[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vanessa se na mateřství těšila a brala jako samozřejmost, že po porodu bude kojit svého prvorozeného syna Roosvelta. Počáteční nadšení ale brzy vystřídalo psychické i fyzické vyčerpání. „Vzpomínám si, jak jsem jednou během kojení křičela na manžela a prosila ho, aby mi dítě kvůli bolesti vzal. Myslela jsem si, že kojení má být snadné, takže jsem se nakonec cítila jako naprosto neschopná máma,“ svěřila se pro Jam Press.
Vanessa se ale nechtěla vzdát. Byla zvyklá v životě překonávat překážky a dosahovat stanovených cílů, ať už ve své kariéře nebo v běhání. Paradoxem je, že ani fyzická bolest při zdolávání dlouhých tras, ani vedoucí pozice v práci pro ni nebyly tak obtížné, jako krmení vlastního dítěte.
Vanessa se po nějaké době neúspěšných pokusů rozhodla vyhledat pomoc laktační poradkyně. Ta zjistila, že chlapeček nepřijímá dostatek mléka, a proto měla Vanessa začít s odsáváním, aby zvýšila produkci mateřského mléka.
„Vytrvale jsem se snažila přijít na to, jak zajistit, aby přirozené kojení fungovalo, protože jsem chtěla, aby můj syn měl z mateřského mléka důležité látky pro podporu imunitního systému."
Laktační poradkyně navrhla, že Roosevelt možná trpí problémem s krátkou podjazykovou uzdičkou. Může se stát, že uzdička je natolik krátká a přirostlá, že se miminku vůbec nedaří přisát. Následoval chirurgický zákrok, při kterém lékaři Roosveltovi laserem odstranili toto omezení pohybu jazyka a rtu. Vanessa doufala, že to situaci zlepší, ale i po ní se kojení nezlepšilo. A bolest přetrvávala. A tak začala s maratonem odsávání, které dle jejích slov zabíralo každou volnou minutu dne.
„Připadala jsem si jako dojná kráva. Odsávala jsem v podstatě nepřetržitě. Měla jsem pocit, že jediné co dělám je, že žiju v bolestech, kojím, odsávám a čistím a sterilizuji odsávačku. Bylo to vyčerpávající.“
Ke všemu ještě trpěla na ucpané mlékovody, které si musela propichovat sterilizovanou jehlou. „Měla jsem neuvěřitelně bolavé bradavky a bodavé bolesti v prsou," svěřila se. Přes všechny peripetie ale byla ráda, že synovi poskytuje cenné mateřské mléko.
Po nějaké době byla ale fyzicky a psychicky vyčerpaná, a rozhodla se synovi nabídnout umělé mléko. Tento přechod pro ni nebyl snadný, cítila se provinile, že selhala jako matka. Nicméně se umělé mléko v jejich případě ukázalo být tou správnou volbou. Malý Roosevelt byl spokojený a prospíval a problémy s prsy skončily.
Navzdory tomu všemu Vanessa nikdy nelituje, že se o kojení pokusila. Její zkušenost jí navíc dala sílu pomáhat dalším matkám, které se mohou cítit stejně ztracené a nepochopené. I díky tomuto prožitku založila platformu Leva, jejímž cílem je podporovat další maminky.