[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Slečně Lence je 35 let, má za sebou jedno nepodařené manželství a před sebou pravděpodobně hezké společné roky s mužem, kterého miluje, se kterým si velmi rozumí, má společné zájmy i pohled na svět. Oba jsou „zralí“ a oba mají už hodně odžito a vědí, co od života a životního partnera očekávají. Jedno (jediné) takové očekávání je však pro Lenku v současnosti neakceptovatelné.
Na „háčky“ ve vztazích mám „štěstí“. Dalo by se říct přímo talent! Předchozí manželství skončilo fiaskem právě proto, že jsem nechtěně otevřela manželovu „13. komnatu“, o jejíž existenci jsem se nikdy neměla dozvědět (blíže to specifikovat nechci).
Naštěstí jsme neměli děti, takže byl rozvod rychlý. Bývalý manžel byl docela fajn člověk, ale jsou věci, přes které se prostě nepřenesete. Současný přítel je má osudová láska; osudové bylo už setkání, společné zájmy, pohled na svět, na výchovu i přístup k dětem, o kterých už jsme před nedávnem začali mluvit. Jenže téma dětí otevřelo další závažné téma – porod. Přítel mě zaskočil tím, kolik toho o porodu věděl, jaký měl přehled, ale největší šok pro mě byl, když mi řekl, že by si moc přál, abych rodila doma!“
„Aby bylo jasno, osobně nejsem proti domácím porodům, tedy za určitých podmínek. Přítelova sestra žije v Holandsku, kde není porod v domácím prostředí považován za alternativní – jak se u nás s oblibou říká – ale za běžnou součást moderního porodnictví. Velké procento holandským maminek rodí doma, a doma rodila dvě ze svých třech dětí i manželova sestra. Třetí miminko se kvůli zdravotním problémům narodilo plánovaně císařským řezem v porodnici.
O domácích porodech toho tedy vím opravdu hodně; s přítelovou sestrou jsme o všem mnohokrát mluvily, viděla jsem videa z obou porodů, mluvila jsem o samotě i s jejím mužem, ale sama za sebe jsem stále rozhodnuta rodit v porodnici. Přítel je však z osobních, možná by se dalo říci i duchovních důvodů naprosto proti, a já přemýšlím, co s tím.“
„Oba rodiče své děti milují, oba mají právo o společném dítěti rozhodovat stejným dílem, kde ale tato práva začínají, a kde končí? Je to už v době, kdy se například žena rozhoduje o umělém přerušení těhotenství? Možná. Ostatně v takovém případě je jednoznačně velmi příjemné, když muž ženu podporuje, stojí při ní a vezme na sebe spoluzodpovědnost za konečné rozhodnutí, ať již je jakékoliv. Ale co porod? Není to podobné?
Sama podvědomě cítím, že ne. Porod je ženská záležitost, žena dítě 9 měsíců nosí ve svém těle, žena pak prožívá bolesti i možné komplikace při porodu. Myslím, že mám zkrátka nárok, rodit tam, kde chci. Jenže přítel to vidí jinak a já rozumím i jeho pohnutkám. Cítím, že bude úžasný a milující otec. Vím, že se na děti strašně těší. Ale momentálně vůbec nevím, co mám dělat. Dítě bychom oba už moc chtěli, ale dokud nebudu rozhodnutá, jak a kde ho porodím, nedovolím, abychom se o něj začali snažit.“
O domácích porodech jste mohli diskutovat i v naší poradně.