[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je úžasné, kolik maminek (a vůbec žen) se v dnešní době snaží žít ohleduplněji k životnímu prostředí. Samozřejmě je možné, že u některých se jedná pouze o přechodnou pózu a módu, nicméně většina takto smýšlejících dam to jistě myslí naprosto upřímně.
Kde však najít rozumnou hranici, aby se k přírodě přátelsky smýšlející rodič nestal otrokem svých ideálů a svému potomkovi spíše neškodil?
Už dávno neplatí, že velmi ekologicky zaměřenou maminku poznáte podle batikovaného trika, copu do půli zad, sukně až na zem a s miminkem kdykoliv a kdekoliv visícím u prsu. I velmi přírodně založené maminky mohou vypadat velmi „šik“, nicméně mnohé znaky mají společné …
Často preferují domácí nebo ambulantní porod, velmi přemýšlí o vhodnosti očkování miminka, které má výhradně látkové pleny, nebo dokonce uplatňují tzv. Bezplenkovou komunikační metodu, kdy dítě nenosí pleny takřka vůbec. Od plen je jen kousek k pratelným hygienickým vložkám a praktickému menstruačnímu kalíšku. Vše se pere v doma vyrobeném mýdlovém slizu nebo s pomocí mýdlových ořechů.
Miminka „ekomaminek“ spí s rodiči v posteli, převážnou část dne se nosí ve vaku či šátku, spokojeně se pohupují v závěsné houpačce, kojí se kdekoliv a kdykoliv, klidně do 3 let.
Mohlo by vás zajímat: Kolébejte, ale pozor na bezpečnost miminka
Ekomaminky pro svou rodinu nakupují na trzích, v obchodech zaměřených na zdravou výživu, vozí si potraviny od farmářů, pěstují a kompostují (klidně na balkóně), vaří, pečou, suší, melou, kvasí, klíčí, co se dá. Často jsou vegetariánky, veganky nebo třeba vitariánky.
Péče o děti a jejich výchova odráží celou jejich bytost, celou „zelenou duši“. V takto zaměřené domácnosti nenajdete hubeňoučké zlatovlasé barbíny, figurky bojujících příšer, štěkající a kakající štěňátka (tedy pokud nejsou opravdová) a podobné hračky. Marně budete hledat i televizi.
„Přestože ve vnímání jinakosti došlo v posledních 20 až 30 letech k velkému společenskému posunu, je v naší společnosti stále zakotven jakýsi sklon k předsudečnosti; tendence soudit druhé, když naprosto zřetelně nespadají do většinového mainstreamu. Tyto sklony projevují jak dospělí, tak děti a dětské kolektivy“ říká na základě svých zkušeností speciální pedagožka Hana Krátká.
A právě zde může nastat ona pomyslná chyba, dětské kolektivy jsou velmi nemilosrdné, zatímco dospělý si naprosto přirozeně obhájí, proč nemá doma televizi, a neví tudíž kdo je ta či ona televizní hvězda, nikdy nechodí na obědy do podnikových jídelen a běžných restaurací, šaty nosí výhradně ze seconhandu a nebarví si vlasy apod., dítě tolik sebevědomí zatím nemá a v běžném dětském kolektivu to může někdy mít opravdu těžké. Někdy třeba i proto, že po tom blikajícím autíčku, růžové barbíně, nebo nezdravých bonbónech tolik touží…