Lenka (38): Následky redukce trojčetného těhotenství si nesu doteď

xcharlie 5. 8. 2013 09:01
Milá Michalko, myslím si, že rozhodnutí, které jste udělala Vy společně s Vaším manželem je to nejtěžší rozhodnutí, které v životě může být a nikdo, kdo ho nemusel udělat taky Vám nemůže nic, ale opravdu vůbec nic vyčítat... udělala jste to nejlepší rozhodnutí pro Vaše děti a je dost pravděpodobné, že pokud byste si nechala všechny tři, tak by tu nebylo ani jedno nebo by se mohly narodit předčasně a mít třeba nějaké zdravotní potíže nebo postižení. Pokud se s tím nemůžete vyrovnat, tak se nestyďte a zajděte si k psychologovi, není na tom nic špatného a pokud by neměl být pro lidi s problémem jako máte Vy, tak už nevím pro koho by tu psycholog byl. Moc Vám držím palce abyste se s tím brzy vyrovnala, protože Vaše děti Vás potřebují...
xcharlie 5. 8. 2013 09:46
Napsala jsem špatné jméno... samozřejmě předchozí reakce patřila Lence... :-[
??? 8. 8. 2013 10:23
k
??? 8. 8. 2013 10:28
Také jsem podstoupila redukci, ale byla jsem přesvědčená, že víc dětí nezvládnu. samozřejmě důvodů bylo víc, hodně jsem o tom přemýšlela. Bylo to těžké, moc těžké. Také mě občas napadne, jaké by to bylo...ale na druhou stranu si říkám, že mimčo je zdravé a narozené v termínu, hrozil mi předčasný porod a vážně nevím, co bych dělala s dvěma kilovými mrňaty..Držím palce, a´t to zvládnete. buďte ráda za ty děti, co máte
luciesvie 9. 8. 2013 18:57
Jen chci napsat udělala si správně, mohlo by se také stát, že bys nedonosila ani jedno. A jen mě tedy zaráží chování rodičů jak z jedné i druh strany. Měli by ti být oporou. A radovat se z dvojčátek.
Pája 9. 8. 2013 19:02
Přesně tak, rodiče se chovají pěkně dětinsky a trapně, jak můžou něco takového vyčítat. Bych jim pěkně vyčistila žaludek, jinak ti to budou dělat pořád.
eva 9. 8. 2013 19:57
teď je mi jasný že se to nebude líbit spoustě lidí,předem říkám ...je mi to jedno, ale proč se takováto redukce neudělala u známých romských paterčat? rodina nijak zvlášť zajištěna ,..jo vlastně to by byl rasismus...u bílých je to v pořádku...omlouvám se nikoho tím nechci urazit
??? 9. 8. 2013 20:00
jo a k článku -- rodiče by měli být oporou a ne psychicky deptat, jistě to bylo správné rozhodnutí
21. 8. 2013 13:55
Přesně tak!!!
Jitka 9. 8. 2013 21:15
Chtěla bych vyjádřit svou velkou úctu k Vám, Lenko. Prošla jste si opravdu těžkou zkouškou a nikdo na světě, ani Váš manžel, nikdy nepochopí, co se Vám v hlavě odehrávalo a odehrává. Na druhou stranu to po nich nikdo nemůže chtít, protože oni Vaši zkušenost nemají. Nicméně to neomlouvá chování Vašeho okolí! Věřím, že manžel Vám byl v tu chvíli velkou oporou, ale tím to pro něj neskončilo. Jak jsem pochopila, rozhodnutí jste udělali společně, takže byste Vaší tchýni měla říct, že si s ní o tom chcete promluvt společně. A Vašim rodičům byste také měla otevřeně říct, že Vás to zraňuje. Pokud jsou opravdu tak milujícími rodiči a Vy jim řeknete otevřeně, jak moc Vás tato životní zkouška zasáhla, měli by to pochopit. A k Vašim pocitům - je normální, co se ve Vašem nitru odehrává, čas hodně pocitů zmírní, ale nikdy na to již nezapomenete. Nicméně se nesmíte obviňovat, udělala jste to, co jste považovala za správné a měla byste to považovat za správné i nadále. A pokud se s tím nedokážete vyrovnat, nebojte se najít si nějakého psychologa. Tito lidé jsou tu od toho, aby v takových těžkých životních chvílích pomáhali! Hlavně se nestyďte, nedejte na to, co si o Vás kdo bude myslet. Člověk, který dokáže přiznat, že něco nezvládne a vyhledá odbornou pomoc, je obdivuhodný, rozhodně ne zbabělec!
ludmila 9. 8. 2013 22:51
