlejší akce). Dítě by mělo při přebalování ležet na zádech a akci vám výrazně usnadní, pokud bude mít nohy směrem k vám. Zbytek už doladíte selským rozumem a zručnost získáte praxí a opakováním. A jen tak mimochodem, je vědecky prokázáno, že ženy mají citlivější čich než muži.
Zatímco do přebalování, koupání či uspávání se mohou otcové zapojit téměř okamžitě po narození potomka, s krmením je to složitější – zejména pokud je dítě plně kojené. Nicméně ani při kojení nemusí být otec odstavený na vedlejší kolej. Hned několik výzkumů potvrdilo, že otec má při kojení nezastupitelnou roli a pokud v něm matku podporuje, probíhá kojení lépe, bezproblémověji a matka své dítě kojí déle. Jde především o psychickou podporu, povzbuzování a sdílení případných partnerčiných obav a nejistot ohledně kojení.
Jakmile nastoupí na scénu umělé mléko a krmení z láhve, mohou se podílet aktivněji už i otcové. Odborníci upozorňují, že často se nesprávně spojuje bonding pouze s matkami, protože právě jim se novorozené miminko pokládá na holé tělo a při kojení mají s dítětem kontakt „kůže na kůži“. Bonding samozřejmě existuje i mezi tatínky a dětmi a právě krmení je vynikající příležitostí, jak ho podporovat. Dítě potřebuje cítit dotek pokožky, slyšet tlukot srdce a vnímat přirozenou vůni svých rodičů.
Při krmení (přirozeně to platí pro úplně malá miminka a nikoli pro tříletá batolata) se proto tatínek klidně může svléknout do půli těla a chovat dítě v náručí. Vyhněte se přitom deodorantům či parfémům, které zcela přebijí přirozenou tělesnou vůni. Dětem se víc líbí na levé straně, kde cítí tlukot srdce, bude je uklidňovat, pokud budou moci sledovat pohled toho, kdo je krmí.
Článek vyšel v časopisu Maminka a byl redakčně zkrácen. Aktuální číslo si můžete koupit na ikiosek.cz/maminka. Tady si můžete objednat i předplatné s dárkem.