[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je to přece v životě stejné jako v letadle, a pokud nejdřív nenasadíte kyslíkovou masku sobě, pro ostatní toho nejspíš už moc nezmůžete. Teoreticky jsem byla vzdělaná až na půdu, ale praxe kulhala. „Bouchla“ jsem v létě 2019 – na prázdniny jsem si naplánovala spoustu aktivit se svou dcerou, cestu k moři pro celou rodinu a hodně, hodně odpočinku pro sebe. Ale pak se „něco“ pokazilo. Přicházely pracovní nabídky, které jsem „nemohla odmítnout“. Zahrada volala po revitalizaci. A pokročit s exteriérem domu, to se v létě přímo nabízí, no ne? Nakonec jsem lítala celé to horké léto jako hadr na holi, dva měsíce nadávala na egocentrickou autorku knihy, kterou jsem tou dobou redigovala, a když se mi dvakrát podařilo odplazit se k vodě, stejně jsem byla pořád na telefonu. Dcera zpruzená, já unavená a zpruzená dvojnásob, protože jedinému, komu jsem mohla nadávat, jsem byla já sama. Jako obvykle se pro mě stalo důležitější vyvíjet aktivitu směrem k vnějšímu světu místo k sobě.
A takhle to se mnou šlo, co si pamatuju. Z mnoha důvodů, které se do určité míry budou prolínat u každé z nás. „Všechny jsme koukaly na své mámy, jak lítají stejně, jako my se dřeme. Babičky nám pořád opakovaly, že bez práce nejsou koláče, nebo stačilo, aby nás kdysi táta párkrát sjel za to, že se válíme na gauči, místo toho, abychom kmitaly. Nemluvě o tom, že právě po narození dětí se v nás všech probouzí v genech ukotvená potřeba pečovat. To je hodně silný kód, to naše nastavení – udělat šťastným hlavně naše dítě. A je v pořádku – pokud vedle něj najdeme i místo samy pro sebe. Ale to je právě to, co neumíme. A v Čechách jsme my generace 35+ vlastně ta první, která se to pokouší změnit,“ říká koučka a lektorka partnerských vztahů Daniela Torp (danielatorp.cz), která vídá opačný extrém zase v Norsku, kde na střídačku žije. „Tam si feministky vybojovaly skutečnou rovnost. Ale nikdo netušil, že to s sebou ponese jeden zásadní problém: každý v Norsku tak moc myslí sám na sebe, je takovou individualitou, že se tam vlivem tohoto nastavení víc než kdy jindy rozpadají partnerské vztahy. Ještě před pár lety tam narůstala rozvodovost, ale dneska už se lidi ani neberou, protože každý z nich myslí jen sám na sebe. A to je druhý extrém, ke kterému vede jejich až extrémní sobectví. Ale pozitivní sobectví je něco jiného,“ dodává odbornice.
Přihlaste sea zdarma dočtětetento článek
V pokračování článku také najdete
Sebeláska a hranice
Nepostradatelnost a strach
Krok za krokem k sebevymezení