[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* JAKÝ TO BYL POCIT, KDYŽ JSI ZJISTILA, ŽE JSI TĚHOTNÁ?
Byl to skoro až šokový stav, příjemný, ale šokový. Dozvěděla jsem se to na silvestra a byl to neuvěřitelný pocit, celý večer jsem seděla a přemýšlela nad tím, že je ve mně zárodek nového člověka, ne nad tím, že za dveřmi čeká Nový rok. Všichni se veselili a já byla zamlklá… radovala jsem se taky, ale vnitřně, pořád se mi honilo hlavou, jak to teď všechno bude… A porod? Ten nemůžu přežít, říkala jsem si! Během toho večera jsem prožila v představách všechno, co mě v budoucnu čekalo – a o čem jsem si stejně nedovedla představit, jaké to bude doopravdy.
* JAK TUHLE ZPRÁVU PŘIJAL BUDOUCÍ TATÍNEK, PEPA VOJTEK?
Když jsem mu ji říkala, tak právě něco opravoval na domě a vzal to tak nějak… no jó… Prostě jako – třetí dítě. Asi byl taky v šoku, ale nedal to najevo, jeho první reakcí bylo mlčení. Když jsme pak oslavovali silvestra, tak jsme si připili i na miminko. Kuriózní bylo, že si s námi připila i moje tehdy „nejlepší“ kamarádka Jovanka s rodinou…
* BYL MALÝ MATYÁŠEK PLÁNOVANÉ MIMINKO?
Dá se říct, že ano, i když jsme nepočítali s tím, že otěhotním tak brzo, spíš až tak za rok. Říkali jsme si ale, že když to přijde dřív, tak se nic nestane. A přišlo. A já jsem ráda, že se to stalo; když kolem sebe vidím tolik žen, které nemůžou otěhotnět, tak mě až mrazí. Jsem šťastná, že Matýska mám.
* JAK BYL MATYÁŠ VELIKÝ?
Měl normální váhu, vážil tři kila třicet, takže jsem neměla žádné alibi na svou tloušťku. Ale zase jsem zářným příkladem toho, že zhubnout po porodu se dá. V porodnici jsem nechala asi deset kilo a doma zjistila, že obléknu jen Pepovy džíny, to mne lehce rozhodilo… Nejhorší bylo posledních sedm kilo, ale vzhledem k tomu, že jsem se začala rozvádět, zmizela nakonec i ta. Dieta zvaná rozvod se mi osvědčila, ale rozhodně ji nikomu nedoporučuju.
* A CO SAMOTNÝ POROD?
Měla jsem vyhřezlou ploténku, tak mi lékař doporučil císařský řez, protože bych si při porodu mohla ublížit. Naplánovali jsme ho s mým porodníkem na pondělí, ale nakonec to bylo jinak, v neděli večer se mi začaly rozjíždět kontrakce, takže se Matyáš narodil už v neděli večer. Byla jsem ráda, protože jsem byla vystresovaná z toho, že bych měla čekat celou noc. V osm večer se malý narodil, ale přivezli mi ho až v šest hodin ráno na kojení.
* JAKÉ BYLY PRVNÍ DNY S MIMINKEM?
První tři dny jsem si zvykala, vždyť císařský řez bolí. Až od třetího dne jsem měla Matýska na pokoji a právě v té době mě chytlo poporodní blues – brečela jsem, brečela a brečela a nevěděla proč. Sestřička mě utěšovala, že je to normální, že v šestinedělí všechny maminky pláčou… ale pro mne to nebylo nijak jednoduché. Doma to pak bylo o něco lepší – a jakmile mi skončilo šestinedělí, tak mě naštěstí přešly i tyhle houpavé nálady – jednou radost, podruhé pláč. Říká se, že císař je záludný – usneš s břichem a probudíš se bez břicha a to je velký náraz na psychiku.
* DOSTALA JSI ZA DĚŤÁTKO OD JEHO TATÍNKA NĚJAKÝ DÁREK?
Dostala. Zlatý náramek. Vážím si ho a nosím ho jenom při mimořádných příležitostech, je to můj pokládek – a to nemluvím o ceně. Nerada bych ho ztratila.
* CO BYLO PRO TEBE NEJTĚŽŠÍ?
Zvyknout si, že už nejsem sama. Pochopit tu obrovskou zodpovědnost! Najednou jsem nemohla nikam jen tak odejít, musela jsem být malému nablízku, řešit, proč pláče… můj syn byl tady a navždy a byl můj. Ale teď mi tohle všechno přijde úžasné.
* PO KOM MATYÁŠ JE?
Každý říká něco jiného. Většinou prý je celý po mně, ale já v něm vidím Pepu. Ještě donedávna měl světlemodrá očička, teď už se mu začínají zabarvovat dozelena – po mně. Takže je naděje, že bude opravdu po mně, také má moje ouška, nehtíčky... Ale v některých grimasách nebo když se zamyslí, tak vypadá jako jeho táta.
* JAKÝ JE JEHO OBLÍBENÝ JÍDELNÍČEK?
