[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Známí o mně omluvným tónem říkají, že jsem kariéristka. Nemyslí to zle, jen nemají po ruce laskavěji znějící výraz. „Kariéristka“ a možná i workoholička mě prostě vystihuje naprosto trefně.
Vzhledem k mé vášni pro mou profesi jsem velmi dlouho odkládala mateřství, což byl mimo jiné jeden z důvodů, proč se mi rozpadly dva vážné vztahy. Nejsem prostě příliš rodinný typ.
Jenže jak se přibližovala čtyřicítka a já sledovala, jak se děti mých kamarádek pomalu mění v dospívající slečny a mladé pány, začínalo mi být víc a víc úzko. „Opravdu chci zůstat bezdětná a později i bez vnoučat a rodiny?" říkala jsem si občas ve slabých chvilkách.
A pak to přišlo; ze dne na den, dokonce snad z hodiny na hodinu jsem najednou věděla, že chci miminko. Přítele, který měl z prvního manželství jen jedno dítě, jsem překvapila i potěšila zároveň. A tak se mi přesně dva dny po mých čtyřicetinách narodila Anička.
Anička se sice narodila zdravá, ale vše, co souviselo s jejím očekáváním i narozením bylo nesnadné. Od třetího měsíce jsem byla na neschopence, byla mi totiž zjištěna nedostatečnost děložního hrdla a provedena cerkláž.
Musela jsem se hodně šetřit. Nesměla jsem pracovat a sportovat – což pro mě bylo absolutně šílené! Aby toho nebylo málo, tak mi byla měsíc po zákroku zjištěna borelióza.
Antibiotika byla nevyhnutelná. Bože, jak moc jsem se bála o děťátko! Život se mi z hodiny na hodinu obrátil vzhůru nohama a já se ze sebevědomé, aktivní a akční ženy velmi rychle změnila v neurotický uzlíček nervů.
Uměla jsem řešit pracovní problémy, ve sportech jsem byla zvyklá zajít až na samý okraj vlastních možností, ale na potíže, které mě v souvislosti s těhotenstvím potkaly, jsem prostě připravená nebyla.
Nebudu přehánět, když řeknu, že se ze mne stala nepříjemná, hysterická a úzkostlivá osoba. Přítel se snažil a pomáhal, jak mohl, ale nic mi nebylo dost dobré. Nadcházející porod problémy bohužel prohloubil…
Rodila jsem 22 hodin, nakonec Andulku tahali kleštěmi a já si z porodu odnesla „suvenýr“ v podobě několika desítek vnějších i vnitřních stehů. Není divu, že si po tom všem přinesla Anička na svět velkou vnitřní nepohodu a prokřičela první půlrok svého života.
Nepomáhalo nic, konvenční lékařské přístupy ani alternativní medicína. Absolvovala jsem s dcerou i několik odborných vyšetření, ale naše ukřičená Anča byla na rozdíl ode mne zdravá jako řípa.
Mě bohužel stále trápily některé zdravotní komplikace spojené s boreliózou a bývala jsem často unavená až k smrti. Po půl roce mateřské jsem byla fyzicky i psychicky na dně a naše manželství v troskách.
Prarodiče máme daleko, nebyl, kdo by mi Andulku alespoň na chvíli pohlídal, navíc jsem vůči ní měla iracionální pocit viny, a tak jsem ji nechtěla nikomu „půjčovat“, aby „netrpěla“, i když to přítel mnohokrát navrhl. „Seženeme někoho, kdo nám bude občas jezdit aspoň s kočárkem. Vždyť to Andulka ani nepozná,“ říkal mi. Nakonec zakročila kamarádka, která se na mě už nemohla dívat.
„Leni, pokud se něco nezmění, skončíš v Bohnicích a s Tomem se rozejdete. Oba melete z posledního. Kdy jste si naposledy dali pusu, byli na večeři nebo se milovali?“ řekla mi do telefonu Marta.
A po chvíli ticha pokračovala: „Dám ti kontakt na jednu paní, hlídala sestře tři roky dvojčata. Ta ženská je anděl, fakt! Dřív dělala v jeslích a s dětmi to neskutečně koulí! Zavolej jí co nejdřív, než ti ji někdo vyfoukne!“ Rozhodování nakonec pomohl přítel, kterému Marta také zavolala.
Ten „anděla“ kontaktoval a pozval ho k nám na kávu. Neuvěřitelně jsme si sedli! A už druhý den u nás paní Helenka pobyla pro mne neuvěřitelně příjemné tři hodiny.
Anička na ni reagovala pozitivně a já udělala ten nejodvážnější krok za poslední půlrok: Jela jsem na otočku za přítelem do práce na oběd! Uběhlo půl roku, dcera začala chodit a žvatlat a velmi se zklidnila.
Jsem přesvědčená, že onen klid k nám přinesla Helenka. Několik hodin v týdnu pro sebe mi moc pomohlo k tomu, abych se dala fyzicky i mentálně opět dohromady. Konečně jsem se radovala z mateřství a krásné rodiny, kterou mám.
Prostě a jednoduše; Když máte Helenku, je na světě krásně!
PS: Marto a Helenko, moc děkuji!
Video: Novorozenec se narodil se stříbrnými vlasy