Vysoká úroveň oproti jiným zemím. Nemocniční klaun k dispozici. Lékaři, kteří nechodí jen v bílých pláštích. Doprovod rodičů. Barevné a veselé interiéry. Tak hodnotí stav dětských nemocnic maminky z řad osobností.
VIDEO: JAKOU OPERACI PŘIZNALA HEREČKA MILUŠE BITTNEROVÁ?
U příležitosti nedávného otevření nové rodinné kliniky, která slouží pacientům všech věkových kategorií včetně dětí, nám prozradilo pět zkušených maminek, jaký názor mají nejen na dětská oddělení v nemocnicích, ale i to, zda a proč vyhledaly pomoc psychologa.
Lejla Abbasová
syn David, dcera Iman, dvojčata Theo a Ben
Jaká je vaše zkušenost s lékařskými zařízeními v Čechách?
Myslím si, že je to to samé, jako se školami. I ve špatném zařízení můžete narazit na dobrého lékaře a naopak. Ale obecně mám možnost srovnání převážně s Afrikou a díky partnerovi i s Tureckem. V tomto srovnání je tuzemská lékařská péče na vysoké úrovni. Navíc nemusíme téměř nic hradit, jsme zvyklí na krytí léčebných výloh z veřejné zdravotní podpory. V Africe, v oblastech, kde funguju já, to je takový extrém, že pokud vás čeká velký zákrok, například operace, jdete do nemocnice, kde vám řeknou, co si máte sehnat – přineste si tuhle injekci, tohle šití, tyhle rukavice… Pak teprve bude operace provedena. Navíc o následnou péči se stará rodina – tedy zajištuje jídlo, hygienu, převazy atd. A když finance dojdou, lékaři přestanou pacienta léčit. Není vůbec nic neobvyklého, že pacient kvůli nedostatečnému krytí lékařských postupů zemře nebo má druhotné komplikace...
Jak jako maminka hodnotíte úroveň dětských oddělení?
V tomto směru nemám naštěstí moc zkušeností. Tedy mimo dobu, kdy kluci, dvojčata, byli pět týdnů v inkubátoru. Leželi v Podolí, což je instituce, která je uzpůsobena mimo jiné na péči o nedonošené děti a je opravdu na špičkové úrovni. Ale jinak jsme naštěstí neměli s dětmi nikdy nějaké vážné operace nebo úrazy. Proběhla jen jedna krátká hospitalizace s nejstarším synem Davidem.
Co se dětské péče týká, myslím si, že standard je sice vysoko, ale často se zapomíná na to, že děti nejsou dospělí, že kromě té kvalitní lékařské péče potřebují daleko větší pocit bezpečí, milé a útulné prostředí. Protože psychická pohoda je prostě půlka zdraví, u dětí obzvlášť. Proto je super, že v dětských odděleních jsou dětské koutky, veselá výmalba, lékaři oblečení jinak než v bílé. Že funguje třeba zdravotní klaun a že děti už mohou doprovázet rodiče.
Stalo se vám někdy, že jste musela vyhledat pomoc psychoterapeuta?
Musela a vůbec se tím netajím. Hlava je stejně rozbitelný a opravitelný orgán jako každý jiný. Já si prošla dlouhodobou terapií. Docházela jsem ke svojí psycholožce deset let. Začala jsem rodinnými terapiemi, kdy jsem tam chodila v různém nastavení s různými rodinným příslušníky, i s partnerem, ale i oni beze mě. Terapii jsem pak na několik let přerušila, ale opět se k ní vrátila. Aktuálně mám dokonce i terapeutku jenom na děti. S ní řeším situace, kdy se dostanu do bodu, kde si nejsem svým přístupem jistá.
Hodně jsem se s ní radila třeba v době, kdy jsem začala žít se současným partnerem Volkanem. Uvědomovala jsem si, jak musí být pro Davida těžké, když se najednou začne dělit o mámu s cizincem, kterému nerozumí, ale najednou nerozumí ani té mámě, navíc z pozice, de facto, jedináčka. Do toho jsem začala rodit jedno dítě za druhým. Takže jsem postupně řešila každé z nich, protože každé je úplně jiné a potřebuje svůj prostor nejen pro sebe, ale také v rámci smečky. Terapeutka je pro mě člověk, který má odstup a navíc už zná naši rodinu dlouhodobě. Myslím si, že v obecné rovině by měla být péče terapeuta nebo psychologa běžnou součástí duševní hygieny každého člověka, stejně tak jako je třeba dentální hygiena.
Pokračování 2 / 5
Vlastina Svátková
synové Adam, Matyáš a Kryštof
Jaká je vaše zkušenost s lékařskými zařízeními v Čechách?
Snažím se lékařské zařízení nepotřebovat, protože mám pocit, že když nemáte známosti, tak se k dobrému lékaři ani nedostanete, v lepším případě, až když je pozdě. Mám štěstí, že mám mezi lékaři pár přátel. Vše s nimi konzultuji, pokud je potřeba, a jinak se o sebe a kluky starám tak, abychom ideálně nepotřebovali antibiotika, ani nevysedávali v nemocniční čekárně každý měsíc.
Jak jako maminka hodnotíte úroveň dětských oddělení?