Už mu dávám skoro všechno, ráno mlíčko, rohlík s máslem, se sýrem, zajímavé je, že musí mít v každé ruce kus rohlíku, protože jí oběma rukama. K obědu může masíčko, těstoviny, zeleninu. K přesnídávce dostává jakékoli ovoce kromě citrusů a večer kašičku. Někdy vařím, někdy mu dávám konzervičky, střídám to – když vím, že někam pojedu, tak nevařím. A pokud mám tu možnost, sáhnu po biovýrobku.
* VYHOVUJE MATYÁŠKOVI PŘESNĚ DANÝ DENNÍ REŽIM?
Ano. Panny prý režim potřebují. Jakmile padne osmá hodina večer, je unavený a chce jít spát. Udělá ňam, ňam, ňam – že má hlad – spapá kašičku a jde spát. Vychovávám ho podobně jako moje maminka nás – a protože jsme byli tři sourozenci, kdybychom neměli režim, tak by se z nás zbláznila. Myslím si, že dítě by mělo mít pevně stanovený režim, určitá přísnost je nutná, protože co se naučí do tří let, to si pak s sebou ponese celý život.
* UŽ MU VYPRÁVÍŠ POHÁDKY?
Zatím ne, ale zpíváme si písničku Halí, belí a moc se mu to líbí a pokaždé ho to spolehlivě uklidní. Naučila jsem se položit ho do postýlky, říct mu, že ho miluju, že je můj brouček a že teď bude spinkat, pohladím ho a odcházím. Chvilku se ještě mele, ale brzy usíná. Ale plánuji, že mu už pohádky začnu číst, pamatuji si dodneška, jak se mi to jako malé líbilo.
* CO TATÍNEK? JAK ČASTO SE SVÉMU SYNKOVI VĚNUJE?
Jak se mu může věnovat, když s námi nežije? Tak si občas zavoláme, někdy vezme malého na hodinku v kočárku na procházku. Zatím je to na dohodě a ani neplánujeme přesné hodiny, chceme být variabilní podle toho, jak má Pepa volno. Ale věřím, že společně z Matyáše vychováme bezvadného kluka.
* UŽ JSTE BYLI NA DOVOLENÉ?
Právě jsme se vrátili. Byli jsme u moře a bylo nám skvěle – jedinou vadou na kráse bylo to, že Matýska štípnul komár, a tak jsme po návratu šli raději k paní doktorce, ale vše je v pořádku a malý jenom kvete.
* JAK SE MATÝSKOVI LÍBILO MOŘE?
Moc. Trochu jsem se toho bála, protože paní doktorka mne varovala, že pro roční dítě je to ještě trochu brzo, ale přesto jsem se odhodlala a udělala jsem dobře. Matýsek se aklimatizoval úplně v pohodě. Vůbec neplakal a z moře byl nadšený. Vodu miluje.
* JAK ZVLÁDL LET LETADLEM?
Měla jsem trochu obavy o ouška, o to, aby neplakal, ale byl moc hodný, vůbec ho to nerozhodilo.
* MĚL U MOŘE NĚJAKÉ KAMARÁDY?
Hrál si se sedmiletých klukem, ale je ještě malý, ani hrady z písku mu nic neříkají… S dětmi to zatím neumí. Dospělé si ale získá hned, stačí mu se jen tak kouknout…
* NEMĚLA JSI OBAVY O SVOU PROFESIONÁLNÍ DRÁHU?
Kdepak, kariéristka jsem nikdy nebyla. Tanec jsem vždycky dělat chtěla a je úžasné, že se mi to podařilo, ale nikdy jsem netoužila po sólových rolích a po závratné kariéře. Líbí se mi být součástí projektu, klidně tančím i v company, prostě mě baví pocit, že jsem u toho a že si můžu jít spolu s ostatními herci pro potlesk. To je nádherný pocit. Že mi dítě nějak nabourá můj rozlet, mou kariéru, to mě ani ve snu nenapadlo.
* TANEČNICE MUSÍ BÝT ŠTÍHLÁ, JAKO VÁNEK LEHOUČKÁ… NEBÁLA SES, ŽE SI ZKAZÍŠ POSTAVU?
Tak to už jsem vůbec neřešila, naopak, řekla jsem si: „Když už jsem jednou těhotná, tak se konečně pořádně nabaštím!“ A to jsem splnila do puntíku! Dlabala jsem neuvěřitelně, jedla jsem všechno možné, ulítávala jsem na sladkém, po večerech jsem do sebe ládovala lžící nutellu… Ale jedla jsem po tunách i saláty, rajčata a zkrátka jsem si dala všechno, na co jsem měla chuť. A to se muselo někde ukázat, přibrala jsem neuvěřitelných osmadvacet kilo! Ale vlastně ani nevím, kolik to bylo přesně – poslední moje váha byla čtyřiadvacet navrch, pak už jsem se radši nevážila… a váhu obcházela širokým obloukem.
Libuška vystudovala taneční konzervatoř, tančila např. v muzikálech Dracula, Kleopatra, Tři mušketýři, v současné době zkouší nový muzikál Adéla ještě nevečeřela, který bude uveden na podzim. Jejím prvním manželem byl zpěvák Daniel Hůlka, druhým pak frontman skupiny Kabát, Pepa Vojtek, se kterým má syna Matyáše. V současné době se rozvádějí.