Smekám před Lenkou klobouk ! Rozhodnout se o ukončení budoucího života chce velikou odvahu a dlouhé rozhodování. Možná by jste dnes udělala jiné rozhodnutí, ale tenkrát vás k tomu vedli jiné situace. Sama mám postiženou holčičku, těhotenství v pořádku, špatný porod (krvácení do mozku). Kdybych byla ale znovu těhotná a věděla jsem , že budu mít postižené miminko, tak těhotenství nechám přerušit. Tím nechci říci, že jsem pro potraty. Rozhodnutí Lenky bylo v dané situaci správné. Co se týče prarodičů- určitě by si měla spolu s manželem promluvit o problémech , které jí prarodiče přidělávají. Držím vám vše palečky.
Irena 10. 8. 2013 09:01
Maminka paterčat byla v pořádku, kdežto maminka Lenka měla cysty na děloze i na vaječníku,které ohrožovaly život všech tří miminek proto bylo nutné toto rozhodnutí. Lenko vůbec nic si nevyčítejte, je lepší mít dvě narozené a zdravé než tří mrtvé nebo postižené. Udělala jste správný krok o tom není pochyb a dala jste život dvěma, to není zrovna málo a Vaše příbuzenstvo by se mělo nad sebou zamyslet. U maminky paterčat nechápu, že vůbec šla do dalšího těhotesntví, když mají dluhy a existenční problémy, kdyby byla rozumná a chránila se s ohledem na jejich fin.situaci, nemuselo se žádné vícečetné těhotenství řešit, ale stát se postará a hlavně daňový poplatníci, že?Dětičkám přeji pěkný život,už jsou tady a ty za nic nemůžou. A Vámí paní Lenko i Vašim dětem a manželovi hodně štěstí, zdraví
mama 11. 8. 2013 14:11
clamp Pani Lenka neudelala nic spatneho,nebyla zaruka,ze deti donosi a porodi v terminu vhodnem donosene.U patercat jsem na rozpacich,spatna financni situace,jedno dite doma ;nevim ,zda to byla odvaha nebo vypocitavost.Ale detem a rodicum preji hlavne zdravi a hodne sil deti vychovat.
Katy 13. 8. 2013 18:18
Mrzí mě, čím si procházíte. Je smutné a bolestivé, že rodina není taktnější. Ale zrovna asi den po přečtení Vašeho příběhu jsem narazila na podobný s opačným průběhem. Vracím se, abych Vám to napsala, protože na to musím myslet. Paní čekala také trojčata. Na redukci nešla, porodila předčasně, jedno miminko zemřelo, jedno je trošku postižené a jedno hodně. Možná se ona si teď vyčítá, že neudělala to, co vy. Ale nač výčitky. Čas nejde vrátit. Nikdo ale předem neví, co se stane. Zda se rizika naplní či nikoli. To, že jste dvě donosila, neznamená, že tři byste donosila také. Určitě nelitujte svého rozhodnutí. S největší pravděpodobností jsme těm dvěma zachránila život a zdraví.
Držím pěsti, ať se Vaše jizva na duši konečně zahojí.
Kamilka 14. 8. 2013 12:45
Ahoj, prošla jsem si tím samým...:( Anička kamillka2  Vydáno: včera Hodně dlouho jsem váhala, zda můj deníček napsat, nejsem zdatná pisatelka. Ale nyní se musím, asi nejspíše ze svého zklamání a zároveň štěstí, vypsat.
Začalo to tím, že jsem potkala muže, který byl o 30 let starší, nežli jsem já. Žila jsem jak na obláčku až do doby, kdy jsme se rozhodli mít miminko. Zapadla jsem hned, ale také hned potratila. Přítel mi tři dny po potratu řekl, že miminko nechce, že je na to starý. Pořád jsem nějak doufala, že se rozmyslí a zůstávala jsem s ním. Ale nakonec jsme se rozešli. Já se odstěhovala a žila si svůj život, tak nějak jsem tušila, že už má nikoho jiného.
Najednou mi volal, zval mě na obědy, výlety atd., ale o své přítelkyni ani slovo. Po nějaké době jsem i tento vztah utnula, jelikož mi to spíše ubližovalo. Nepsala jsem mu, nevolala, prostě nic. On najednou zavolal a řekl mi, že mi to miminko udělá, ale že je na mimino starý a že žádné vychovávat nechce. Nejdříve jsem na něj křičela, řvala atd., ale pak se mi to rozleželo a slyšela jsem hlavně tikat biologické hodiny. Kývla jsem na to. Budu mít miminko, nebudu se muset „otravovat“ s chlapem atd. Až 60% v ČR jsou ženy samoživitelky.
