[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nacucaná a parádně smrdutá houba u tabule, flusačky z rozmontovaných verzatilek, „klecové“ šatny, vlastnoruční výroba lampionů na oslavy velké říjnové revoluce nebo pokusy s „výbuchy“ bombičkového pera. Podobné vzpomínky má uložené v hlavě asi každý, kdo vyrůstal za dob komunismu.
Pastelky „progresky“, povinnou četbu v podobě Malého Bobše a Odvážné školačky nebo propisovací písmenka už dnešní děti povětšinou neznají, jejich ergonomicky tvarované a polstrované aktovky jsou totiž nacpané těmi nejroztodivnějšími, ultramoderními pomůckami. Pojďte si s námi ale připomenout, jaké „vychytávky“ jste kdysi do školy nosili vy, nebo dokonce vaši rodiče.
Dnešní školáci by se divili, kdyby měli psát plnicím perem s hrotem, který se snadno „rozskřípal“, před tělocvikem se povinně převlékat do rudých trenek (v případě holek epesních modrých s gumičkou) a bílého nátělníku, a takový piják by jen těžko uměli správně použít. No, ruku na srdce, kdo z nás ho tehdy používal k pravému účelu... Báječně se na něj kreslilo.
K dostání byly maximálně tři typy penálů, tvrdé gumy spíše utvářely rozmazané šedé fleky, než že by skutečně gumovaly, a kdo měl plnicí pero s hlavou pandy na víčku, byl naprostý king. Argument, že školní aktovka by měla být lehká a ergonomicky tvarovaná, s polstrovanými a nastavitelnými popruhy? Ale jděte, to tehdy opravdu nikdo moc neřešil. Rodiče byli většinou šťastní, když se jim podařilo sehnat takovou, která by se jejich školáčkovi aspoň trochu líbila. Většina modelů v osmdesátkách byla z koženky. S váhou knížek si nikdo hlavu nelámal, nějak jsme je prostě do školy donést museli, že.
V dobách, kdy mnozí z nás navštěvovala základní školu, nebyla nabídka školních pomůcek a potřeb ani zdaleka tak bohatá a pestrá jako dnes. Školáci nosili povětšinou stejné unifikované aktovky, penály i přezůvky, jelikož jiné v obchodech zkrátka nebyly. Na druhou stranu, neměli si vzájemně co závidět.
Mnohé z retro pomůcek, které všichni důvěrně známe, přežily do současnosti, jako jsou například vodové barvy nebo tempery, archy s barevnými papíry, voňavé gumy nebo fixy, vystřihovací písmenka a číslice, malé taštičky s patentkou na krk (dříve využívané jako pouzdro pro lístek na oběd do školní jídelny), modurit nebo třeba vícebarevné tužky.
A naopak jiné skvosty už neseženete. Tak schválně, pamatujete, jak chutná lepidlo klovatina? Nijak zvlášť. Houfně jsme ochutnávali také legendární bílou lepicí pastu, ta byla o něco snesitelnější. Klovatina ale zase mnohem lépe držela a dalo se s ní přilepit vše, na co si jen vzpomenete.
Mezi penály byl za socialismu hitem plastový model na magnet. Toužil po něm snad každý a hodně špatně se sháněl. Nebyl moc praktický, téměř nic se do něj nevešlo, přesto šlo o žádaný artikl. Stejně tak jako penál vícepatrový, to bylo vyloženě podpultové zboží. Kdo už ovládl umění psát plnicím perem, ten mohl přejít na „čínu“ neboli tenkou propisku, která nedělala skvrny a kaňky.
Ve škole samozřejmě nesměly chybět sešity, to platí i dnes. Ale zatímco v 80. letech jsme je měli všichni navlas stejné, dneska je výběr obrovský a každý školák si může vybrat podle svého přání. Za sešity a bloky s pohádkovými motivy nebo oblíbenými postavičkami či populárními filmovými hrdiny si ovšem připlatíte. Podobně jako za speciální pomůcky a potřeby určené například pro leváky, jako jsou ergonomická pera či trojhranné pastelky.