[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vlastně je to dobrá zpráva, že v tu chvíli pro výbuch vašeho potomka existuje vědecký důvod. Že není tak vzteklý kvůli vaší výchově nebo genům (těm tatínkovým, samozřejmě). Když ho odříznete od tabletu nebo mobilního telefonu, ztrácí totiž přísun dopaminu. Taky se mu říká hormon štěstí nebo hormon neřesti a je to neurotransmiter, který aktivuje v mozku centra potěšení. Takže de facto bojujete s chemickou látkou, ne s vaším dítětem.
„Jedná se o vnitřní systém odměn v mozku. Když se dítě účastní činnosti, která uvolňuje dopamin, zaplaví ho příjemný pocit a povzbuzuje ho k tomu, aby tuto činnost opakovalo. Když tato aktivita skončí, nastane panika,“ říká klinická psycholožka Olivia Grace, která se specializuje na léčbu závislosti na videohrách. Ve své praxi vysvětluje rodičům, že dopamin sám o sobě není nic špatného. Proto že by jejich cílem nemělo být bojovat s touto chemickou látkou, ale s návyky, které její lavinu spouštějí.
Vítejte v takzvaném antidopaminovém rodičovství, které má důležité poslání: Pomoct dítěti najít zdravější a udržitelnější zdroje štěstí v každodenním životě teď i v budoucnu.
Dopamin je jakýsi chemický posel, který nám dokáže přinést pocit téměř okamžitého uspokojení. Úžasný je v tom, že podněcuje naši motivaci a pomáhá nám dosahovat cílů právě tím, že vytváří pocit očekávání nebo touhy po výsledku. A tady může vzniknout problém – dopamin podporuje i bažení, přitahuje totiž naši pozornost k činnostem a věcem, které náš mozek vnímá jako odměňující.
Vás ale teď asi nejvíc zajímá, jak dopamin ovlivňuje děti. I u nich se běžně uvolňuje zdravým způsobem, například prostřednictvím pozitivních sociálních interakcí, jako když dítě sdílí hračky se spolužáky, nebo když zvládne obtížný úkol typu puzzle nebo zavázat si tkaničku. Ale jak asi očekáváte, je to dobrý sluha, ale špatný pán. Masivně se uvolňuje při nadměrném sledování televize, hraní videoher, nebo když dítěti dopřáváme sladkosti. V těchto případech se totiž jedná o dopamin jaksi nezasloužený, pro který se vžilo označení levný dopamin. A je to prokletí dnešní doby, a to nejen u dětí.
I dospělý má co dělat, aby svoje dopaminové touhy ovládnul. Co teprve dětský mozek, který se ještě vyvíjí. Odborníci stále neznají dlouhodobé důsledky takového neustálého spouštění dopaminu. Zejména u dětí se ale obávají, že mohou být opravdu škodlivé. Nadměrné dopaminové nápory můžou potenciálně vést k obtížnému zvládání návykových aktivit v budoucnu.
Pediatr Dimitri Alexander Christakis, ředitel Centra pro zdraví, chování a rozvoj dětí při Výzkumném ústavu dětské nemocnice v Seattlu, v článku v New York Times popisoval, jak se cítí dítě, když mu řeknete, aby odložilo videohru nebo pytel chipsů. Prý ho to doslova bolí! Vysoká hladina dopaminu totiž náhle klesá, což není vůbec dobrý pocit. A není to náhoda, že je tak vysoká: hry a nezdravé jídlo jsou speciálně navrženy tak, abychom jich konzumovali víc a víc…
„Samozřejmě, že děti nepotřebují tři hodiny v kuse sledovat YouTube nebo sníst na posezení půl sklenice nutelly. Jenže jejich mozek jim vypráví jiný příběh. Snížení tak vysokého dopaminu dítě pociťuje doslova jako bolestivé. Je z toho rozrušené, může se cítit podrážděně až rozzuřeně,“ říká pediatr.
A protože jste to z potomka pohledu vy, kdo mu to potěšení bere, nebo mu v něm brání, vrhá veškerou svoji frustraci na vaši osobu. Tato reakce se může objevit u dětí v jakémkoli věku, dokonce i u batolat.
Jak poznáte, že vaše dítě potřebuje pomoct s regulací dopaminové reakce? Starší děti mohou mít neuctivý přístup nebo odmítnout následovat vaše pokyny, a to i přes potenciální následky. U mladších dětí může podrážděnost vypadat jako kňučení, pláč nebo záchvat vzteku.
Nejprve si uvědomte cíl: Snížit nadměrné nebo nevhodné spouštěče uvolňování dopaminu, tedy činnosti, které dětem poskytují okamžité, ale krátkodobé uspokojení. Klíčovým slovem je „vyváženost“. Realita je bohužel taková, že žijeme ve společnosti, která klade důraz na okamžité uspokojení prostřednictvím technologií, ale i potravin, jež jsou „okamžitě k dispozici“. Antidopaminové rodičovství není o tom, že z prostředí dítěte odstraníte veškeré obrazovky nebo zdroje cukru, ale že omezíte jejich frekvenci a trvání .
Tady jsou tři rodičovské strategie, které vám pomůžou začlenit antidopaminový přístup do každodenního života s dětmi:
Postupně zkracujte čas strávený na obrazovce o 10 až 15 minut, nebo vynechejte jednu sladkou dobrotu každý den. Užitečným pomocníkem je pravidlo „Sejde se z očí, sejde z mysli“. Odborníci doporučují vymezit „mikroprostředí“ neboli jednu místnost v domě, kde mohou děti používat chytrá zařízení. Trochu drsnější, ale o to účinnější variantou je digitální detox, při kterém všichni členové rodiny odloží telefony a tablety.
Místo těchto zdrojů levného dopaminu zaveďte zdravé dopaminové aktivity, jako jsou hry venku, fyzické cvičení, čtení nebo tvoření. Pokud vaše dítko není moc fyzicky aktivní, povzbuďte ho, aby se prošlo třeba kolem bloku nebo si pár minut pohrálo na dvoře. Dobu pohybu postupně prodlužujte.
Z času u obrazovky, z nějakého toho pamlsku a dalších spouštěčů dopaminu udělejte rodinnou záležitost. To znamená společná procházku pro zmrzlinu, nebo vyhradit si jeden večer v týdnu pro společné hraní videoher nebo sledování filmu.
Omezte činnosti, které poskytují okamžité uspokojení. Povzbuďte dítě, aby se zapojilo do aktivity, která vyžaduje trpělivost: čtení knihy, skládání puzzle... Přičemž počítejte s tím, že hledání aktivit, při kterých se vaše dítě cítí skutečně dobře, může chvilku trvat a asi s tím bude potřebovat pomoct. Stejně jako s jejich začleněním do svého denního režimu.