Začali jsme na miminku pracovat, nejdříve přirozeně, ale já neustále potrácela. On pak sám od sebe nabídl metodu IVF. Byla jsem šťastná, má mě rád, jinak by to nedělal. Chyba lávky. Veškeré procedury jsme zvládly na jedničku, jelikož jsme nešli přes pojišťovnu, vše hradil on. Nechali jsme si zavést dvě embrya. Ta se chytila a já slavila úspěch. Byla jsem šťastná, ale mé štěstí se přehouplo cca za měsíc po umělém oplodnění. Jelikož on se mnou jezdil na veškerá vyšetření, byl u toho, když mi oznámili, že čekám trojčátka. Byli jsme šťastní, já o sobě nepochybovala a on také ne.
Dostali jsme se do Podolí k úžasnému panu docentovi, který mi dal ledovou sprchu. Mluvil opatrně v číslech a v procentech o přežití a donošení. Trojčátka kontroloval, vše vypadalo na jedničku, ale ta procenta, ta hrozná čísla…Bylo mi zle, nebyla jsem schopná se na nic ptát, nic mě nenapadalo, snažila jsem se být velmi silná a neplakat. Jen jednu otázku jsem ze sebe dostala „Pane docente, kdybych byla vaše žena, co byste mi doporučil?“. Odvětil mi „Redukovat jednovaječná dvojčátka.“
Zhroutil se mi svět. Pan docent mi dal dva dny na rozmyšlenou, jak se rozhodnu. Redukce se děla nejpozději ve 14. týdnu. Jeli jsme domů, já celou dobu mlčela, brečela a přemýšlela nad těmi čísly. Co dělat, co dělat…On mě vyhodil před domem a já byla na rozhodnutí sama. Rozhodla jsem se redukovat jednovaječná dvojčata a pokusit se zabojovat o malou Aničku (jméno po jeho mamince).
Našel den redukce a já se bála, ale snažila jsem se být silná právě pro malou. Proběhla veškerá vyšetření, která jsou potřeba pro redukci. Vstoupila jsem na malý sál, kde se redukce konala. Já si lehala na lehátko, pan docent přejížděl ultrazvukem po bříšku sem a tam, ťukal mi na bříško, aby věděl kam má píchnou velkou jehlou chlorid sodný, chlapečkům do srdíčka. Celou dobu byl personál i pan docent velmi hodný, vstřícní, bavili se se mnou, aby odvedli pozornost.
Celou dobu ani slza. Pak se mě pan docent zeptal „Mohu?“ Já mu řekla „Ano a raději hned nebo si to rozmyslím“ (poslední pokus o legraci ). Navlíkli si rukavice, připravili jehlu a já najednou začala tak silně plakat, pomalu jsem se zalykala slzami. Přítel mě držel za ruku. Docent mě konejšil, sestřičky hladily. Podařilo se jim mě uklidnit. A začalo se. Výkon trval asi hodinu, já si celou dobu v duchu zpívala ukolébavky pro moje chlapečky, prosila je o odpuštění. Ať dávají na sestřičku pozor a jsou jí andělíčky stražníčky. Celou dobu jsem plakala.
Bylo po výkonu, dovezli mě na pokoj a já usnula. Druhý den mě propustili a bylo mi řečeno, že srdeční akce dvojčátek není (hrozná věta pro maminku) a že malá je v pořádku (to byla zas zpráva úžasná). Příští týden jsem měla jen ležet odpočívat, přítel mi jezdil nakupovat a chodil mě navštěvovat. Ale nebyl se mnou. Přišel den kontrol v Podolí, bála jsem se a zároveň těšila.
Den před kontrolou jsem se dozvěděla, že přítel se vrátil k bývalé přítelkyni, kterou měl přede mnou a že s ní byl i v době, kdy jsme přirozeně počínali miminko i v době IVF. Uviděla jsem pana docenta a zaplesalo mi srdíčko. Povídali jsme si a pak přišel UTZ. Koukal a mlčel. Já tušila, že se něco děje. Bála jsem se zeptat. Řekl „Nechápu, jak se to mohlo stát, ale jedno dvojčátko přežilo.“ Moje první reakce byla, že je to dobře, bobánek chtěl žít a budu mít páreček holčičku a chlapečka. Přišla další sprcha.
Pan docent si ke mě klekl a povídá „Nevíme, jak dlouho srdce nebilo, je mi to moc líto, musíte to podstoupit znova“. Hrůza, v hlavě mi běhalo, jak můžu své dítě zabít dvakrát? Jak se leželo tomu druhému vedle mrtvého bratříčka? Byla to daleko větší psychická bolest než u první redukce.