Myslím, že pokud jde o děti, tak nekoukám na úroveň, ale v první řadě řeším, aby byly v pořádku a zdravé. Důležitý je hlavně lidský faktor a přístup lékaře, než jak to tam vypadá. Ale pokud jde o pravidelné návštěvy třeba psychologa, tak samozřejmě chci hezké prostředí, kde se cítím příjemně a dobře, to ano.
Stalo se vám někdy, že jste musela vyhledat pomoc psychoterapeuta?
Ano, ale ne za pět minut dvanáct v nějaké velké životní krizi, ale jako součást mé celoživotní psychohygieny a probrání svých myšlenek z odborníkem. Je to úplně stejné, jako chodit na zubní hygienu. Jednou za čas si prostě ten prostor vyčistit musíte.
Dita Mrázková
3. března 2023
Pokračování 3 / 5
Alex Mynářová
synové Vratislav a Viktor
Jaká je vaše zkušenost s lékařskými zařízeními v Čechách?
Kombinuji státní se soukromými zařízeními a zatím jsem spokojená.
Jak jako maminka hodnotíte úroveň dětských oddělení?
Pravidelně s jedním ze synů navštěvuji FN Motol. Kromě vysoké kvality zdravotní péče tam neopomínají ani povzbuzovat děti, dělat jim během hospitalizace radost. A to je úžasné!
Stalo se vám někdy, že jste musela vyhledat pomoc psychoterapeuta?
Ano, po neúspěšném těhotenství, a bylo to nejlepší, co jsem pro sebe a své okolí mohla udělat.
Pokračování 4 / 5
Martina Preissová
synové Martin a Jan
Jaká je vaše zkušenost s lékařskými zařízeními v Čechách?
Mám to štěstí, že nejsem moc nemocná a lékařská zařízení navštěvuji velmi málo. A když už, tak jen ambulantně. Zatím jsem spokojená.
Jak jako maminka hodnotíte úroveň dětských oddělení?
Když onemocní děti, je to samozřejmě větší problém. Byla jsem zatím hospitalizovaná jen s jedním synem a všechno proběhlo bez problémů. Ale samozřejmě se to nedá srovnat s prostředím, které vidím tady, na klinice Ponseti. Tady snad ani dítě nepostřehne, že je u lékaře. A tak to má, myslím, být.
Stalo se vám někdy, že jste musela vyhledat pomoc psychoterapeuta?
Pomoc psychoterapeuta jsem vyhledala jen jednou a všem to doporučuji. Na všechno člověk sám nestačí. A každého, kdo se téhle profesi věnuje, hluboce obdivuji.
Dita Mrázková
17. ledna 2023
Pokračování 5 / 5
Miluše Bittnerová
dcera Betynka
Jaká je vaše zkušenost s lékařskými zařízeními v Čechách?
Veskrze bohatá. Jako chronik navštěvuju ordinace poměrně dost často. Zkušenosti jsou takové ambivalentní. Ale mám štěstí, že mám kolem sebe pár opravdových odborníků, u kterých se léčím. A oceňuji u nich nejen to, že jsou velmi erudovaní, ale jsou i velmi lidští a zvládají všechny moje otázky. Já jsem přesně ten pacient, který potřebuje vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat. A potřebuju se bavit i o tom, jak se kdo má, a potřebuju se cítit jako člověk, a ne jen jako číslo nebo diagnóza, což občas problém je.
Jak jako maminka hodnotíte úroveň dětských oddělení?
Tady zase takové zkušenosti nemám. Přiznám se, že návštěvu jakéhokoli lékařského zařízení s Betynkou nesu těžce. Ale pokud se jí tam alespoň trochu líbí, snáším to lépe, to je pravda. Když jsme ji museli nechat operovat, protože jí odstraňovali nosní mandle, navštívili jsme soukromou kliniku, kde o nás bylo bezvadně postaráno. Zkušenost ze státních nemocnic nemám. Musím ale říct, že dětská oddělení co do úrovně postoupila hodně. Všude je alespoň malý dětský koutek.
Stalo se vám někdy, že jste musela vyhledat pomoc psychoterapeuta?
Ano, stalo. A i teď bych asi měla, protože jsem přehlcená zážitky, které si potřebuji urovnat v hlavě. Jsem hrozně ráda, že naše společnost došla k nedehonestování práce na psychice. A nová generace už to bere jako přirozenou věc, jako součást duševní hygieny a to je moc fajn. Pravidelně zatím nikam nechodím, ale určitě si najdu někoho takového a půjdu si občas pokecat.
Motivací byla nemocná dcerka...
Ponseti Clinic založil podnikatel Jiří Štika spolu se svým švagrem Adamem Gemrotem. Jednou z hlavních motivací ke vzniku kliniky byla malá Anežka, dcera Jiřího a operní zpěvačky Michaely Gemrotové Štikové, která se narodila s dětskou mozkovou obrnou.
„Chodili jsme s manželkou po různých zdravotnických zařízeních, kde jsme mimo jiné viděli, jak to děti mají těžké. A chtěli jsme, aby děti měly i ve zdravotnickém zařízení takové prostředí, kde se budou cítit jako doma,“ vysvětlil důvody vzniku Jiří Štika.
Dita Mrázková
25. ledna 2024