Po výkonu jsem tam ležela týden a modlila se ke všem svatým. Druhý den po redukci v noci cítím, jak ze mě něco vyteklo. Měla jsem hrozný strach se podívat domů do kalhotek. Zvonila jsem na sestřičku a popisovala jí, co se stalo. Svlékla mi kalhotky a běžela s nimi kamsi. Trvalo jí to dlouho. Zas jsem plakala.
Najednou se rozrazily dveře a přijela sestra s vozíkem a s diagnosou „Je to plodovka.“ Okamžitě mě vyšetřil doktor, co měl službu. Já už vše vzdávala, bála jsem se. Naštěstí mi pan doktor řekl, že je to plodová voda z dvojčátek a že Anička je v pořádku. Kvůli infekci, která hrozila, jsem musela v nemocnici vydržet další týden. Další problémy jsem měla ještě ve 22. týdnu těhotenství, kdy jsem se začala otvírat a ležela jsem v nemocnici tři týdny.
Anna Stela se narodila 13.3. 2013 a je zdravá a krásná.
Zakladatelko obdivuji té, me za to mnoho lidi odsoudilo....
??? 14. 8. 2013 21:50
Kamilko, smekam pred vami. To, cim jste si prosla.. Vetsina z nas nema vubec predstavu, jake to muselo byt. Podstoupit redukci dvakrat, to je opravdu zivotni zkouska vsech zkousek. Myslim, ze jste se rozhodla spravne, ale pochopitelne nezavisle na tom, kolik lidi vase rozhodnuti schvali, vy se s nim stejne musite vyrovnat sama. Mrzi me, ze na to jste sama a nemuzete se v tolik zavazne chvili oprit o partnera, ale vite, co se rika: co vas nezabije, vas posili. Mate krasnou zdravou dceru, to je vic, nez si mnoho lidi muze prat. Preju vam v zivote jen to nejlepsi, po tolika uskalich, verim, ze na vas cekaji uz same krasne okamziky. S pozdravem, Míša Karavarakis
P. S. 13. brezna je i moje oblibene datum. S Anickou slavime narozeniny ve stejny den. ;)
21. 8. 2013 13:52
Tohle ybch teda já nikdy neudělala, nezabila bych ani jedno své miminko i kdybych jich měla čekat třeba 10. Nechápu jak na to někdo může mít povahu a žaludek, ale každý jsme jiný to hcápu. Jen mluvím za sebe z pohledu matky.
Olga 18. 3. 2018 09:15
Dobrý den.
K Vašemu článku chci, pozdě, ale přece, říci za prvé a až za poslední - NECHYBOVALA jste a nejste to Vy kdo by si něco měl vyčítat. Rozhodnutí redukovat více četné těhotenství bylo slozite, psychicky náročné, ale vůči Vašim dvojčatům správné. To, že jste nerodila předčasně neznamená, že jste své děti neochránila před velkými zdravotními problémy, či před něčím daleko fatálnejším.
Jsem matka a tchyně a syna i snachu milují a jejich rozhodnutí jsem vždy podporovala, stejně jako ostatní blízcí příbuzní co o problému od začátku vedeli. Na naše odumřelé trojcatko s láskou vzpomínáme. Díky jeho obětí se podařilo, že se naše milovaná dvojčata narodila s minimálními zdravotními komplikacemi.
Dle mého laického názoru si Vaši prarodiče neváží toho, že vůbec mají od Vás vnoučata, neváží si štěstí svých dětí - rodičů jejich vnoučat. Řeší si zlými řečmi vlastní frustrace, které nemusí vůbec souviset s Vaším vícečetný těhotenstvím. Rodiče asi ani pádnými argumenty nezměníte (a pro mně je nepochopitelná jejich nízká empatie a vědomé ubližování), ale Vy si prosím přestaňte ubližovat tím, že si budete své rozhodnutí vyčítat. Každopádně bylo SPRÁVNÉ, vždyť máte dvě krásné děti. Už kvůli nim se nesmíte trápit a plakát, neboť oni především potřebuji vyrovnanou, klidnou a milující maminku.
Hodně lásky, sil a zdraví Vám i Vašim dětem přeje Olga
18

Horoskopy

Panna S nadřízeným jste vlastně stále ve sporu, ale nakonec se dokážete společně dohodnout. Je to takové…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Jindřich, Jindra, Egon





Aktuální vydání

Aktuální číslo časopisu

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Výhodné předplatné

Objednat předplatné